Vytrženi ze sociálních sítí. Ředitelé škol odpovídají, zda chtějí zákaz technologií
Poslat zprávu rodičům, že jsem ve škole, odevzdat mobilní telefon u vchodu a celý den o něm nevědět. Toto je častý scénář, který zažívají mladší děti na oslovených soukromých školách. V posledních týdnech se však ve světě rozjela vlna opatření, která mají dětem a dospívajícím úplně omezit přístup k mobilům a sociálním sítím. Jak na to reagují ředitelé škol v Česku?
V Austrálii od prosince 2025 platí celostátní zákaz sociálních sítí pro děti do šestnácti let. Platformy jako TikTok, Instagram nebo YouTube musejí mladší uživatele aktivně blokovat, jinak jim hrozí vysoké pokuty.
Dánsko oznámilo, že chce přístup k sociálním sítím zakázat všem dětem pod patnáct let, s možností výjimky na základě souhlasu rodičů od třinácti let. Podobný směr naznačuje Malajsie, která chystá zákaz pro děti pod šestnáct let.
V Evropě zároveň sílí debata o takzvané „digitální dospělosti“. Francie, Španělsko a Řecko například prosazují minimální věk pro vstup na sociální sítě, zatímco Evropský parlament aktuálně volá po celoevropském minimu šestnáct let pro přístup k sociálním sítím, alespoň pokud k němu nedají výslovný souhlas rodiče.
V řadě zemí se k tomu přidávají školní zákazy chytrých telefonů, někde lokální, jinde celostátní. V britském Barnetu například zavedli plošnou politiku „bez telefonu“ na všech základních i středních školách.
Tento globální obrat stojí na rostoucí shodě, že současná podoba dětství silně ovlivněného chytrými telefony a sociálními sítěmi nese vysoké riziko pro duševní zdraví, pozornost i sociální vývoj mladých lidí. Velkou roli v téhle debatě hrají data o nárůstu úzkostí a depresí.
Dopad má také práce odborníků, jako je americký psycholog Jonathan Haidt, který v knize Úzkostná generace prosazuje čtyři nové normy. Žádné smartphony před čtrnáctým rokem, žádné sociální sítě před šestnáctým, školy bez telefonů a více samostatného pohybu a hry v reálném světě.
Politická reakce na to ale není jednotná. Část zemí volí tvrdé zákazy, jiné spíš cestu regulace a digitální gramotnosti.
A stejné napětí je vidět i v českém prostředí. U nás zatím neexistuje jednotný celostátní rámec a odpovědnost je de facto přenechána jednotlivým školám. Výpovědi českých a v Česku usazených mezinárodních škol ukazují, že ve skutečnosti se tu odehrává mnohem jemnější a promyšlenější „laboratoř“ přístupů.
Open Gate
Zákaz je jednoduché řešení, které však děti nevede k samostatnosti
Ředitelka Petra Dobešová z Open Gate, které založili manželé Kellnerovi, popisuje velmi jasnou hranici mezi prvním stupněm a osmiletým gymnáziem. U menších dětí škola volí jednoznačně restriktivní postup. „Na prvním stupni naší základní školy platí plošný zákaz používání mobilních telefonů,“ říká.
U starších žáků záměrně přepínají na režim důvěry a spoluzodpovědnosti. „Na osmiletém gymnáziu platí striktní zákaz pouze ve školní jídelně, pravidla pro používání mobilních telefonů v hodinách a o přestávkách si upravují konkrétní třídy podle vlastních potřeb. Na gymnáziu jdeme spíše cestou edukace. Učíme studenty, jak s technologiemi pracovat, a snažíme se je pozitivně motivovat ke smysluplnému trávení volného času,“ dodává.
Z jejího pohledu mají restrikce své místo, ale nesmějí se stát jediným nástrojem. „Na základních školách restrikce skutečně pomáhá. Od určitého věku už ale technologie do výuky patří. Zákaz je jednoduché řešení, které však děti nevede k samostatnosti. Samotný problém to neřeší, pouze ho odsouvá mimo školu,“ míní.
