Stačí namířit telefon a obraz se hýbe. Výtvarnice tvoří díla pomocí virtuální reality
Propojit svět tradiční malířské techniky a nových médií. To je charakteristické pro tvorbu české umělkyně Radky Bodzewicz. Její obrazy se díky tomu hýbou a diváka do nich dokážou pomocí virtuální reality vtáhnout.
Výstava Uroboros, která obývá tři patra pardubického domu U Jonáše, jež je součástí Gočárovy galerie, provádí návštěvníky světem mýtů a mystiky i náboženských symbolů. Čtyřiatřicetiletá Radka Bodzewicz se zaměřuje na cyklus života a smrti, vědomí i nevědomí a často sahá i po filozofických a sociologických tématech.
A výjimečná je právě tím, že obrazy dokáže rozpohybovat a rozeznít. Stačí na ně namířit chytrý telefon a rázem se ze statického změní v dynamický.
Autorku baví filozofická a sociologická literatura, věnuje se rovněž mytologii a symbolismu. Témata se pak snaží ve svých dílech zachytit.
„Fascinuje mě, že můžu vytáhnout něco, co všichni známe, nebo o čem jsme se učili či nás nějak zasahuje a je svým způsobem archetypální. Já to aktualizuji a převádím do současné reality a propojuji se současnými médii,“ říká výtvarnice.
Rozšířenou realitu začala používat v roce 2020. V době, kdy svět sužovala pandemie covidu, ale nemohla svá díla prezentovat skrze virtuální brýle. Hledala tedy jiný způsob prezentace, která by byla nekontaktní a skrze médium, které si člověk do galerie přináší, protože s ním každodenně žije.
„A to je právě mobilní telefon, který se stal takovým naším třetím okem. Chtěla jsem ho využít nikoli proto, aby s ním lidé obraz fotili, ale aby sloužil jako médium, který spustí další realitu díla,“ popisuje Radka Bodzewicz.
S manželem tedy začali vytvářet vlastní aplikaci, skrze niž může obrazy rozhýbat. Než zjistila, že v té době už jedna existuje. Artivive vyvinula rakouská společnost a výtvarnice ji tak začala využívat.
„Jsem primárně malířka, nejdříve tedy vzniká obraz a na jeho základě pak dál vytvářím rozšířenou realitu. Jsou to vlastně takové 3D modely ve virtuální realitě, které namaluju a potom je spojuju s manželem v programu. On je coby programátor mojí druhou rukou. Bavíme se o tom, co je ještě možné, protože ne vždy mohou moje představy v rozšířené realitě existovat. On ví, jak to technicky zpracovat, společně model rozhýbáme,” přibližuje výtvarnice.
Postupně vzniká video, které se v aplikaci „nalepí“ na obraz a telefon si ho oživí na základě tvarů a barev. Než takové dílo stvoří, trvá to od jednoho měsíce třeba až půl roku. Podobný čas také zabere vytvoření v aplikaci.
Sama má ráda velkoformátová plátna. Ta v domě U Jonáše hojně zastoupená nejsou vzhledem k interiéru domu, kdy do pater vedou úzké točité schody.
Největší z obrazů je proto v přízemí a jeho ústředním motivem je právě had požírající sám sebe, který obrazem provází diváka po jakési spirále. Není znamením konce, ale nekonečné proměny. A autorka jej oživuje pomocí videomappingu.
„Je to specifický formát, který ráda prezentuju právě na velká plátna. A v prostoru, kde je obraz umístěný, funguje mnohem lépe, než kdyby si ho návštěvník spustil přes aplikaci,“ podotýká.
Postava hada, Urobora, se objevuje na více malbách a výtvarnice přiznává, že je pro ni důležitým symbolem celé výstavy, potažmo i tvorby. Dlouhodobě se zabývá cykličností, tím, co je začátek, co konec, tedy otázkami, které v sobě řeší už od dětství.
„Líbí se mi, jak to popisují ve svých knihách Mircea Eliade nebo Jung, který to řeší třeba ve své Červené knize,“ vysvětluje.
Její srdeční záležitostí jsou formáty ve velikosti 190×200 centimetrů, v současnosti se ale pohybuje kolem jednoho a půl metru. „Velký prostor je jednoduchý, člověk do něj může mnohem lépe vstoupit,“ zmiňuje výtvarnice. Jako protipól ale patří mezi její oblíbená malá plátna 21×20 centimetrů, jakási okna, ve kterých se cítí nejlépe.
Ponořit se do jejího světa fantazie se mohou lidé i skrze 3D brýle. Díky nim je obraz přímo pohltí a oni se stanou jeho součástí.
Šumperská rodačka Radka Bodzewicz je absolventkou pražské Akademie výtvarných umění v ateliéru Vladimíra Kokolii. Své olejomalby už v minulosti představila třeba v Galerii Václava Špály nebo v Bold Gallery v pražských Holešovicích, kde by měla mít velkou samostatnou výstavu příští rok. V plánu je také DOX.
Bodzewicz má velmi specifický rukopis, je pro ni typická výrazná barevnost. Kromě olejomalby zahrnuje také kresby akrylem a inkoustem nebo modely pomocí 3D tisku. „Tvoří figurální abstrakce, ne reálné zobrazení člověka. Připomínají hybridní bytosti, na půli cesty mezi snem a skutečností, mezi dětským světem a dospělou zkušeností,“ upřesňuje Aneta Kopecká.
Výstava Uroboros potrvá v pardubické galerii do 26. října.
The post Stačí namířit telefon a obraz se hýbe. Výtvarnice tvoří díla pomocí virtuální reality appeared first on Forbes.