Na fakultě jim nevěřili. Teď pomáhají tvořit ve Zlíně českou designovou událost

„Designových festivalů je hodně. My jsme ale odlišní, a to je jednoznačně motivací a nadšením studentů, kteří celou akci organizují,“ vysvětluje zakladatel Zlín Design Weeku Josef Kocourek, jak se ze studentského projektu stane jedna z největších design událostí v Česku. Jedenáctý ročník festivalu, na kterém se podílí několik desítek studentů zlínské univerzity Tomáše Bati, se koná od 7. do 13. května.

Letošním tématem a hlavní výstavou je Dialog. „Představuje důležitost komunikace mezi jednotlivými profesemi. Dialog mezi designery, architekty a mezi komunitou lidí, kteří v tom prostředí žijí,“ popisuje Kocourek problém v syntéze veřejného prostoru a potřeb obyvatel.

S motivem dialogu se pojí i další program celého festivalu, příkladem je i prezentace studie o informačních systémech nemocnic, jak fungují informační tabule či navigační systémy. „Je to dialog mezi pacienty, návštěvníky a architekty,“ vysvětluje Kocourek. Festival ve Zlíně potrvá až do úterý a kromě výstav jsou součástí také workshopy, kreativní dílny či koncerty.

Festival Zlín Design Week vznikl před více než deseti lety. Čí to byl nápad?

Myšlenka přišla v rámci interní diskuse na fakultě, která je umělecká, ale zároveň má přesah do marketingové komunikace či filmu. Potřebovali jsme takový projekt, kterým jsme chtěli fakultu profilovat a ukázat její DNA. Na začátku jsem byl jedním z hlavních koordinátorů a organizátorů. Výraznými hybatelkami byly také tehdejší studentky naší univerzity, Markéta Daňková a Adéla Bačová. Obě jsou teď mimochodem ve svých profesích velmi úspěšné.

A čekal jste, že se festival v Česku stane jedním z těch nejvýraznějších?

Už od začátku jsem měl ambici stát se jednou z největších akcí ve Zlíně. Postavit se vedle Barum Czech Rally a Zlín Film Festival. Chtěl jsem být tou trojkou vedle nich.

Ale jednoduché to nebylo…

Nejen lidé působící na akademické půdě jistě tuší, jak vypadaly debaty na začátku. Jak složité bylo vůbec nějak vydiskutovat koncept, jak bude festival vypadat, z jakých částí se bude skládat, pro koho vlastně bude. Z řad akademických kolegů zaznívala kritika, nevěřili, že projekt vůbec zvládneme zrealizovat.

S odporem se například setkala také vizuální identita projektu, kterou navrhli sami studenti. Vedoucí ateliérů říkali, že se takhle nemůže prezentovat designový festival a už vůbec ne fakulta, která design vyučuje. Nakonec byla vizuální identita přepracovaná tak, že jsme dostali od tehdejší děkanky fakulty Jany Janíkové zelenou.

A pak nastaly problémy, které asi mají všechny projekty. Museli jsme přesvědčit české i evropské osobnosti, aby do Zlína přijely a aktivně se zapojily. A to se nám podařilo například v rámci konference, kterou jsme organizovali jako součást prvních ročníků festivalu. Přednášeli u nás zástupci značek jako Lasvit, Preciosa, TON nebo designér a absolvent naší fakulty, který působil v McLarenu.

Jaký byl největší problém?

Peníze. Na začátku festival financovala zejména univerzita, začínali jsme s rozpočtem v řádu statisíců. Dnes už se bavíme o milionech a díky podpoře města, kraje, ministerstva kultury a největším partnerům jsme finančně nezávislí. Na začátku to byla právě důvěra těch nejbližších partnerských firem, které jsou s námi dodnes. A důvěra se vyplácí i jim.

Příkladem je třeba česká firma Koma Modular. V době, kdy jsme festival zakládali, neměli vyrobený jejich populární City modul ani jeden. Přemluvili jsme je, aby zainvestovali do výroby deseti modulů. Postavili jsme je na náměstí a v rámci nich prezentovali současný design z uměleckých fakult v kombinaci s lokálními designovými firmami. Byl to tenkrát skvělý wow efekt. Dnes jsou jejich moduly součástí všech větších kulturních akcí nejen v Česku.

Zlín nepatří k největším městům v Česku. Jaký to má vliv na festival?

Zlín je architektonicky velmi zajímavé město, a to nejen svými tradičními baťovskými domky. Velkou výhodou jsou parky a všudypřítomná zeleň. Naopak nevýhodou je špatná dopravní infrastruktura, schází tady napojení na dálnici nebo rychlovlaky. Komplikuje to přepravu lidí z Evropy, kteří třeba přiletí do Vídně nebo do Brna.

Festival trvá týden a je na několika místech ve Zlíně. Kolik studentů se na něm teď podílí?

Na začátku šlo o úzký tým studentů. Teď se bavíme o zhruba osmdesáti studentech, kteří se na festivalu podílejí. Model je stále podobný tomu na začátku. Mnozí studenti pracují na festivalu v rámci jednoho z předmětů školy. Máme ale i užší tým, který je složený ze studentů vyšších ročníků i absolventů, kteří na svých seniorních pozicích dohlížejí na plynulost festivalu.

Studenti ale jednou školu dokončí. Není každoroční obměňování organizátorů problém?

Opět to má své plusy a minusy. Začnu pozitivně. Určitě je dobře, že se tým do jisté míry obměňuje. Studenti přicházejí se zápalem, motivací, přinášejí nové pohledy a nápady, jak pozměnit a zdokonalit program. Překvapují mě tím, jak chtějí projekt posouvat stále dál. Ono se to za těch jedenáct let posunulo dál, a to hlavně díky jejich iniciativě.

Obměna má zároveň svá negativa, proto se snažíme udržet studenty u tohoto projektu nejlépe po celou dobu jejich studia. Na strategických pozicích už máme externí absolventy. Pomáhají nám tak udržovat například vztahy s partnery. Těm se samozřejmě nelíbilo, když museli každý rok opakovat stejné věci jiným lidem.

Na začátku jste zmiňoval kritiku a nedůvěru některých kolegů z fakulty. Platí to dodnes?

Ne, obrátilo se to. Byli kolegové, kteří se před dvanácti lety k myšlence stavěli zády. Teď se k projektu připojují. Možná to tehdy bylo i fází vývoje fakulty. Fakulta je celkově mladá. Vznikla v roce 2002 a od roku 2015 již připravuje tak významný a velký festival. Ale je to vlastně dobře. Máme projekt, který provází fakultu téměř celou její historií a přináší přidanou hodnotu nejen studentům, ale i obyvatelům města Zlína.

The post Na fakultě jim nevěřili. Teď pomáhají tvořit ve Zlíně českou designovou událost appeared first on Forbes.