Závislost i smrt matky. Intimní výstava Zdeňka Vacka jde za hranice šperku
Výstava DARK’n’LUSH v Uměleckoprůmyslovém muzeu není jen přehlídkou šperků, ale hlubokou osobní zpovědí. Retrospektiva Zdeňka Vacka mapuje jeho cestu od studentských let až po současnost. A k vidění tu budou nejen úspěšné klenotnické kolekce a luxusní šperky na zakázku, ale i syrové artefakty spojené se závislostí i ztrátou.
V jeho prostorném vinohradském ateliéru je ten den obzvlášť rušno. V místnosti, kde běžně probíhají schůzky s klienty, kteří si tu nechávají vyrábět zakázkové šperky i za několik set tisíc korun, jsou vyskládané komponenty na právě chystanou výstavu. Tlakové lahve, jež tu běžně používají při pukování šperků, střídají dřevěné rámy, po místnosti pobíhá několik pomocníků s nejrůznějšími nástroji.
Když společně usedáme do klidné pracovny, nejen z plného, po měsících rozděleného kalendáře pověšeného na místních zdech a tučně vyznačených deadlinů, je patrné, že zlatnické útočiště Zdeňka Vacka zažilo během posledních několika měsíců kreativní tornádo.
„Je to největší masakr. Moje ségra mi kvůli výstavě říká mega megaloman,“ vítá mě klenotník Zdeněk Vacek s typickými granátovými náušnicemi v uších.
Naráží na svou výstavu DARK’n’LUSH v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Do jejího otevření zbývá v době naší návštěvy asi týden. Expozice, která stejně jako další startuje u příležitosti podzimní přehlídky designu Designblok, je vůbec největší retrospektivní přehlídkou jeho šperků – nejen z kolekcí, ale i těch na zakázku – stejně jako dalších ne-šperkařských objektů.
Žádá si to vysvětlení: Zdeněk Vacek je na současné české designérské scéně tak trochu zjevení, solitér. Vedle blyštivých šperků z drahých kamenů totiž od začátku své kariéry přesahuje i mimo svůj obor, do volného umění, přičemž experimentuje s technologiemi a technikami, které využívá i při tvorbě svých originálních šperků.
Možná i proto Jana Zielinski, ředitelka Designbloku, při nabídce výstavy neváhala. „Řekl jsem jí, že v roce 2025 slavím 45. narozeniny, 25 let od absolvování školy a dvacet let od prvního Designbloku a že by to chtělo něco většího než ‚jen‘ běžnou prezentaci. Okamžitě řekla ano,“ vypráví klenotník a někdejší člen tvůrčího dua Zorya.
Expozici rozdělil Zdeněk Vacek do dvou tematických částí: jedna je pojata jako retrospektiva a budou tu k vidění nejrůznější exponáty: od studentských prací, prvních samostatných kolekcí až po úspěšné šperky vzniklé ve studiu Zorya. Druhá část pak představí klenotníkovu současnou tvorbu od roku 2020, kdy se po letech fungování v tandemu osamostatnil a založil eponymní značku.
Nečekejte však jen povrchní průlet kolem do hladka vyleštěných šperků. Expozice DARK’n’LUSH se má návštěvníkům dostat pod kůži, představit jim Zdeňka Vacka nejen jako designéra a multižánrového výtvarníka, ale zejména jako člověka, který jako by ještě před padesátkou prožil život hned několika lidí najednou.
„Dlouho jsem přemýšlel, jak výstavu pojmout tak, aby to nebyl patos. Minulý rok jsem zažil několik životních změn. Ta největší byla, že mi zemřela máma, která tu se mnou v ateliéru dvan8ct let pracovala. Donutilo mě to přemýšlet o tom, zda jsem vlastně dospělý. A tak na výstavě odhazuji všechny masky a dívám se na svou osobní i profesní minulost tak, jak je. Zároveň projekt chápu i jako rozlučkový rituál s mámou.“
Nejsou to prázdná slova. Zdeněk Vacek bude na své výstavě prezentovat například kresby, které vytvořil v rámci arteterapie při odvykací kúře v psychiatrické léčebně Červený Dvůr, kde pobýval v roce 2018. Jednou z nich je malůvka jeho mámy Jitky v rudých šatech. Sklání se na ní nad svým synem v nemocnici, kde jako malý trávil kvůli astmatu hodně času.
