Knihobot čelí kritice na sítích. Ne každý se hodí na práci ve skladu, brání se jeho šéf
Knihobot, populární český second hand s literaturou, se v posledních dnech stal terčem ostré kritiky na sociálních sítích. Spisovatelka a koreanistka Nina Špitálníková mluví o lichvě, údajní bývalí zaměstnanci zase popisují toxické prostředí ve firmě i vyčerpávající pracovní tempo. Šéf Knihobotu Dominik Gazdoš však oponuje, že jde o nepochopení reality.
Spisovatelka Špitálníková, která je odbornicí na Severní Koreu a také aktivistkou za ženská práva, vyzvala na Instagramu k bojkotu Knihobotu, jenž vznikl v roce 2019 jako alternativa k prodejním serverům s použitými knihami i k tradičním knihkupectvím.
Autorka poukazuje na přemrštěné ceny i nevhodné zacházení s knihami, přestože má firma svůj marketing postavený na tvrzení, že dává literárním dílům druhý život. Na sítích rovněž přibývají svědectví o údajně špatných pracovních podmínkách ve skladech a nízkých mzdách. Dominik Gazdoš tvrdí, že stížnostem rozumí, přesto podle něj mají k pravdě daleko.
„Chápu, proč to téma budí tolik pozornosti. Podmínky ve skladech často nebývají dobré, navíc Knihobot nezaměstnává zahraniční agenturní zaměstnance, ale převážně české studenty. Nicméně je potřeba, abyste věděli, že náš sklad má k tomu, co znáte z médií, strašně daleko,“ vzkazuje na LinkedInu Gazdoš. Reagoval tak na příspěvky, v nichž údajní bývalí i současní zaměstnanci kritizují, jak to v Knihobotu chodí.
„Valná většina zaměstnanců je z fungování firmy naprosto psychicky vydeptaná. Dominik Gazdoš zastává názor, že je třeba zacházet s brigádníky, kteří jsou pochopitelně nejčastěji ještě v pubertě, armádním přístupem. Pracovní podmínky jsou příšerné, musíte splňovat nesmyslné hodinové normy, a když nestíháte, je vám často vyhrožováno vyhazovem nebo vás rovnou vyhodí,“ popisuje jeden z údajných pracovníků svou zkušenost.
Další pak přidává, že prostředí je extrémně nepříjemné a normy se nedají zvládat bez stresu. „Nestíháte si dojít ani na záchod a v hale, kde nafocujete knihy na web, vám nad hlavou promítají jména všech zaměstnanců na směně a pořadí toho, jak rychle ukládáte fotky do systému. Pokud jste moc pomalí, máte jméno červené a jste na konci tabulky. Všichni to vidí.“
Knihy vyřazené z prodeje prý nejdou na dobré účely, ale do plechových beden, které pak končí ve spalovnách.
Dominik Gazdoš ale oponuje, že všechny startovací pozice jsou o pečlivé, monotónní práci rukama. A podotýká, že ne každý se na takovou práci hodí. „Většina se na normu dostane bez problémů během prvních deseti směn. Ti nejlepší dostávají odměny,“ brání se šéf Knihobotu. Armádní přístup nepopírá, občas se tak prý vyjadřuje. Kritika je však podle něj vytržená z kontextu.
„Možná si někdo představí prostředí klasického skladu nebo uřvané kuchyně. Nemohli bychom od toho být dál. Ve skutečnosti nabízíme flexibilní práci v přátelském a respektujícím prostředí, kde každý prostě v tichosti vykonává svou monotónní činnost a u toho poslouchá podcast nebo hudbu. Ale ano, koukání na seriály při práci jsme před měsícem zakázali,“ přiznává Gazdoš.
Za nepravdivé pak označil rovněž tvrzení o nedůstojných odměnách pro brigádníky. Ti, kdo Knihobotem prošli, mluví o 120 korunách na hodinu, podle Dominika Gazdoše je ale nejnižší nástupní sazba 140 korun čistého za hodinu.
„Jsou to podle mě velmi férové peníze za nekvalifikovanou flexibilní práci v příjemném prostředí. Navíc pro šikovné lidi není vůbec složité se rychle dostat na kvalifikovanější pozice i brigádně a dosáhnout tak na lepší odměny. Nejsou výjimkou ani lidé, kteří po dostudování zůstávají na full-time často v dost vysokých rolích i mimo sklad,“ vysvětluje CEO.
Co se týče vyřazených knih, chápe, že je to citlivé téma. Jenže některé čtivo na základě jeho mínění prostě nejde ani zdarma rozdat. Jsou to prý především knihy poškozené, i v perfektním stavu, ale zase v gigantickém nákladu, které už nikoho nezajímají.
„Rozdat je nebo ve větším množství věnovat nějaké instituci je sisyfovský úkol, kterému někdy interně věnujeme, podle mého soudu, zbytečně moc energie. Často bývám já ten, kdo zakročí a řekne, že to nestojí za to. Většina těchto knih se prostě musí recyklovat. Tím udělají více užitku,“ soudí šéf Knihobotu.
Spisovatelka Nina Špitálníková nazývá Knihobot lichvou s papírovou zástěrkou. Rozzlobila ji především cena, za niž společnost knihy prodává. Zmiňuje i konkrétní případ sešitu Deníky ze Severní Koreje, který napsala jako doprovodný materiál k Donio a jenž je jinak neprodejný.
„A na Knihobotu je prodávají za 4250 korun. Za sešit bez ISBN, distribuce a povolení. A ještě si hrají na ekoprojekt, druhý život knih a pomoc literatuře. Pardon, ale to není druhý život, ale posmrtné okrádání. Kdyby moje knížky měly nohy, tak by se zvedly a utekly,“ kritizuje spisovatelka.
Jenže jak Dominik Gajdoš zdůrazňuje, cenu knih neurčuje firma, ale nabídka, poptávka, trh a čtenáři. Naceňuje pak algoritmus podle Trhu knih. A na něm se zmiňovaný „sešit“ s podpisem autorky pohybuje na hodnotě kolem pěti tisíc korun. Role Knihobotu spočívá v tom, cenu jen co nejpřesněji odhadnout.
„Údajně předražené knihy, přestože jsou tak viditelné, hrají zanedbatelnou roli v našich tržbách. Bylo by pro nás jednodušší nasadit cenový strop a ušetřit si tyhle věčné diskuse. To udělat nemůžeme, protože máme závazek k lidem, kteří nám knihy poslali, prodat je za aktuální tržní cenu,“ prohlašuje CEO.
Kdokoli je podle něj zvaný do kteréhokoli ze skladů Knihobotu, a to klidně hned, s fotoaparátem, s kamerou a ptát se prý může, na co chce.
Kritika přitom přichází v době, kdy se knižnímu second handu finančně daří. Letos už prodal tři miliony knih, o milion více než loni za stejnou dobu.
Jeho nabídka tak čítá víc než 1,7 milionu titulů. Navíc chce pokračovat i ve své expanzi do evropských zemí. Největší zahraniční trh pro něj představuje Německo. Na začátku léta se mu zvýšil počet objednávek i výkup knih přes partnerská knihkupectví a obchody o více než sto procent.
The post Knihobot čelí kritice na sítích. Ne každý se hodí na práci ve skladu, brání se jeho šéf appeared first on Forbes.