Šperk pro katedrálu. Podívejte se, jak vznikají skleněné části svatovítských varhan
Zatímco v katedrále sv. Víta už několik týdnů probíhají práce na instalaci píšťal nových varhan, v lindavské sklárně Ajeto se právě vyrábějí skleněné elementy. Do konce června jich tu vznikne kolem dvou stovek. „Jsou takovým šperkem, krásným náhrdelníkem pro katedrálu,“ řekl ve výrobě jejich spoluautor, průmyslový designér Peter Olah.
Parkoviště před sklárnou Ajeto v severočeské Lindavě poblíž Nového Boru je zaplněné autobusy. Na místní výrobu se přijeli podívat tuzemští i zahraniční turisté. My jsme se do provozu, který spadá pod novoborský Lasvit, však vydali z jiného důvodu: skláři tu právě započali výrobu skleněných komponent svatovítských varhan.
Předtím, než se vydáme směrem k rozžhaveným sklářským pecím, si dovolíme malou historickou odbočku: debaty o tom, že největší pražský chrám a také jedno z návštěvnicky nejvytíženějších míst v Praze si zaslouží nové varhany, které by nahradily zvukově nevyhovující boční Melzerovy, se vedou už několik desítek let.
A přestože snahy dostat nový hudební nástroj do svatovítské katedrály trvají pod hlavičkou nadačního fondu Svatovítské varhany už více než deset let, až letos se ze španělské obce El Papiol nedaleko Barcelony dostaly do Prahy. Právě tam dnes probíhá instalace instrumentu vytvořeného v katalánské varhanářské dílně vyhlášeného německého varhanáře Gerharda Grenzinga.
Sto dvacet kilometrů směrem na sever pak skláři dokončují práce na tom, co na vizualizacích návrhů slovenského produktového designéra Petra Olaha zaujme asi nejvíce: skleněné elementy, které jako by se volně vznášely na samotném hudebním nástroji. Prvky, které z nových pražských varhan udělají světový unikát.
Jak se v lindavské sklárně totiž dozvídáme, varhany s křišťálovými částmi budou vůbec prvním exemplářem svého druhu na světě. „Tohle je náš mustr,“ říká s jedním skleněným komponentem v ruce ředitel sklárny David Ševčík. Kus skla, jež nám ukazuje, váží čtyři kilogramy a měří sedmdesát centimetrů.
Cesta ze sklářské do chladicí pece trvá ani ne dvacet minut. Tolik času potřebují místní sklářští mistři na výrobu jednoho skleněného kusu. Těch tu v následujících týdnech vznikne kolem dvou set, přičemž na samotné svatovítské varhany zamíří menší počet. „Vždy počítáme s nějakým procentem odpadovosti,“ říká hlava sklárny.
Samotná výroba křišťálových prvků, kterých tu v běžném provozu vznikne kolem desítky denně, probíhá následovně: z roztaveného skla vznikne kerbl, jakási skleněná koule, na kterou pracovníci sklárny naberou slídu. Takto vzniklé sklo následně foukají a válejí. Snaží se zkrátka připravit jeho tvar tak, aby co nejlépe vklouzlo do připravené kovové formy.
„Kovovou formu jsme zvolili proto, že v případě těchto komponent nejde – na rozdíl například od sklenic – o rotační tvar. Elementy na sobě mají rovné plošky, takže skláři s nimi ve formě netočí,“ vysvětluje použití kovových, nikoli dřevěných forem šéf severočeské sklárny. „I proto při procesu výroby nevidíme páru,“ dodává.
Nejen kovová forma je specialitou jednotlivých křišťálů. Pozorný čtenář si jistě klade otázku, proč při výrobě používají skláři slídu. Důvod je podle Petera Olaha, spoluautora návrhu designu varhan, jednoduchý: slída vytvoří na skle jemnou strukturu narušující jeho přirozené transparentní vlastnosti.
„Zblízka by mohla struktura vypadat až kýčovitě, ale musíme si uvědomit, že na varhany se budeme v katedrále dívat ze vzdálenosti několika desítek metrů,“ uvádí muž, který se jako produktový designér Škoda Design už několikrát podepsal pod skleněnými trofejemi pro výherce Tour de France.
Další výhodou takto vzniklého povrchu skla je pak podle něj i způsob, jakým díky tomu jednotlivé elementy reagují na světlo. To se lépe rozptýlí, a přirozeně tak varhany rozsvítí.
Tok světla ostatně hraje dle slov Petera Olaha v celém návrhu stěžejní roli. Varhany proto bude v chrámu osvětlovat nejen externí a interní nasvícení, ale i přirozené světlo. Tomu bude v jeho práci pomáhat i fakt, že každý křišťálový prvek bude jinak natočen, a bude tedy jinak vstřebávat a odrážet světelné paprsky.
„Návštěvníci se ale nemusejí bát, nebude to žádná diskotéka. S nasvícením se snažíme pracovat opravdu jemně,“ říká designér, který komponenty v české sklárně testuje a prototypuje posledních několik let.
Jeho návrh vzniklý ve spolupráci se vzpomínanou španělskou dílnou je mimo jiné inspirovaný i nedalekou čedičovou Panskou skálou v Kamenickém Šenově, které se kvůli její sloupovité struktuře přezdívá varhany.
Jimi ovlivněné křišťálové prvky pak podle autora decentně doplní stávající vertikální dynamiku – zjednodušeně řečeno sloupy – svatovítské katedrály.
„Že jsme na ladění podoby varhan pracovali tak dlouho, považuji s odstupem času za velkou výhodu. Jsem rád, že se k jejich designu vyjádřilo tolik lidí. Nikdy jsem nechtěl, aby šlo o mou autorskou exhibici, v návrhu jsem se naopak dost mírnil a snažil jsem se vytvořit něco opravdu minimalistického. Je to návrh do prostoru s neuvěřitelnou historickou hodnotou,“ říká Peter Olah.
Doplňuje: „Samotnou odpovědnost jsem si začal uvědomovat, až když jsem uspěl v soutěži. Za ta léta jsem se snažil srovnat s tím, že k designu se bude vyjadřovat nejen celá Česká republika, ale pravděpodobně i svět. Proto jsem se snažil být v procesu tvorby otevřen kritické zpětné vazbě, aby byl výsledek spíš než mým, tak kolektivním dílem,“ dodává.
The post Šperk pro katedrálu. Podívejte se, jak vznikají skleněné části svatovítských varhan appeared first on Forbes.