„Při jedné hodině jsme dostali za úkol nakreslit nejkrásnější vzpomínku z dětství. Ten výjev jsem v sobě dlouho nosil a až teď dozrál nápad, jak ho znovu prožít,“ říká Zdeněk Vacek.
Klenotník pro účely výstavy oslovil módní návrhářku Zuzanu Kubíčkovou, která pro něj ony maminčiny červené šaty vytvořila. Na doprovodné video je pak oblékla jeho sestra, tanečnice, která se v nich nechala zvěčnit, jak tancuje flamenco.
Že tvorba Zdeňka Vacka, držitele třech ocenění Czech Grand Design, přesahuje klasické měřítko šperků a je neodmyslitelně spjata s životními událostmi a důležitými vztahy, pak dokazují i další artefakty.
Zlatník tu vystaví svůj čtyři roky starý projekt JITKA – PUK – 3D, kdy nechal naskenovat části těla své matky a na základě skenů pak vytvořil unikátní 3D tištěné objekty d’art z nerezové oceli zdobené granáty.
Odkaz na jeho matku pak najdeme i v jedné z vitrín, která záměrně nevystavuje šperky, ale jen prázdné podstavce. Popis „Všechny máminy zlaté šperky jsem nesl na vyčištění, ale zhulil jsem se a zapomněl je na trávníku před umprumkou“ mluví za vše.
„Byly tam náramky po tetě Věře, ale i medailonek s kytičkami, který jsem mámě udělal na učňáku. Proto ta prázdná místa ve vitríně, šperky už jsem přirozeně nikdy neviděl,“ směje se Zdeněk Vacek při vyprávění příhody z roku 2008.
Schopnost nebát se pustit návštěvníky doslova k tělu dokládá i video, kde jeho napůl nahý animovaný avatar oděný do lacláčů ze zaječích kožek a se zaječí maskou na hlavě pobíhá po prostorách výstavy přenesených do digitálního prostředí. Zvíře pro klenotníka symbolizuje stavy spojené se závislostí na pervitinu.
Výstava však podle jeho slov není jen „depka, mrtvá máma a fet“, ale také ukázka toho, že šťastná i méně šťastná životní období mohou vyústit v něco ryze osobitého, kreativního a krásného. Je to pocta životu, který přináší hojnost i temnotu.
To dokládají ony na zakázku vyráběné šperky v hodnotě několika milionů, kterých na výstavě najdeme desítky, nebo vzpomínané kousky vzniklé v Zorye, s níž ve své době udělali Zdeněk Vacek s Danielem Poštou díru do světa. Jen připomeneme, že je nosila Patti Smith, Julianne Moore nebo Johnny Depp, stejně jako řada známých žen českého byznysu.
Pokud bychom hledali slovo, které Zdeňka Vacka vystihuje, byla by to hrana. Nejenže se klenotník pohybuje na hraně designu, umění a performance, za sebou má i hraniční životní zkušenosti a na kontě šperky „luxusní a divné“ nebo přinejmenším avantgardní. Zkrátka kousky, které nemají ambici zalíbit se všem.
To ani jejich autor. „Bylo by skvělé, kdyby výstava na lidi zapůsobila, a to jakýmkoli způsobem. Nemusí se všem líbit, je ale skutečně autentická. Nejsem doktor, nezachraňuji životy, nejsem filozof, nedělám vědu. Jediné, co můžu, je předávat své vlastní zkušenosti. A byl bych rád, kdyby se návštěvníci v některých z nich našli.
Výstava Zdeňka Vacka se koná v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze od 8. října do 2. listopadu 2025.
The post Závislost i smrt matky. Intimní výstava Zdeňka Vacka jde za hranice šperku appeared first on Forbes.