Chyba jako rukopis. Umělec Adam Pisca proměňuje tapiserii v moderní umění
V jeho tvorbě se potkává řemeslo, historie i reflexe dnešního, dokonalostí posedlého světa. Slovenský designér a umělec Adam Pisca působící v Praze přetváří tradiční techniku tapiserie v současné autorské médium – a místo preciznosti staví do centra pozornosti chybu.
Adam působí také jako jediný designér české textilní značky Lejaan, kde má na starosti barvy, tkaniny i celkový vizuální jazyk. „Všechno, co podléhá kreativním věcem, řeším já,“ říká Pisca, který na pozici působí přes půl roku.
Jeho cesta k textilu ale nebyla přímá. Vystudoval uměleckou střední školu v Trenčíně, obor design interiéru, a poté zamířil na Slovenskou technickou univerzitu v Bratislavě. „Zpočátku jsem chtěl jít na interiér, ale zjistil jsem, že mě víc než technické věci baví volný umělecký směr. Po bakaláři jsem proto přešel na textilní ateliér k paní Jitce Škopové na pražské UMPRUM.“
Pisca tak umí zastřešit celé spektrum: od interiéru přes produkt až po materiál. Znalost prostoru podle něj dává jeho tapiseriím přirozený kontext: „Nejsou to kousky, které se dají běžně koupit, ale spíš prvky, které se vytvářejí prostoru na míru. Klient mi řekne, kam ji přesně chce dát, a já čerpám znalosti ze střední i z výšky, aby tapiserie do interiéru ladila.“
Proces výroby tedy začíná dialogem s klientem – a končí překvapením. „Klient mi nejdřív pošle fotky interiéru, nebo se tam jdu přímo podívat. Povídáme si o jeho zálibách, oblíbených barvách, ale stále se snažím držet v díle i vlastní rukopis,“ popisuje proces Pisca.
„Nerad skicuji, protože textil je tvárný a já rád pracuji s chybami. Myslím, že dnešní svět je přehnaně perfekcionistický, a proto se soustřeďuji na opak,“ přibližuje svůj rukopis. „Samozřejmě není mým cílem chybu vytvořit, ale když se stane, pracuji s ní a v mých tapiseriích poté její důležitost nadřazuji.“
Roztrhne se plátno, pistole přeskočí řadu, vznikne ohyb: „Ale já se nechci vracet zpět a pracuji přímo s tím,“ říká Pisca. „Například mě baví mít víc odstínů barvy, rád používám barevné odchylky nebo pracuji s dírami. Líbí se mi, i když z tapiserie něco trčí, visí, prostě když si žije tak, jak je jí to přirozené.“ Chyba je tak u Adama základní princip, ne nehoda.
Při tvorbě používá moderní techniku tuftování a vědomě vystavuje zadní stranu tapiserie. „Při práci tapiserii vždycky vidím zezadu, a právě tam se odehrává její děj. Zepředu je moc perfektní. Její předek zničím, natřu lepidlem, aby se tapiserie stabilizovala, a vystavím stranu zadní,“ vysvětluje další z unikátů svého přístupu.
Inspirací mu byla technika výšivek: „Když se podíváme na výšivku, z jedné strany je krásná a uhlazená, ale zezadu vidíme vpichy jehly, chyby – přesně ty prvky, které vyprávějí její příběh.“
Tvorba jedné tapiserie trvá týdny až měsíce. Například dílo Sláva má často rodokmeň pekla, monumentální tapiserie o rozměru 1,2 × 4 metry, vznikalo dva měsíce. „Tvořil jsem převážně v noci – přes den mám v hlavě moc myšlenek a až večer se dokážu uzemnit a tvořit,“ líčí Pisca.
Sláva má často rodokmeň pekla byla poctou Alžbětě Báthoryové. „Pocházím z Čachtic, takže jsem k tamní historii měl vždycky blízko,“ usmívá se Pisca, který byl dokonce devět let průvodcem na Čachtickém hradě.
„Alžběta je člověk, který má dvě strany – milující, bohatá a inteligentní žena a pak ta druhá, krvavá. Kontrastní, stejně jako moje tapiserie,“ mluví Pisca o díle, jehož přední strana však není typicky plně zastabilizovaná lepidlem, ale visí volně v prostoru. „Je tak jen na divákovi, na jakou stranu se postaví a chce vidět.“
Tato práce byla nejen diplomovou, tedy závěrečnou prací na UMPRUM, ale také Piscovi přinesla v roce 2023 nominace na Diploma Selection i Czech Grand Design. Kromě Designbloku ale vystavoval i v rámci Dutch Design Week v Holandsku, Craft Week ve Stockholmu nebo v Novém Městě nad Váhom i v rámci kolektivu Návratisti.
Ten sdružuje uznávané slovenské umělce. Patří mezi ně i například sochaři Milan Struhárik a Marián Polonský či Eva Harmadyová, celosvětově uznávaná šperkařka, výrobkyně medailí a členka mezinárodní federace medailistů FIDEM.
Cena Piscových tapiserií se liší dle použitého materiálu – průměrně však dílo o rozměru metr na metr začíná na dvaceti tisících korunách.
„Naposledy jsem tvořil tapiserii, nebo spíše 3D objekt, ve tvaru zmrzliny. Textil je materiál, který přináší teplo domova, vnáší do něj útulnost,“ říká Pisca a poukazuje na kořeny řemesla. „Ve středověku lidé věděli, že kde mají svůj gobelín, tam jsou doma, a nebylo výjimkou, že si gobelíny a tapiserie převáželi při cestování s sebou. Velkou důležitost měly tapiserie i v rámci Československa během první republiky,“ popisuje Adam, který vnímá textil jako součást naší kulturní paměti.
Aktuálně umělec hledá nový ateliér a plánuje další projekt, který bude opět zasvěcen velmi kontroverzní a kontrastní osobě. „Bude to série tapiserií zasvěcená Alexandře, pravoslavné Rusínce, ženě, kterou unesl Sultán Sulejman I. do svého harému. Ona ho ale očarovala a stala se jeho ženou,“ směje se Pisca, který v sérii plánuje mapovat její proměnu z rusínské ženy přes zajatkyni a nejkrásnější ženu harému až po manželku sultána a vládkyni sultánské říše.
„Těším se na proměnu východního vizuálu až po ten arabský, práci se zlatem i perskými tkaninami. Kontrasty a chyby asi budou i nadále mým poznávacím znamením,“ dodává Pisca.
The post Chyba jako rukopis. Umělec Adam Pisca proměňuje tapiserii v moderní umění appeared first on Forbes.