Recenze toho nejlepšího z české kinematografie (8) – Fričův Těžký život dobrodruha

 Jsou filmy tak lehké, že se zdají vyplouvat z projektoru, a přesto přetrvávají jako kouř, který se uhnízdí v paměti.   Těžký život dobrodruha (1941) Martina Friče je jedním z nich. Je to komedie, ale tento štítek sám o sobě nestačí. Není to screwball v hollywoodském smyslu, i když se energie filmu občas blíží tomu šílenému stylu. Není to ani satira, i když smích má ostří. Frič zde vytváří druh elegantního absurdna, hluboce zakořeněného v české citlivosti, a přesto srozumitelného i za hranicemi. Povrch se třpytí půvabem, ale ten půvab vrhá stín.