Miliardová rekonstrukce. Pragerovy kostky slibují moderní podobu i střešní terasu
Modernistický areál od architekta Karla Pragera, v němž sídlí Institut plánování a rozvoje Hlavního města Prahy (IPR), čeká generální rekonstrukce. Po ní se více otevře veřejnosti, a to včetně dosud nepřístupných střešních teras, kde vznikne i restaurace. Centrum pro architekturu a městské plánování (CAMP) se rozšíří do celého přízemí.
„Měl jsem patnáct let kancelář tam v tom posledním rohu, jak je pootevřené okno,“ ukazuje na střešní terase současného sídla IPR a CAMP architekt Miloslav Pavlík na jednu z takzvaných „Pragerových kostek“.
Tedy na jeden ze tří kvádrů vznášejících se nad prostorem bývalé opatské reprezentativní zahrady kláštera na Slovanech, které navrhl architekt Karel Prager (1923–2001) pro Sdružení projektových ateliérů. Dostavěny byly v roce 1975.
„Pan architekt Prager měl kancelář tamhle v tom vzdáleném úhlopříčném rohu,“ ukazuje pak Miloslav Pavlík druhým směrem. A tak se s ikonou svého oboru denně potkával. „Byl to pro mě osobní zážitek, který by vydal na sepsání knihy,“ dodává architekt, který do týmu Karla Pragera nastupoval v roce 1969.
Jeho prvním úkolem bylo dohlížet na dokončování fasád a vnitřních dřevěných obkladů právě tohoto modernistického komplexu, levitujícího na ocelové konstrukci. V proluce uprostřed historické zástavby mohl vzniknout díky chybnému americkému útoku na Drážďany, který zasáhl právě areál kláštera Na Slovanech.
Před šesti lety se do „Pragerových kostek“ nastěhoval IPR a otevřel do té doby nepřístupný areál veřejnosti. Od té doby připravoval jeho generální rekonstrukci s plánovaným rozpočtem kolem jeden a půl miliardy korun, která byla stvrzena podepsáním smlouvy v úterý 5. srpna.
Bdí nad ní tým odborníků z ČVUT vedený právě členem původního autorského kolektivu, Miloslavem Pavlíkem. Ten připravil expertízu věnovanou především technickým aspektům návrhu – konstrukčním, bezpečnostním i provozním.
Prostorovou koncepci a návrh interiéru rozvíjející původní Pragerovy principy zpracovali architekti ze studia IXA, kteří stojí za návrhem současné podoby prostor CAMPu. Krajinářský ateliér Land05 pak promění přilehlý areál ve veřejný prostor, který se stane součástí městského parku.
Na první pohled je vidět, že se z oken odlupují folie, které nejspíš v devadesátých letech zapomněli dělníci sundat z nových skel dovezených z Německa. To je ale jen kosmetická vada na již netěsnících fasádách. Současný stav budovy především nevyhovuje řadě dnešních nároků na energetickou efektivitu, požární bezpečnost, hygienické standardy ani technické vybavení.
Kromě modernizace technologií bude rekonstrukce zahrnovat nejen kompletní obnovu pláště, ale i opravy nosné konstrukce. Vyřeší například také hospodaření s dešťovou vodou. Rekonstrukce se bude snažit v maximální možné míře ponechat původní vzhled budov a ještě více přiblížit areál původnímu záměru jeho autora.
Ročně tudy projde okolo 120 tisíc lidí, ale mají možnost vidět jen zlomek areálu v podobě výstavního sálu CAMP, kavárny, studovny a venkovního atria. Nově by měla být veřejnosti zpřístupněna i pochozí střešní terasa. Namísto bistra v současných prostorách CAMP vznikne ve třech patrech nová restaurace.
Terasa se tak stane místem setkávání zaměstnanců IPR, kteří sem budou mít přístup přímo z kanceláří, s veřejností. „Ctíme původní návrh Karla Pragera a chceme se k němu vracet,“ říká šéf IPR Ondřej Boháč. Prager o terasách uvažoval původně jako o veřejném prostoru. Dnes sem ale někdejší schody zvenku již nevedou, projít se sem dá jen zasedací místností z jedné z budov.
Značného rozšíření se dočká především CAMP. Po rekonstrukci se přesunou pracovní místa 250 zaměstnanců IPR do horních pater budov, a bude mít proto k dispozici celé přízemí. To umožní rozšířit současné výstavní prostory a oddělit amfiteátr za nimi, navíc tu vznikne zázemí pro vzdělávací programy nebo dětská skupina.
Realizaci stavby, projektovou dokumentaci i technické řešení vysoutěžily firmy Porr a Metrostav DIZ, které se pro tento projekt spojily do společnosti Nové Emauzy II. Jde o tzv. model FIDIC – Žlutá kniha, kdy jeden dodavatel zajišťuje všechny fáze.
„V případě takto náročné rekonstrukce považuji tento model za ideální – umožňuje flexibilně reagovat na vzniklé výzvy a hledat optimální řešení v reálném čase. Díky tomu můžeme zajistit efektivní postup výstavby i vysokou kvalitu výsledného díla,“ uvedl šéf společnosti PORR Dušan Čížek při podpisu smlouvy s IPR, tedy objednatelem stavby.
