Náš bastard v Jakartě: americké vměšování, Bílým domem podporované vyvražďování politické opozice a genocida ve Východním Timoru

Indonésie po ukončení druhé světové války hrála prominentní roli při založení Hnutí nezúčastněných zemí (NAM) reprezentující 120 zemí světa, nacházejících se především na globálním Jihu. NAM kladlo důraz na zájmy ekonomicky se rozvíjejících států stojíc mimo kolbiště studené války. Hnutí neutrálních zemí se nechtělo účastnit střetů ani proxy válek mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Vláda prezidenta Sukarna po vyhlášení nezávislosti Indonésie v létě 1945 postavila své ambice na směsici nacionalismu, náboženství a komunismu. USA zprvu indonéským nacionalistům nedůvěřovaly, takže britské jednotky vyzbrojené Spojenými státy za asistence japonských vojáků vyrazily do bojové akce proti Indonésanům, aby připravily půdu pro návrat nizozemských kolonistů, rovněž vyzbrojených Spojenými státy (105). V roce 1948 však umírnění indonéští nacionalisté pod Sukarnovým vedením potlačili ozbrojený odpor levicové formace zahrnující indonéskou komunistickou stranu PKI. Sukarnova vláda se v tomto okamžiku osvědčila jako efektivní a potřebný nástroj k disciplinaci domácí levice, třeba i prostřednictvím poprav lídrů ozbrojeného odboje. Washington na sklonku roku 1948 tlačil na Nizozemce, aby uzavřeli se Sukarnem dohodu a uznali indonéskou nezávislost. Až do roku 1949 vedli nizozemští kolonizátoři proti Jakartě válku nízké intenzity doprovázenou rovněž bitvami na diplomatickém poli.