Na lovu jednorožce. Na Dokonalé shodě je nejromantičtější hlas Dakoty Johnson
Dakota, Pedro a jeden z Chrisů tvoří milostný trojúhelník ve filmu, jenž měl být novou romantickou klasikou. Jenže Dokonalá shoda na Oscara nominované Celine Song klame tělem.
U rustikální stodoly je v plném proudu svatba, možná v trendy severském stylu. Všichni vypadají šťastně, krásně, bohatě. Jenže najednou se ozve hlas, podle nějž novomanželé za pár let zjistí, že sebou z nekonkrétního důvodu opovrhují. Pak se podvedou. A rozvedou. Slavnostní atmosféra je najednou tatam, aby ji nahradilo… co vlastně?
Režisérka Celine Song ve svém filmu Dokonalá shoda staví mnoho scén na podobném principu protikladných nálad. Mohla by z toho být dráždivá ambivalence. Jenže filmařka spíš připomíná běžkyni, která vyběhne jedním směrem, pak si sama z neznámého důvodu podrazí nohy a vydá se opačnou trasou, aniž by si tohle rozhodnutí obhájila.
Když ostatně potkáváme Lucy v podání Dakoty Johnson poprvé, štráduje si to jako profesionální dohazovačka současným Manhattanem za podkresu svižného popíku, který velí očekávat lehkou velkoměstskou romantiku vtipně odtrženou od reality, díky níž se v nultých letech proslavily herečky jako Katherine Heigl, Kate Hudson nebo Anne Hathaway.
Lucy v New Yorku propojuje singles podle předem určených kritérií, je vlastně chodícím algoritmem seznamovací aplikace. Před oltářem díky ní skončilo už devět párů, protože vždycky ví, co klientům říct. Tu chronicky svobodným družičkám slibuje lásku na celý život, aby o chvíli později ubrečenou nevěstu uklidňovala, že manželství je jako obchodní dohoda, z níž lze vždycky odejít.
Sama je ve svých preferencích velmi přímá – její partner musí být bohatý. Expřítel John v podání Chrise Evanse takový nebyl. A ačkoli by si Lucy přála, aby jí to nevadilo, bohužel je to rozdělilo. Jejím ideálním protějškem by teď mohl být Harry, finančník s tváří Pedra Pascala, jemuž se v dohazovačské branži říká „jednorožec“, tedy muž, který splňuje všechna moderní kritéria.
Milostný trojúhelník tedy – hantýrkou Lucy – potenciál rozhodně má. Bohužel ale jen na papíře. Režisérka se totiž decentním vedením herců i situací tváří, že vypráví další křehkou, oduševnělou vztahovku ve stylu svých předchozích oceňovaných Minulých životů, to se ovšem tluče s prostředím a postavami, na něž se zaměřuje tentokrát.
Musíte se totiž naladit na velmi specifický svět newyorské smetánky, kde o sobě i extrémně hubené a pěstěné ženy typu Lucy v podání Johnson říkají, že jejich protějšek „má na víc“, a kde také muži jako Pascalův Harry, kteří se rozvalují v obřích penthousech, podstupují extrémní zkrášlovací zákroky. Jako skutečný člověk tu má patrně působit Evansův Harry, jenž se ale zase nepřesvědčivě hašteří se spolubydlícími jako v prváku na vejšce.
Podobně extrémně „američtí“ jsou i klienti Lucy, kteří mají sice povrchní nároky na svůj protějšek, o to víc jsou ale maximalističtí. Je zjevné, že tento způsob seznamování je absurdní, režisérka však nechá dohazovačku vyškolit způsobem, jenž do příběhu vpadne zase z úplně jiného filmu.
„Nejsem zboží, jsem člověk!“ štká se tu najednou na ulici a vy se ptáte, jak mohly takové banality na Oscara nominované režisérce stačit.
Alespoň k nějaké vřelosti nakonec Dokonalá shoda ve finále doklopýtá, nejromantičtější je na ní ovšem hlas Dakoty Johnson. Jako herečka má sice zvláštně plochý projev, který ve filmu nerozpálí ani Pedro, natož Chris, její monotónní přednes v jemném tónu má však efekt té nejpříjemnější ASMR masáže. U filmu ale možná usnete i z jiných důvodů.
The post Na lovu jednorožce. Na Dokonalé shodě je nejromantičtější hlas Dakoty Johnson appeared first on Forbes.