Z opuštěného dvorku až ke světovému designu. Kde se vzal úspěch Valner Studia?
Ve světlem zalitém ateliéru ukrytém ve vnitrobloku se potkává starobylé sklářské řemeslo s autorskou svobodou a citlivou fotografií. Příběh Davida a Terezy Valnerových je o tvorbě, která překračuje hranice užitého designu, o silném vizuálním rukopisu i o partnerské spolupráci, jež obstála na mezinárodní scéně. Nahlédli jsme do jeho zákulisí.
David a Tereza Valnerovi patří k autorům, jejichž díla se z Olomouce dostala do galerií, interiérových studií a sbírek po celém světě. Jeho skleněné objekty se prodávají v New Yorku, Miláně či Hongkongu, její fotografie sbírají ocenění v soutěžích Czech i Slovak Press Photo. Přesto jejich tvorba nepůsobí okázale ani chladně – naopak stojí na emocích, autenticitě a silném osobním rukopisu.
Práce Valnerových se pohybuje na hraně užitého designu a volného umění. Davidovy vázy a objekty překračují funkci předmětu a fungují jako samostatná výtvarná díla plná barev, energie a tvarové nespoutanosti. Tereza mezitím skrze fotografii zachycuje tiché momenty každodennosti, světlo, náladu a vztahy, které by jinak snadno zanikly. Každý jiným jazykem, ale se stejnou citlivostí k materiálu i okamžiku.
Ačkoli se každý z nich věnuje vlastní disciplíně, jejich tvorba i podnikání se přirozeně prolínají. Společné studio není jen pracovním zázemím, ale místem dialogu, kde vzniká vizuální identita značky Valner. Teprve odtud se můžeme vrátit na samotný začátek – k dětství obklopenému sklem a fotografií a k setkání v Istanbulu, které jejich profesní i osobní cestu zásadně propojilo.
Do jejich společného olomouckého studia sice vede trochu krkolomná cesta, kdy se nejprve ocitnete na opuštěném dvorku ve vnitrobloku, ale vyplatí se nenechat se odradit. Vstupte směle do budovy po levé straně a vystoupejte až do nejvyššího patra.
Zde, v místě bývalé rybárny, se před vámi rozprostře naprosto nečekaně krásný prostor. Spousta světla, vysoké stropy, připravené foťáky, skleněné objekty zářící všemi odstíny a dva lidé, které spojuje láska nejen k sobě navzájem, ale také k ryzí tvorbě.
David se už od dětství pohyboval po sklárně a jeho prvním výrobkem bylo těžítko: asi osmicentimetrová kulička s velmi barevným vnitřkem. Také Tereza vyrůstala obklopena tvůrčím prostředím. Oba její rodiče byli fotografové (maminka stále fotí pro olomoucké Muzeum umění), takže se focení stalo přirozenou součástí jejího dětství. Půjčování si foťáků nebo společné vyvolávání filmů pro ni byla zpočátku spíše zábava. Vědomě se fotografii začala věnovat na gymnáziu, hlavním impulzem byl výtvarný workshop.
„I v našem setkání sehrálo roli umění, protože jsme se potkali v tureckém Istanbulu, kam jsme oba přijeli studovat na uměleckou školu Mimar Sinan University v rámci studijní stáže programu Erasmus,“ vzpomínají Valnerovi.
To ovšem bylo před dvanácti lety, kdy ani jeden ještě netušil, kam by chtěl profesně směřovat. Tereza tam studovala v ateliéru fotografie a David v ateliéru sochy. Oba se ale shodují, že se pro ně Istanbul stal významným místem, kam se rádi vracejí. Teď už i se synem Mikulášem.
Dnes mají jasně definovanou tvůrčí trajektorii a rozpoznatelný rukopis. Davidova tvorba stojí na silném výtvarném gestu a precizním řemesle. Nejznámější jsou pravděpodobně vázy, nebo spíše fantastické, hravé objekty, které překračují funkci užitého předmětu a fungují jako samostatná, emotivní umělecká díla plná energie.
Typická je kombinace výrazně sytých barev a nepravidelných tvarů, jež sklo posouvá do úplně jiných dimenzí. Všechny jeho výrobky navrhované v Olomouci a realizované v rodinné sklárně Valner Glass v Přibyslavi jsou tvořeny pomocí takzvaného hutního tvarování skla za tepla. Jedná se o techniku starou přes dva tisíce let, rozvíjející se od doby, kdy byla vynalezena sklářská píšťala.
Cena samotných objektů se pohybuje v nižších desítkách tisíc korun (přibližně od patnácti do čtyřiceti pěti tisíc). Vzhledem k tomu, že jedna hodina práce v huti stojí zhruba deset až šestnáct tisíc korun, jde o velmi seriózní deal.
