V řešení klimatických změn pomůže jen celosvětová koordinace, ale ta prohrává s ekonomickými zájmy

V květnu byl na observatoři Mauna Loa na Havaji zaznamenán nový rekord v atmosférické koncentraci CO2, a to 427 ppm. Dlouhodobá změna koncentrace má na sobě vlny (viz graf), které jsou dané vegetační sezónou na severní polokouli – ta má mnohem více pevniny, a tedy i vegetace, a v květnu začíná plná vegetační sezóna, a proto od května do října atmosférická koncentrace CO2 klesá, protože je CO2 fotosynteticky spotřebováván vegetací (a tvoří se z něj pletiva rostlin, například dřevo, anebo salát, který jste včera měli k večeři). Od října do května zase CO2 stoupá, protože fotosyntetická fixace na severu ustane, a emisní zdroje (antropogenní i přírodní) mají možnost posunout koncentraci zase nahoru. Co je ale zajímavější je to, že přes všechny dohody, plány a závazky stoupla koncentrace CO2 v atmosféře za poslední dva roky opět rekordně (nakonec na grafu je to vcelku dobře vidět i okometricky). A to přesto, že celosvětově emise z fosilních paliv v posledních dvou letech zřejmě přestaly stoupat. Jenže „přestat stoupat“ nestačí, poukazuje přírodovědec Jakub Hruška z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.