Svět zažívá jadernou renesanci. Skvělá investice, nebo spekulativní příběh?

Jaderná energetika se vrací na investiční mapu jako stabilní bezemisní zdroj, její renesance ale nebude ani rychlá, ani levná. Sázka na jádro je plná strukturálních překážek, přestřelených valuací i politických rizik. Skrývá v sobě investiční příležitosti? To v komentáři rozebírá Martin Seyček, portfolio manager fondu J&T Energy.

Po desetiletích útlumu, který následoval po haváriích v Černobylu a Fukušimě, se jaderná energetika vrací do centra pozornosti jako zdroj pro získání stálého bezemisního elektrického výkonu. Aktuální dramatický nárůst poptávky po elektřině dnes nicméně vyžaduje budování všech zdrojů elektřiny – jádra, plynu i obnovitelných zdrojů.

Akcelerující elektrifikace našich životů a rychlá expanze datových center a umělé inteligence nám nedávají na výběr. Dá se navíc očekávat, že další tlak na urychlení tempa jaderné renesance přinese aktuální konflikt v Íránu.

Evropa a Asie opět zažívají růst ceny zemního plynu, tentokrát jako důsledek uzavření Hormuzského průlivu. Tyto dva kontinenty se pak mezi sebou přetahují o lodě přivážející zkapalněný zemní plyn (LNG), což jeho cenu táhne směrem vzhůru. Z toho bude dlouhodobě benefitovat americká plynová infrastruktura.

Vraťme se ale k jaderné renesanci, kterou je nutné vnímat optikou mírného skepticismu. Přestože politické deklarace a cíle pro rok 2050 naznačují ztrojnásobení globální jaderné kapacity na přibližně 1500 gigawattů, realita v západních ekonomikách naráží na řadu bariér.

Většina velkých jaderných bloků v Evropě a Severní Americe byla postavena v sedmdesátých až osmdesátých letech minulého století. Ne náhodou to bylo po ropných šocích ze sedmdesátých let. Od té doby se nové jádro v západním světě prakticky nestavělo, a když ano, tak s násobným překročením rozpočtů a časových plánů.

Ze zhruba 60 jaderných reaktorů, které se aktuálně globálně stavějí, jich má stát polovina v Číně, v Evropě jen tři, ve Spojených státech se nestaví nic. Dodavatelské řetězce zanikly, modely financování moc nejsou, reálně soukromé subjekty nebudou chtít stavět takto dlouhodobé a riskantní projekty bez vládních garancí. Západ tedy svou cestu k jaderné renesanci začíná alespoň skrze kombinaci prodlužování životnosti stávajících aktiv a restartů dříve odstavených reaktorů.

USA, Kanada, Francie, Velká Británie, Japonsko, Korea, Čína, Rusko, Polsko, ČR, Maďarsko – ti všichni začleňují jádra do svých energetických koncepcí. Rychlejší by bylo spíše vyjmenovat odpůrce jádra, kdy se zdá, že zde zůstává osamocené snad už jen Rakousko. Dokonce i Německo již lituje uzavření svého jádra.

Velké vládní plány ale neznamenají, že investice do jádra budou nakonec úspěšné, a to jak pro energetické firmy a vlády, tak pro drobné investory. Jaderná energie totiž stále zůstává nejdražším a nejkomplexnějším způsobem výroby elektřiny.

A může investor do veřejně obchodovaných akcií s expozicí na jádro vydělat? Jaderná energetika není pro investory jednoduchým sektorem. Hodnotový řetězec je komplexní a každá jeho část nese odlišná rizika. Navíc valuace jsou často astronomické a vývoj ceny akcií je často více určován sentimentem než fundamentem. A aby to bylo ještě složitější, akcie leaderů v oboru nejsou často veřejně obchodované. 

Jaderný ekosystém můžeme zjednodušeně rozdělit na těžbu uranu, konverzi a obohacování uranu, výrobu reaktorů a komponent a samotný provoz a servis. Dva ze tří leaderů v budování velkých reaktorů jsou mimo burzu – francouzská EdF (kde francouzská vláda nedávno vykoupila minoritní akcionáře) a korejské KHNP (které bude stavět dva reaktory v Dukovanech). Veřejně obchodovaný je pouze Westinghouse, a to prostřednictvím své kanadské matky Cameco (o tom více později). U malých modulárních reaktorů existuje téměř stovka různých designů a technologií, spekulativní investoři mají z čeho vybírat. 

Z pohledu težby uranu už je situace lepší – na veřejných trzích je kanadské Cameco, kazašský Kazatoprom nebo řada startupů jako Uranium Energy, Energy Fuels a NexGen Energy. Cameco je valuačně dost vysoko, Kazatoprom má politické riziko a o potenciálním úspěchu startupů, které se snaží objevit nová ložiska uranu, můžeme jen spekulovat.

Investoři si nemohou moc vybírat ani v oblasti obohacování uranu, kde 98 procent trhu drží soukromé společnosti Urenco, Orano, ruský Rosatom a čínské CNNC. Jedním z mála veřejně obchodovaných hráčů je americký Centrus Energy, kde ale i po nedávném propadu ceny akcie o 50 procent se společnost obchoduje za padesátinásobek ročních zisků.

Dále je možnost investovat do výrobců elektřiny, kteří vlastní jaderná aktiva – v Evropě např. Fortum, Centrica a ČEZ, v USA Constellation Energy, Duke Enery, Dominion Energy, NextEra a další. U této investice je riziko zásadně menší, ale vlastnictví jaderných aktiv je v akciích již zaceněno, tedy potenciál pro akciové investory omezený.

A jak to „hrajeme“ v novém investičním fondu J&T Energy? Věříme, že k jaderné renesanci nakonec dojde, ale cesta bude trnitá, delší, než si většina investorů myslí, a po cestě zůstane hodně mrtvol. S naším konzervativním přístupem je naše expozice na jádro omezena na zhruba 10 procent fondu, a to většinou přes společnosti, kde jádro tvoří často jen část firemních tržeb a zisků.

Pokud se ve Spojených státech má opět začít stavět „velké jádro“, Westinghouse bude u toho.

Investovali jsme do amerického regulovaného výrobce elektřiny Public Servic Enterprise, který provozuje zhruba čtyři gigawatty jádra, které tvoří nicméně jen 10 procent jeho zisků. Podobně je to i s americkým výrobcem elektřiny NextEra. Líbí se nám diverzifikované portfolio francouzské engineering společnosti SPIE, které se účastní údržby jaderných reaktorů ve Francii.

Miniaturní expozici J&T Energy máme na společnost NuScale, která je jediným výrobcem malých modulárních reaktorů, který má povolení od amerického jaderného regulátora.

Největší potenciál vidíme v kanadské společnosti Cameco, která ovládá zhruba 20 procent globální těžby uranu, kde se postupně do ceny projevuje rostoucí poptávka a stagnující nabídka. Zároveň se Cameco věnuje konverzi uranu a vlastní startup na novou technologii obohacování uranu laserem. Jejím žolíkem v rukávu je hlavně 49procentní podíl ve společnosti Westinghouse, která postavila většinu velkých jaderných reaktorů v USA.

Cameco je valuačně vysoko, ale z pohledu dlouhodobého investora může být stále atraktivní. Pokud se ve Spojených státech má opět začít stavět „velké jádro“, Westinghouse bude u toho.

The post Svět zažívá jadernou renesanci. Skvělá investice, nebo spekulativní příběh? appeared first on Forbes.