Festivalová sláva českých filmů je hezká, ale finance to nezajistí, říká Alice Nellis
Bude mít nový seriál na Primě, podle jejího námětu vznikne ambiciózní projekt České televize, píše film o Tomáši Baťovi… Ale nejlépe je režisérce a scenáristce Alici Nellis doma, na Kokořínsku, uprostřed ticha.
Byl rok 2022, Alice Nellis natáčela ve vesnici Bořejov film Buko – a místo natáčení jí zcela učarovalo. Tak moc, že se s manželem rozhodli, že jeden z tamních starých domů koupí.
„Strávili jsme tam s rodinou tři měsíce, ten kraj jsme si zamilovali. Není tak hustě osídlený, zároveň je pro mě ta krajina hrozně zajímavá a členitá, tak jsme si řekli, že bychom tam chtěli žít,“ vzpomíná.
Nesedíme v Bořejově, sedíme v Praze, v rubrice Ke stolu! jsme usedli v jednom z gastrosymbolů metropole, pekárně a kavárně Eska v Karlíně. Město není pro Nellis ničím cizím, zhruba od 18 do 35 let v Praze žila, ale vždycky ji to táhlo na venkov.
„Chtěla jsem bydlet v domě se zahradou, pro mě je důležitý zvuk. Město je na mě hlasité, energii tam vydávám spíš na to, abych lidi odfiltrovala. Potřebuju ticho, abych byla schopná vnímat,“ říká.
Ne snad, že by se lidem vyhýbala. V práci, na place „mezi svými“, se cítí dobře. Kokořínský klid je ale k nezaplacení na psaní scénářů.
„Výborné! A obecně tam ten život plyne méně vyčerpávajícím způsobem, necítím takový tlak. Ráno vstanu a můžu se jít projít a k práci si sednu v mnohem lepším stavu, než kdybych tu stejnou procházku podnikla v Praze,“ říká.
Tak tedy práce: nejaktuálnější je teď pro Nellis krimiseriál Mladá krev, který bude mít premiéru na Primě 30. srpna. Televize si u Nellis dílo objednala, takže je jeho supervizorkou a zároveň režírovala první epizodu, měla tedy důležité slovo v castingu a udala seriálu ráz.
„Mám ráda detektivky. Tady se skrze jednotlivé případy táhnou osobní linky protagonistů a jeden dlouhodobý případ uvnitř policie, kdy se ukazuje, že mezi policisty jsou lidi, kteří nedělají úplně báječné věci,“ přibližuje Nellis.
I na detektivním případu vypráví o osobních příbězích a mezilidských vztazích, jak je pro ni typické a jak ukázala už v řadě děl, ať už předchozím seriálu Náhradníci, ale třeba i ve filmech Výlet nebo Tajnosti.
Vyhlášený karlínský (nejen) snídaňový spot je v této rubrice už podruhé – a velmi pravděpodobně ne naposledy. V listopadu oslaví již desáté narozeniny a pořád je v něm plno – ať už sedících zákazníků, nebo těch ve frontě na vyhlášený chléb či kávu.
Nellis si objednala vejce do skla, zlákala ji mimo jiné fermentovanou pšenicí. „Líbí se mi, když si někdo dá práci vymyslet variaci a zabývá se otázkou fermentace, je to důkaz, že o tom přemýšlí. A také mám ráda houby,“ zmíní další součást jídla.
„Rodičovství, partnerství, vzájemné pochopení generací… Souvisí to s podstatou člověka. Koneckonců i největší světové konflikty nebo ekologické problémy mají kořeny v těchto oblastech,“ míní Nellis.
„Cokoli, co uděláte, je důležité, ať už vkládáte energii do dětí, práce, sociálního cítění, nebo politiky. A rodina je každodenní, jednoduchý příklad – každý čin se dalekosáhle promítne,“ dodává.
