Antonín a Ludmila. Majitel Albi nechává znovu ožít prvorepublikovou kavárnu
Antonín Kokeš, majitel skupiny Albi a vinohradský patriot, právě otevírá po velké rekonstrukci další Antonínovo pekařství. Jenže tentokrát v místě, které má velmi pohnutou historii. „Nejen pro turisty, ale hlavně pro sousedy chceme začít psát jeho novou historii,“ říká.
Před sto padesáti lety vládl na tehdejším Vinohradském náměstí čilý ruch. Právě budované třípatrové a čtyřpatrové domy a široké ulice měly zajistit obyvatelům dostatek místa i světla.
Na dohled od čerstvě dokončeného novogotického chrámu svaté Ludmily, tehdy i dnes dominanty náměstí Míru, vznikaly moderní městské domy, pod jejichž okny pak v roce 1897 poprvé projela elektrická tramvaj na trase mezi Muzeem a Florou.
V roce 1910 pak řád Školských sester sv. Františka koupil rohový dům na samém kraji dnešní Francouzské ulice. A právě v tomhle domě otevírá Antonín Kokeš nové Antonínovo pekařství. Jaká historie dům provázela a proč byl takřka zapomenut?
Od počátku dům sloužil jako prostor pro ubytování učitelek a studentek přilehlého katolického dívčího gymnázia. Místní ho znali jako Křesťanský dům mládeže, v jeho přízemí pak chodili na kávu do vyhlášeného podniku Republika.
Po druhé světové válce však začala ta dramatičtější část historie, z níž, jak nezapomíná připomenout Antonín Kokeš, chvílemi mrazí.
„Dnešní členky řádu svatého Františka například vzpomínají na sestru Marii Elišku Pretschnerovou, která v roce 1950 nesla poslední splátku za domy do banky. Když se vrátila, čekali na ni u dveří agenti StB, aby převzali klíče od zabavených školních budov. Řeholnice byly krátce nato odvezeny do internačního tábora v Krnově,“ vypráví Antonín Kokeš.
Slávu někdejší kavárny pak nahradila klasická školní jídelna a její interiér postupně chátral. Po sametové revoluci získaly sestry školní budovy v restituci zpět. Gymnázium prodaly arcibiskupství a v tomto domě provozují Křesťanský domov mládeže u svaté Ludmily, což je středoškolský internát a o prázdninách hostel pro turisty.
V roce 2023 se pak řádové sestry pustily do velké rekonstrukce. „Byla to náhoda, že jsme se dozvěděli, že přízemí je možné pronajmout. Když jsem interiér viděl poprvé, byl jsem rozhodnutý otevřít další pobočku Antonínova pekařství právě tady,“ vypráví šéf skupiny Albi, největšího tuzemského vydavatelství deskových her a dárkového sortimentu s loňským obratem 1,85 miliardy korun.
Kavárna dostala jméno Ludmila. Interiér svou vzdušností a víc než pětimetrovou výškou stropů a velkorysými okny připomíná pařížské kavárny, což se vzhledem k adrese docela hodí. Hlavními autory obnoveného interiéru jsou designérka Denisa Strmisková a architekt Jan Zezůlka.
Pekařství dominují velké bílé hodiny, usazené vysoko nad hlavami, štuková výzdoba a také historické nástěnné malby od malíře Valentina Skály, znovu odkryté při rekonstrukci.
„Objevili jsme je pod bílou výmalbou. Zachycují obchodní procesí přivážející kávu a koření z Orientu. Malba byla zřejmě dekorací kavárny Republika,“ uvedl Antonín Kokeš. Kromě téhle karavany poutají největší pozornost nevšední lustry v brutalistním stylu ze sklárny v Kamenickém Šenově, které pocházejí ze šedesátých let minulého století.
„Nejprve jsem si vůbec neuměl představit, že by tu zůstaly, ale designérka Denisa Strmisková mě přesvědčila. A teď jsem za to rád,“ přiznává majitel.
„Právě pro onu velkorysost tohoto prostoru jsme velmi dbali na to, aby Ludmila působila přátelsky, aby se sem lidé nebáli zajít jen tak pro chleba nebo ráno pro kafe a loupák, upečený přímo tady,“ popisuje s tím, že mu záleží na tom, aby sem našli cestu i senioři.
Stavební práce hradily řádové sestry, z rozpočtu Antonínova pekařství pak šlo na vybavení nové pobočky osmnáct milionů korun. V pořadí je už sedmá, i v ní počítají na den se dvěma sty kily mouky, šestnácti kily másla a 360 vejci.
The post Antonín a Ludmila. Majitel Albi nechává znovu ožít prvorepublikovou kavárnu appeared first on Forbes.