Sunny Canadian
Zákaz používání či přinášení mobilních telefonů do školy ignoruje běžné logistické potřeby dětí
Kateřina Kožnarová, ředitelka Sunny Canadian, popisuje, jak vypadá škola, která se rozhodla mobilům ve výuce prakticky zavřít dveře a zároveň je nechce démonizovat.
„Po příchodu do školy si žáci na recepci odkládají telefony do označeného boxu své třídy a při odchodu si je opět vyzvednou,“ říká. V praxi to znamená i drobné rituály na konci dne. „Někdy určená dvojice studentů přinese box s telefony před poslední hodinou a učitel pak mobily při závěru vyučování jednoduše rozdá zpět,“ říká.
Zpočátku to působilo jako kontroverzní krok, ale ukázalo se, že obavy byly zbytečné a opatření jako účinné. Škola zakázala také chytré hodinky. „Obě opatření směřují ke zvýšení koncentrace, k posílení digitální hygieny a v neposlední řadě slouží jako nástroj prevence kyberšikany,“ říká Kožnarová.
Po pilotním roce doplňuje, že rodičovský odpor byl minimální, spíš naopak. Současně ale Sunny Canadian nechce předstírat, že technologie neexistují. „U starších dětí (6. třída a výše) máme BYOD – Bring Your Own Device politiku. Děti nosí svá zařízení s klávesnicí, na kterých mohou v hodinách pracovat v souladu s moderními vzdělávacími trendy,“ říká.
Přesto jednoznačně vidí přínosy limitace mobilu ve škole. „Omezení přístupu k mobilním telefonům však jednoznačně přináší ve škole lepší soustředění, větší sociální interakce mezi dětmi, výkon, ubude konfliktů v kyberprostoru,“ míní.
„Zákaz sociálních sítí pro děti působí na první pohled lákavě, ale je to spíše populistické řešení, které ignoruje realitu dnešní komunikace,“ říká a upozorňuje, že děti na sítích nekonzumují jen zábavu, ale nacházejí tam i inspiraci, vzdělávací obsah a komunitu.
„Čelíme bez nadsázky epidemii nadužívání digitálních technologií, které svou komplexitou předběhly schopnost lidí jejich používání zdravě regulovat,“ dodává.
Absence státních pravidel je podle ní ze strany státu alibistická a ředitele škol v regulaci používání mobilních technologií nechává osamocené.
„Názor, že škola má děti hlavně učit uvědoměle používat mobilní technologie namísto toho, aby je omezovala, je poměrně rozšířený, optimistický… a bohužel velice naivní. Zcela ignoruje základní poznatky vývojové psychologie,“ říká.
PED Academy
Rané a neomezené užívání obrazovek formuje rozvoj seberegulace a vytváření zdravých návyků
Zakladatelka Renata Frouzová a psycholožka a metodička prevence Aneta Zápotocká z PED Academy přinášejí kombinaci pohledu z praxe a psychologického zázemí.
„Na prvním stupni mobilní telefony nepoužíváme. Děti je mají v aktovce, stejně tak i chytré hodinky, a mohou si je z aktovky vyndat až při odchodu ze školy,“ říká Frouzová. Na druhém stupni a gymnáziu mají schránku pro ukládání telefonů. Studenti je mohou použít, pokud dá učitel k použití pokyn a telefony jsou součástí výuky.
Důležitá je společná práce s informacemi. „Studenti s vyučujícím společně analyzují online zdroje, diskutují o tom, co dělá informaci důvěryhodnou, a co ne,“ říká a zároveň upozorňuje, že vliv telefonů nekončí u dveří školy. Vidí, jak děti po vyučování okamžitě přepínají do online režimu. I proto v PED Academy tak silně podporují čtení jako protipól rychlých digitálních podnětů.