Jde o první případ využití modelu „Yellow FIDIC“ pro rekonstrukci historické budovy. „Znamená to, že zadavatel spolu s architekty připravil zadání, jak to má vypadat, až to bude dokončené, a to my dostaneme a zjistíme skutečný stav budovy. Pak provedeme změnu stavebního povolení a vytvoříme realizační dokumentaci. To v jiných zakázkách standardně dělá zadavatel,“ vysvětluje Čížek.
Toto nestandardní zadání by podle něj mohlo posunout způsob, jakým se v Česku realizují veřejné zakázky, a celý proces urychlit.
Generální ředitel Metrostav DIZ Karel Volf chce při rekonstrukci modernistického areálu využít zkušenosti s nedávnou přestavbou brutalistního hotelu InterContinental, z nějž je dnes Fairmont Golden Prague. Zadání zde podle něj bylo podobné i u modernistických Pragerových kostek.
„Po vynaložení velkého úsilí má vzniknout něco, co bude vypadat prakticky stejně,“ uvádí. Ponechány budou například původní keramické a travertinové obklady, které se prolínají z exteriéru do interiéru, nebo dřevěné prvky a doplňky v interiérech. Soudobé úpravy budou naopak schválně výrazně odlišné a přiznané.
Rekonstrukce bude financována především z prostředků Hlavního města Prahy, přes 320 milionů korun sehnalo město z Modernizačního fondu. První fáze, tedy projektování, by podle ředitele IPR Ondřeje Boháče měla trvat zhruba rok a půl, následující dva až dva a půl roku by pak měla probíhat samotná stavba.
Vzhledem k tomu, že IPR přebíral areál před šesti lety, Boháč připouští, že vysoutěžená cena 1,4 miliardy korun i harmonogram se může v průběhu rekonstrukce ještě hýbat. Místo, kam by se mezitím IPR i CAMP mohly během rekonstrukce přestěhovat, obě instituce nyní intenzivně hledají.
Podle architekta Bena Markela z ateliéru IXA, který je autorem současné podoby CAMPu i spoluautorem projektu rekonstrukce, bylo zmapování všech nedostatků aktuálního stavu stavby jednodušší než při rekonstrukcích jiných historických objektů.
A to díky Pragerovu stavebnicovému systému, v němž jsou rozměry a pozice jednotlivých prvků stavby jasně dané a který počítá s tím, že se stavba může v průběhu času vyvíjet.
„Karel Prager byl pionýr. To, co nám tady zanechal, je geniální modulární systém, který lze doplnit o soudobé technologie,“ říká Markel. Rekonstrukce podle něj umožní využít nejen střešní terasu, ale například i velkorozponové sály v podnožích oněch tří „kostek“.
Původně přitom měly vzniknout kostky čtyři – Pragerův návrh počítal se čtvrtou budovou v místech, kde se dnes svažuje park Pod Slovany. Měla být propojena s podzemním parkovištěm, které mělo vzniknout z původních pivovarských sklepů z devatenáctého století. Ty součástí rekonstrukce nebudou.
Na architektových skicách se objevuje navíc ještě „ředitelská“ reprezentativní budova, která měla stát směrem do ulice po demolici nároží.
Karel Prager byl pionýr. To, co nám tady zanechal, je geniální modulární systém, který lze doplnit o soudobé technologie.
V této šíři však návrh autora budovy bývalého Federálního shromáždění nebo Nové scény Národního divadla nikdy nebyl realizován, protože se pro režim stal personou non grata. „Karel Prager byl antikomunista,“ připomíná náměstek primátora pro územní plánování Petr Hlaváček s tím, že většinu svých staveb realizovaných v době normalizace navrhoval ještě v rámci uvolnění režimu koncem šedesátých let.
Režimu se architekt znelíbil například akcí mlácení kladiv do rozestavěné budovy Národního shromáždění na oslavu našeho vítězství v hokeji v roce 1972. Součástí budovy, nyní patřící k Národnímu muzeu, je mimochodem také Pragerův památník upálení Jana Palacha.
„O Pragerovi se dnes říká, že byl členem komunistické strany. To ani zdaleka není pravda,“ obhajuje svého někdejšího kolegu Miloslav Pavlík.
Ačkoli je tvorba Karla Pragera v současnosti spojována především se stylem brutalismu, architekt Ben Markel upozorňuje, že v případě „Pragerových kostek“ o brutalistní stavbu nejde.
„Je to elegantní modernistická žehlička mraků, respektive spíše konstruktivismus. Všechny nosné konstrukce jsou subtilní, přiznané, z oceli. Stavba doslova levituje nad terénem, zatímco brutalistní stavby jsou těžké mastodonty, monobloky, které stojí na svých těžkých podnožích,“ vysvětluje.
The post Miliardová rekonstrukce. Pragerovy kostky slibují moderní podobu i střešní terasu appeared first on Forbes.