Lotrandové v rodinném byznyse. Na co naráží předání podniku další generaci?
Mít rodinný byznys jako z pohádky se může zdát jako výhra. Jenže co když se z vašeho nástupce vyklube Lotrando? Co to znamená a jaké jiné problémy se u nás řeší při předávání firmy další generaci? I to přiblížila letošní konference Forbesu Lepší Česko.
O tom, že by už byl pomalu čas se chystat do ústraní a pustit do čela děti, začínají uvažovat majitelé firem kolem padesátky. Alespoň podle průzkumu společnosti J&T Family Office.
„Do šedesáti let pak přecházejí od plánování k činům,“ prohlásil na Lepším Česku zástupce ředitelky J&T Family Office Ondřej Popelka, který se zaměřuje na správu rodinného majetku včetně předávání firem.
Výchova nástupce se však liší podnik od podniku. Někdo nechá vyrůst svého potomka od píky v podobě letních brigád ve skladu přes pomocné práce až po řízení nějakého úseku. „Jiný jim sváže buchty do uzlíčku a pošle je do světa na zkušenou a někdo je nechá dělat, co je baví, v čem cítí vášeň,“ líčil Popelka.
Jenže poslat děti na zkušenou – třeba studovat či pracovat za hranicemi – může ve výsledku dopadnout jinak, než si hlava firmy a rodiny představovala. Nastane takzvaný efekt Lotrando. „Ten se v českém byznysu objevuje často,“ upozornil Ondřej Popelka na akci pořádané Forbesem.
Jak už název napovídá, jde o narážku na pohádku o loupežnickém synkovi. V ní dá starý lapka svého potomka do učení a na smrtelné posteli pak po něm chce, aby pokračoval v jeho zločineckém řemesle.
„Jenže on uhnul z cesty rodinného byznysu, věnoval se něčemu jinému a byl v tom ve finále úspěšný,“ shrnul Popelka.
Pro ty, co by neznali nebo si nemohli vzpomenout: mladý Lotrando je jako loupežník úplně marný, místo toho se stane dřevorubcem a nakonec si vezme princeznu (v knižní verzi to oproti té filmové tak šťastný konec nemá – Lotrando skončí jako nabručený výběrčí mýta).
Podle Popelky je toto odchýlení z cesty někdy kýžený efekt, jindy to ale zakladatele zaskočí. „Jsou překvapeni, že když syn studuje medicínu a dcera dělá balet, tak nechtějí převzít rodinný byznys.“
Nejčastější trable s předáním firmy další generaci ale jdou podle Popelky právě za rodičem, který podnik založil.
„Často slýcháme příběhy od našich klientů, že už firmu řídí děti a oni tam jen občas docházejí do své malé kanceláře. Jen pro případ, že by byla potřeba jejich rada. Pak se ale ukáže, že realita je jiná. Rada občas přichází nevyžádaně a oni nejsou připraveni otěže předat.“
Důvodů je celá řada. Zakladatelé mají obavu ze ztráty kontroly nad majetkem, protože je to jejich dítě, které vypiplali. „Také je tu strach ze ztráty společenského postavení, které za ta léta v regionu nabyli, a nechtějí o to přijít,“ řekl Ondřej Popelka. Uvědomují si totiž, že jim nezůstane, jelikož i tuto roli musejí převzít jejich děti.
Nejčastějším případem, který blokuje předání firmy, je však na základě Popelkova mínění postoj „ještě je dost času“. Což si může klidně říkat majitel sedmdesátník.
„Další bariéra je citlivá. Je to neochota přijmout fakt vlastní smrtelnosti,“ upozornil zástupce ředitelky J&T Family Office. V takovém případě je podle něj namístě přistupovat k majiteli s pozitivním výhledem. Vidět situaci tak, že podnik si stejně do hrobu nevezme, a proto je lepší vnímat celou věc přes hodnoty.
Co se ale týče předávání podniku v rodině, statistika je k tomu neúprosná. Vedení pod druhou generací přežije jen asi polovina firem, v případě třetí generace je to dokonce pouze dvanáct procent společností. A byť mohou pro hladší přechod pomoci zmíněné hodnoty, je nutné upozornit, že není žádný zaručený recept, který by fungoval pro všechny.
„Každá rodina má svůj příběh. Nedá se tak aplikovat copy-paste přístup,“ shrnul situaci Ondřej Popelka.
The post Lotrandové v rodinném byznyse. Na co naráží předání podniku další generaci? appeared first on Forbes.