Aneta Zápotocká k tomu přidává diagnózu příčin. „Hlavní problém vzniká v rodinách, kam žádná celostátní regulace nedosáhne,“ říká. „Z psychologického hlediska je podstatné, že právě rané a neomezené užívání obrazovek formuje rozvoj seberegulace a vytváření zdravých návyků,“ dodává.
Upozorňuje také, že děti pak jen těžko hledají vlastní rytmus a míru, která podporuje jejich optimální vývoj, a že většina aplikací je cíleně navržena tak, aby byly silně poutavé a návykové. Posílají notifikace, nabízejí nekonečný tok podnětů a poskytují okamžitou zpětnou vazbu na to, co dítě zveřejní.
Mobilní telefon se tak podle ní současně stává klíčovým prostorem pro socializaci mladých lidí, pro budování identity oddělené od rodičů a pro jejich vztahy s vrstevníky. Celostátní zákaz sociálních sítí pod určitou věkovou hranici je podle ní cestou, která pomůže.
„Malé děti potřebují rozvíjet mnoho dovedností, potřebují žít v reálném světě, nikoli v odcizeném světě sociálních sítí. To podporuje úzkost a osamělost,“ říká.
„Pravidla a omezení sociálních sítí samo o sobě stačit nebude. Nelze si myslet, že jsou školy schopné vyřešit situaci, která vzniká v rodinách,“ doplňuje Frouzová.
Jako klíč vidí osvětu: „Je nutná osvěta ve výchově, přínosy a negativa sledování obrazovek od nejmenších dětí po náctileté. Rodiče hrají klíčovou roli při zmírňování nepříznivých dopadů sociálních médií.“
Park Lane International School
Telefony, tablety a notebooky jsou nedílnou součástí života studentů a mají obrovskou vzdělávací hodnotu
Pod vedením Paula Ingarfielda tato škola volí cestu, která se záměrně vyhýbá plošným zákazům. Přesto zavádí poměrně přísnou denní regulaci a dívá se i zde na telefony věkově odstupňovaně.
„Uvědomujeme si, že chytré telefony jsou součástí moderního života, proto jsme místo plošného zákazu navrhli promyšlený systém vhodný pro daný věk, který podporuje zodpovědné používání,“ říká ředitel Ingarfield.
Nejmladší žáci telefony každé ráno předávají třídnímu učiteli a vráceny jim jsou na konci školního dne. To minimalizuje rušivé vlivy a pomáhá žákům soustředit se na učení a hru. Studenti ve věku jedenáct až čtrnáct let dodržují trochu jiný režim. Jejich telefony zůstávají po celý den uzamčené v bezpečných pouzdrech a administrativní tým je odemyká, až když studenti opouštějí budovu.
„Od zavedení tohoto systému na začátku roku, po konzultaci s rodiči, správní radou a zástupci studentských rad, jsme zaznamenali, že školní den probíhá hladčeji a s menším počtem digitálních rušivých vlivů,“ říká Ingarfield.
Starším studentům ve věku čtrnácti až šestnácti let je dovoleno nosit telefony u sebe, ale používat je mohou pouze během přestávek, oběda nebo po škole na nádvoří. Během vyučování a přechodů mezi třídami by telefony neměly být vidět, slyšet a neměly by se používat.
Největší důvěru získávají studenti ve věku šestnácti až osmnácti let. Mohou používat své telefony a chytré hodinky diskrétně, ale nikdy nesmí rušit výuku a před použitím zařízení ve třídě by si měli vždy vyžádat svolení.
„Náš přístup se vztahuje i na zaměstnance. Očekáváme, že učitelé budou vzorem dobrých digitálních návyků tím, že budou mít své telefony mimo dohled během služby na hřišti a při pohybu po školních chodbách,“ říká.
Cílem nikdy nebyl úplný zákaz. „Chytré telefony, tablety a notebooky jsou nedílnou součástí života studentů a mají obrovskou vzdělávací hodnotu. Naší prioritou je učit je zodpovědnému používání,“ říká.
