Cruise se opět vrhl do nemožné mise. Jeho protivník se skrývá někde v síti
V sedmém pokračování série Mission: Impossible se na krátkou chvíli ocitáme v obřím hangáru. Za psacími stroji sedí desítky, možná stovky agentů, kteří ručně přepisují důvěrné zprávy a utajené depeše, které měly zpravodajské agentury pouze v digitální podobě. Tam ale nyní nejsou v bezpečí, protože se k nim chce dostat umělá inteligence zvaná Entita, jež před únikem z ruské ponorky nabyla vědomí.
Skoro by se chtělo říct, že takovými pilnými analogovými mravenečky jsou i tvůrci nového blockbusteru v čele s nezničitelným Tomem Cruisem. O tom, jak jednašedesátiletá hvězda trvá na osobní účasti i v těch nejšílenějších akčních scénách, už byly napsány tisíce článků.
V případě snímku s podtitulem Odplata První část navíc musel utíkat i před dalším neviditelným nepřítelem, totiž covidem, který natáčení třísetmilionového spektáklu hned několikrát pozastavil.
Publikum to vidí. A dokáže ocenit. Cruiseův loňský Top Gun: Maverick platil za onen zlatý standard z časů, kdy velké filmy ještě komplet nevznikaly před zeleným pozadím a nepřišlo jim nemístné na publikum neironicky přenášet euforický optimismus.
Loni tak svými obřími tržbami zachraňoval kina, takže se letos po řadě propadáků očekává finanční vzpruha i od Ethana Hunta.
Ta sice podle prvních víkendových předpovědí nebude tak velká, jak se čekalo, přesto opět musíte ocenit zápal, s jakým si Cruise i režisér Christopher McQuarrie běží pro každý dolar.
Osud planety sice v Odplatě opět visí na vlásku, skoro by se však chtělo říct, že takhle rozšafná tahle dvojice ještě nikdy nebyla. Je tu honička římskými ulicemi v roztomilém žlutém Fiatu, jíž Hunt absolvuje spoutaný, i velkolepá bitka v Orient Expresu, která svým vyústěním připomene staré grotesky – nebo aspoň Osamělého jezdce, kde bylo vlakové finále podobně rozjařeně hravé.
Tenhle film je ale anachronismem i z jiného důvodu. Zápletka s umělou inteligencí scénář sráží někam k devadesátkovým high-tech thrillerům, potažmo bondovkám s Piercem Brosnanem. Když se postavy ocitnou na party v benátském paláci, začne se zlotřilá Entita projevovat rádoby hrozivým videomappingem, jehož doprovází zlověstné zvuky z dinosauří audiobanky.
Je to k smíchu – tentokrát se při něm ale spíš ošíváte, protože na rozdíl od akčních skopičin na umělou inteligenci nahlíží tvůrci zcela vážně.
Jinak jde o business as usual. Hunta na akci doprovází jeho tradiční parťáci, jimž 3D tiskárny vyrábějí masky, když musí zlikvidovat atomovou bombu umístěnou na letišti. Tam se k nim poprvé přidává i zlodějka v podání Hayley Atwell, která měla za úkol získat klíč, jímž by se Entita možná dala zkrotit.
Ano, scenáristé tentokrát vyrukovali s ryzím macguffinem, tedy předmětem, o nějž se postavy přetahují, aby přitom mohli zavítat do do co největšího počtu exotických lokacích.
Stejně ale občas nevíte, o co komu jde a v čím vlastnictví se zrovna klíč nachází – Odplata je jedním z těch filmů, jejichž konflikt lze popsat jednou větou, většinu filmu jste ale naprosto zmatení.
Takhle to zní skoro až nepřátelsky, Odplata je ale snímek, na který nemůžete být naštvaní, protože je většinu času prostě příliš zábavný. Jen zkrátka není tak srdnatý, sevřený a okouzlující jako Maverick. Zopakovat jeho úspěch totiž pravděpodobně bude jediná mise, která pro Cruise zůstane skutečně impossible.