„O tradici a popularitu je třeba se neustále starat, ale zároveň se musíme snažit trochu pružněji reagovat na proměny, kterými celý obor aktuálně prochází. Používáme i jiné materiály, jako jsou různé epoxidy, kov nebo kámen. Používáme je, pokud si to vyžaduje realizace například stolů či právě připravovaných lamp nebo svítidel. Práce, kde sklo nefiguruje vůbec, aktuálně nechystám, ale možná se pomalu blíží období, kdy si budu potřebovat od skla zase trochu odpočinout,“ zmiňuje David Valner.
Objekty se mimo Valner Studio dají pořídit (a především osahat) také v pražském Artisème nebo v olomouckém Mimokolektivu.
Pokud chcete vizuální zážitek spojit s výletem, zaleťte si do galerie The Future Perfect v New Yorku, San Franciscu a Los Angeles, interiérového studia Surrounding Interiors v New Jersey, galerie Rossana Orlandi v Miláně či Lane Crawford v Hongkongu a Šanghaji.
Oproti tomu Tereza začínala s fashion fotkami, fotila (a občas stále fotí) editorialy pro magazín Esprit či svatební Mile. Od módy ale přešla do reálného života a více se zaměřuje na hledání krásy v běžném momentu a kultuře kolem nás.
Její styl je spontánní, minimalistický a atmosférický. Často pracuje s náhodou, světlem a náladou okamžiku, což dává snímkům přirozenost a emotivní náboj. Preferuje čisté kompozice, jemnou barevnou paletu a důraz na materiál a textury. Její fotografie kombinují autenticitu, poetiku a vizuální citlivost.
Ačkoli se každý z nich věnuje vlastnímu řemeslu v rámci své značky a také studiu Valner, spolupracují prakticky od okamžiku, kdy se blíže poznali. Podle nich by jejich značky vypadaly zcela odlišně, pokud by se každá vyvíjela samostatně. Podnikání vždy intenzivně řešili společně a vzájemně se v něm výrazně ovlivňují. Každý z nich navíc vyniká v něčem jiném a právě díky tomu se v byznysu přirozeně doplňují.
„Když na něčem pracujeme společně, je to většinou focení Davidových skleněných objektů. Někdy věci vznikají za pochodu. Díky spolupráci s Davidem jsem si uvědomila, že tohle mě baví a jde mi to. Pochybuji, že by mi nějaký klient byl schopný umožnit práci v takové absolutní svobodě. Mnohokrát jsme focení realizovali úplně nahodile. Třeba jsme se nudili během vánočních svátků a venku sněžilo, tak jsme sbalili do auta několik váz a jeli někam do lesa fotit,“ říká Tereza Valner.
Ta aktuálně pracuje na dlouhodobém dokumentárním projektu o šestinedělí a fotí pro další značky, firmy a designéry, jako například šperkařky Alžbětu Dvořákovou a Elazolo. Do všech těchto zakázek se čím dál více propisují principy, které ji všeobecně zajímají, třeba rodinné vztahy, příběhy lidí nebo realita každodenního života.
David momentálně rozvíjí svoje stávající kolekce do svítidel, dokončil nápojový set a v následujících měsících ho budou nejvíce zaměstnávat přípravy na účast na veletrzích v Dubaji a Paříži.
Mimo veskrze autorské kolekce navrhuje také na zakázku, třeba flakonky na parfémy pro francouzský exkluzivní butik a značku parfémů 1511 Paris či skleněnou instalaci na míru pro pražský hotel Andaz. Podílí se rovněž na chodu sklárny v Přibyslavi, jejímž je spolumajitelem.
Navzdory tomu, že David vystavuje po celém světě a kolekce Fungus byla v roce 2020 nominována na Cenu Designbloku, o rok později dokonce získala nominaci i v mezinárodní soutěži EDIDA (European Design Awards) a Tereza má na kontě ocenění v Czech Press Photo či výhru Slovak Press Photo, zůstávají oba pokorní. Když zrovna nepracují, potkáte je s kávou v ruce na procházce po některém z místních parků. Sbírají inspiraci.
„Nejvíce si vážíme toho, že se můžeme věnovat kreativní činnosti, že můžeme být součástí naší vizuální kultury a trochu do ní rovněž přispívat. A tím, co nás baví, se také můžeme živit. Hrdí můžeme být na to, že jsme to i přes různě velké výkyvy nikdy nevzdali a stále pomalu a trpělivě pracujeme na budování našich značek, což je dlouhá cesta a my doufáme, že jsme stále ještě na začátku,“ uzavírají.
The post Z opuštěného dvorku až ke světovému designu. Kde se vzal úspěch Valner Studia? appeared first on Forbes.