Prague British International School
Musíme vzdělávat zaměstnance, studenty a hlavně rodiče o tom, jak jejich děti budují a využívají digitální život
Ředitel Nick West z Prague International School popisuje model, který kombinuje striktní zákaz používání během dne a cílené používání pro učení. „V průběhu dne se nesmějí telefony používat. Studenti je musejí odkládat do skříněk v časech od výuky,“ říká.
Připouští ale, že kantor může mobil do výuky zapojit. „Studentům je povoleno je na základě předchozí žádosti učitele použít k výukovým účelům (například kvíz Kahoot nebo fotografování) podle uvážení učitele,“ dodává. U nejstarších ročníků je škola flexibilnější, studenti musejí dělat poměrně hodně samostatných úkolů.
Z brazilské zkušenosti ví, že úplný zákaz řeší jen část problému. „Zachránilo to problémy během dne, ale nezabránilo problémům. Pomáhá to škole během dne a chrání studenty před jakýmkoli poškozením online během dne, ale nedělá nic pro mimoškolní hodiny. Jen to přesouvá někam jinam,“ říká.
Právě proto klade důraz na informování všech zúčastněných. „Myslím, že musíme vzdělávat zaměstnance, studenty a hlavně rodiče o tom, jak jejich děti budují a využívají digitální život… všestranné vzdělávání jako prevence a porozumění je podle mě lepší cesta než zákaz telefonování,“ říká.
Digitální disciplína je podle něj potřeba, protože potřebujeme podporu organizací a sociálních médií, které nám pomohou udržet nás v bezpečí. Politikům by doporučil poskytnout pokyny přiměřené věku, vytvořit marketingové kampaně, které rodinám ukážou nebezpečí a to, co se dá snadno použít.
International School of Prague
Závislost se nedá překonat učením se „digitálních dovedností“
Ředitel Cal Callaway je v otázce zákazů radikálnější. „Všichni studenti si na začátku dne zamknou své telefony do tašek Yondr (jaké se používají na koncertech). Nechají si je, ale jsou zamčené, dokud neopustí školu. To je velmi efektivní a studenti ve škole nepoužívají telefony, počítače se stále používají k práci ve třídě, ale jsou monitorovány a klíčové stránky blokovány,“ říká.
Školy by podle něj měly během školního dne zcela zakázat telefony. „Je tu spousta důkazů, v neposlední řadě i kniha Úzkostná generace, že telefony jsou pro studenty škodlivé,“ říká. Navíc odvádějí pozornost od učení a zásadních sociálních interakcí, což v konečném důsledku ovlivňuje duševní zdraví a pohodu studentů.
„Sociální média jsou velmi negativní a vidíme a slyšíme o mnoha problémech s nimi. Studenti ignorují věková omezení obsahu a her a rodiče nemohou nebo nevědí, jak ovládat zařízení svých dětí.“
Za problém považuje jak nadměrný čas u obrazovek, tak slabou regulaci, je zapotřebí vnitrostátní pravidla pro kontrolu společností sociálních médií, které zneužívají děti prostřednictvím návykových her a aplikací.
„Dokonce ani dospělým se zcela nedaří regulovat se vůči odvětví, které se na ně zaměřuje prostřednictvím aplikací slibujících dopamin. Toto odvětví se navíc mění tak rychle, že je nerozumné očekávat, že školy budou schopny reagovat dostatečně rychle, aby zajistily bezpečnost,“ říká. „Když jde o bezpečnost, má přednost realita před ideály,“ dodává.
Zákaz sociálních sítí je podle něj dávno namístě, jsou škodlivé, návykové a přirovnatelné k reakcím na kouření a alkohol. Upozorňuje, že sociální sítě jsou v něčem ještě zákeřnější.
Škola podle něj musí být bezpečným místem pro učení a používání mobilních telefonů brání vytvoření bezpečného místa. Rozptylují a závislost se nedá překonat učením se „digitálních dovedností“. Technologičtí giganti musejí nést odpovědnost, protože jsou jediní, kdo může ovládat své vlastní škodlivé produkty.