Nellis v mnohém předběhla dobu. Byla výraznou filmařkou ještě předtím, než se o vzestupu režisérek začalo hovořit. Získala s filmem Výlet cenu na festivalu v San Sebastiánu dlouho před současnou úspěšnou festivalovou vlnou, kdy se mluví o účasti Karavanu v Cannes nebo Otce v Benátkách.
Každý úspěch českého filmu ji těší, ale míní, že současné záblesky není radno přeceňovat. „Jednou je to albánský film, jednou íránský film, pak se objevují holky, které točí filmy… Je bezvadné, že teď mají české snímky úspěch na festivalech, ale ve výsledku to nic moc neznamená, třeba že by bylo na filmy víc peněz,“ říká Nellis.
A vzpomíná na vlastní příklad, kdy po úspěchu na San Sebastiánu doufala, že bude mít snazší prorazit. „A další film ztroskotal,“ vybavuje si.
Aby se podmínky změnily, potřebuje podle ní tuzemská kinematografie systémovou změnu, jako se to stalo třeba ve Skandinávii, kde jednotlivé země kooperují, a tím mají šanci dosáhnout na více peněz.
„Myslím, že by bylo potřeba rozšířit náš trh. Kdyby se udělala kooperace víc zemí, které jsou trochu spojené kulturně, dělalo se víc koprodukcí, tak je šance rozšířit náš malý trh a rozdělit si náklady,“ přemítá Nellis.
Podobně mluví třeba i Tereza Polachová, ředitelka divize Obsah v České televizi. Obě dámy opakovaně spolupracovaly, Nellis třeba napsala první adaptaci očekávané dvoudílné adaptace knihy Vyhnání Gerty Schnirch od Kateřiny Tučkové, nyní film dokončují Ondřej Gabriel a režisér Tomáš Mašín.
Výsadou bohatých a mocných bylo stolovat před celou suitou. Dnes je tento rituál zrakům ostatních odepřen. Naše rubrika Ke stolu! má ambici to změnit. Vzkřísit magii, kterou přinášejí situace, kdy s pozoruhodnými osobnostmi sdílíme jídlo.
Respondenty, o kterých si v ní čtete, znáte. A tak je chceme představit trochu jinak. Ne přes klasická formální setkání, ale nad jídlem v jejich oblíbeném podniku. Ukázat, jak přemýšlejí, čím žijí a kam si rádi zajdou na oběd. Každý měsíc vám na Forbes Life skrze novou rubriku rezervujeme místo u stolu se špičkami z kultury, byznysu, vědy či sportu. Dobrou chuť!
Pro Českou televizi píše i seriál Čtyřhra o dvou partnerech-terapeutech, kteří musejí sami řešit velkou životní patálii, užívá si důkladné rešerše pro film o Tomáši Baťovi („Normálně si člověk neudělá čas na několikahodinové přednášky!“). Pro Národní divadlo režíruje operu Dido a Aeneas od Henryho Purcella.
Rozkročenost mezi několik oborů ji stále tuze baví. „Mám ráda, když se to mění. Psaní mě baví, že jsem nejsvobodnější a mám rozumné producenty. Ale nechtěla bych to dělat pořád, ráda si udělám změnu s operou, užiju si jiný druh abstrakce.“
Užívá si však, když má volnou ruku a není svázána názory mnoha dalších lidí. „Když do něčeho mluví hodně lidí, tak se to začne rozpadat do zprůměrovaného tvaru, který nikoho nebaví,“ říká a uvádí opačný příklad: film Němá tajemství, který psala během covidu a měla velkou svobodu.
„Pana producenta jsem poprvé viděla na premiéře! Dal mi bezvadnou dramaturgyni a celé se to odehrálo ve velkém klidu a důvěře,“ vzpomíná Nellis. Důkaz, že se to vyplatí, není třeba dlouho hledat: Němá tajemství po právu získala Českého lva za scénář. Tipl bych si, že pro Nellis nebude posledním.
The post Festivalová sláva českých filmů je hezká, ale finance to nezajistí, říká Alice Nellis appeared first on Forbes.