Rána válečným štváčům…

Vlivná část mediálního mainstreamu v Evropě i u nás, poté, co zjistila, že by na filmovém festivalu v Cannes mohl převzít čestnou Zlatou palmu za celoživotní dílo Alain Delon, propadla naprosté hysterii. Delon je prý známý homofob a také jsou známé případy jeho násilí na ženách. Ať tak či onak Delon byl jistě v mládí pěkné číslo. A ve zralém věku zřejmě inklinuje, coby osobní přítel Le Pena, ke krajní pravici. Je to smutné, ale je to jeho volba. Pokud někde v jeho poněkud vášnivých vztazích se ženami v minulosti sem tam padla nejaká facka, je to jistě odpudivé. Ale jak sám nyní přiznal, těch facek od žen inkasoval více, než kolik jich rozdal... A pokud jde o homosexuály, Delonovi na nich vadí prakticky jen to, že jsou jim svěřovány do péče děti. Nechci polemizovat s jeho názory ani s jeho životním stylem. Obě femme fatale jeho života, Mireille Darcová a Romy Schneiderová jsou již po smrti... Ostatně ceny za celoživotní filmové dílo by neměly být dávány za politické či umělecké názory anebo za styl života. Upřímně, pokud byly kolem A. Delona v minulosti nějaké skandály, už je dávno pokryl prach zapomnění. Dnes, každý soudný člověk vnímá Delona jako symbol vynikající francouzské kinematografie, které sloužil přes šedesát let. Stal se miláčkem nejméně dvou generací, a to zejména žen. Jiri-Paroubek-1403-05 Promo článek:  Promo článek

číst dál