Rodiče a studenti musejí být vzděláváni o škodlivosti, kterou mohou mít sociální média a další používání telefonů. A nakonec by podle něj měl existovat zodpovědný vládní úřad, který to přezkoumá, protože se prostředí bude rychle měnit rychleji, než jak jsou školy schopny reagovat.
Consilium School Network
Nežijeme v akváriu, technologiím se nevyhneme
Ondřej Lepka ze sítě Consilium School Network představuje hlas, který důsledně prosazuje regulaci a výchovu k digitální disciplíně, ale odmítá plošné zákazy.
„Na našich školách se snažíme přizpůsobovat pravidla věku žáků a studentů. Obecně ale platí, že během vyučovací hodiny – a u dětí na nižším stupni základní školy po celou dobu výuky – mají být telefony vypnuté nebo v tichém režimu,“ říká.
Stejně jako jiní ale nechává prostor tam, kde telefon dává smysl. „Pokud vyučující zvolí takovou formu výuky, která používání technologií vyžaduje, může je studentům povolit. Nejčastěji se jedná o vyhledávání či třídění informací na internetu,“ dodává.
K úplnému zákazu říká jasně: „Jsem pro regulaci, ale ne pro úplný zákaz. Nežijeme v akváriu, technologiím se nevyhneme.“ Podle něj je lepší věnovat energii prevenci a vzdělávání studentů ohledně rizik, která mohou vést až k závislosti na telefonu.
Všímá si toho, jak telefony změní i to, co se děje o přestávkách. „Studenti se často spolu prakticky nebaví, i když pozoruji, že se v poslední době mezi některými z nich komunikace mimo online svět opět vrací,“ říká. Jasně nevymezený čas je část problému a zároveň důvod, proč děti na telefonech tráví příliš mnoho času.
K roli státu přistupuje opatrně. „Celostátní pravidla mohou být přínosná, pokud budou rámcová a školy si je samy dopracují. Příliš svazující pravidla však fungovat nebudou,“ říká „Rozhodně by měly učit digitální disciplíně. Nejsem zastáncem obecných zákazů ani trestů,“ doplňuje.
Je třeba diskutovat s odbornou veřejností a lidmi z praxe a na základě toho vytvořit rámcový dokument s obecně platnými pravidly pro všechny školy. Zároveň prosazuje, aby se systematicky vzdělávaly děti v digitálních kompetencích už od mateřské školy. Stát by měl podpořit školy v zavádění jasných a srozumitelných pravidel, která budou reflektovat věk žáků, specifika škol a současné technologické prostředí.
Obraz, který vzniká, je mnohem komplexnější než nějaké zakázat, či nezakázat. Část škol – například International School of Prague, Prague British International School, Sunny Canadian či PED Academy – se rozhodla mobily během školního dne zásadně omezit, někde až na úroveň fyzického uzamčení.
Open Gate, Park Lane nebo školy v síti Consilium hledají rovnováhu mezi restrikcí a vědomou prací s technologiemi, často s narůstající mírou důvěry a odpovědnosti směrem ke starším studentům. Někdo, jako Cal Callaway z International School of Prague, volá po absolutním zákazu telefonů ve škole a považuje plošný zákaz sociálních sítí za dávno zpožděný.
Jiní jako Kateřina Kožnarová, Ondřej Lepka nebo Nick West upozorňují na rizika, která přináší slepá víra v jednoduchá řešení, a mluví o populistickém efektu zákazů, které se obcházejí, nebo jen přesouvají problém jinam. A nakonec prakticky všichni se vracejí k tomu, že bez práce s rodiči, bez osvěty a bez jistého, ale flexibilního rámce od státu zůstane velká část břemene na jednotlivých ředitelích, jejich odvaze a energii.
The post Vytrženi ze sociálních sítí. Ředitelé škol odpovídají, zda chtějí zákaz technologií appeared first on Forbes.