Out of Office z ordinace: Diabetoložka doporučuje více spánku i dokument na Netflixu
S novým rokem si kdekdo plánuje: Lépe jíst, hýbat se – zkrátka zdravěji žít. Ale jaký lifestyle mají ti, k jejichž radám se upínáme? Do prvního letošního Out of Office jsme oslovili diabetoložku z IKEM Barboru Hagerf.
Můj osobní styl v oblékání
Čím jsem starší, tím víc tíhnu k prosté ležérní eleganci. Jednoduchost a doplňky, se kterými si vyhraju.
Místo, kam nejraději cestuji
Ráda se vracím na Slovensko. Domů a do přírody. Mám moc ráda západní Tatry, zvlášť na podzim. Poslední roky už se tam bohužel nedostanu každý rok. Ze vzdálenějších destinací to je Švédsko, odkud zase pochází můj manžel. Každé léto cestujeme do jeho rodného Mariefredu. Takové malebné městečko u jezera.
Hudební album, po kterém vždy ráda sáhnu
Asi nemám jednoho favorita, kterého bych dlouhodobě poslouchala. Poslední dobou mám ráda Mumford & Sons. Často jsem si teď pouštěla také staré nahrávky staršího slovenského komika Milana Lasici. Postupně teď totiž vycházejí jeho písně, některé psal asi jen do šuplíku.
Ale přece jen, co se mě drží, je klasika. Asi všeho druhu. Ráda si poslechnu Beethovena i Vivaldiho.
Oblíbený suvenýr, který jsem si přivezla z cest
Ani nevím, jestli je oblíbený, ale ten, který se mi vybaví jako první, je slon s ulomeným uchem ze Srí Lanky. Vlastně jsme ho vůbec nechtěli, ale po jednom chrámu nás tehdy pronásledoval prodavač, který nám česky opakoval: „To je velmi krásný slon.“ Dnes je ta figurka asi takovou připomínkou, že ani můj manžel občas nedokáže říct „ne“.
Předmět, bez kterého nedokážu žít
Deník. Píšu si ho s přestávkami od třinácti, čtrnácti let. Zápisky jsou nárazové, ale jednou týdně se k nim obvykle dostanu. A pak asi telefon a sluchátka.
Nejlepší kniha, podcast
Z podcastů jsem nedávno objevila How To Fail With Elizabeth Day – dobrý lék na perfekcionismus. A pak mám ráda ještě jeden britský podcast, jmenuje se Feel Better, Live More. Britský lékař tu rozebírá nejrůznější témata; medicínská, ale s přesahem. Díky tomu je tam třeba i mnoho psychologických a filozofických témat. Většinou u toho uklízím.
Co se knih týče, teď mě baví romány spisovatelky Guzel Jachiny. A pak se mi líbila nová kniha od kanadského lékaře a terapeuta Gábora Matého Mýtus normálnosti.
V mé lednici vždy najdete
Mléko do kávy. A zásobu švédských potravin, co si pokaždé dovezeme domů.
Poslední věc, kterou jsem si koupila na sebe
Ze Švédska jsem si z Vánoc přivezla vlněnou čepici a rukavice.
Je jí 35 let, působí v diabetologické a transplantační ambulanci v pražském IKEM. Zároveň se věnuje klinickému výzkumu. Společně s kolegy a kolegyněmi z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče v IKEM zkoumala možnosti kontinuálního monitoringu glykemie v intenzivní péči s cílem zlepšit glykemickou kompenzaci u pacientů a pacientek v kritickém stavu a v období po operaci. Závěry klinického výzkumu a jejich publikace obdržely ocenění od dvou odborných společností.
Předmět, se kterým se nikdy nerozloučím
Nemám jeden konkrétní. Mám mnoho různých vzpomínkových předmětů – od kamarádů ještě ze střední školy a podobně. Ale se všemi bych se dokázala rozloučit.
Film nebo kulturní akce, které mě v poslední době obohatily a donutily se zamyslet
Nedávno jsem byla na Othellovi na opeře. A i když je to starý a známý příběh, tak mi připomněl, jak jsme schopni být občas zaslepeni vlastními emocemi a nevidět svět takový, jaký ve skutečnosti je, a ještě tím ubližovat druhým.
Film Na prahu války od Terrence Malicka zase pojednává o takovém tom skrytém hrdinství. O člověku, který v nelehké době nezradí své ideály. Stal se hrdinou, i když ne tím běžně vídaným, o kterém se obvykle dočteme v učebnici dějepisu.
Nakonec bych k zamyšlení doporučila dokumentární sérii na Netflixu nazvanou Jak se dožít stovky: Tajemství modrých zón. Jsou tu totiž pohromadě všechny zásady zdravého životního stylu.
Asi by se to dalo shrnout, že všichni ti lidé, kteří se v sérii těší dobrému zdraví, jsou i ve stáří skutečně aktivní. V jednom z dílů se třeba ukázalo, že lidé, kteří v jedné obci na Sardinii žijí na kopci, se průměrně dožívají vyššího věku než ti, kteří žijí níže.
Také jsou všichni napojení na komunitu, ve které žijí a která jim skýtá určité zázemí. Zkrátka kolem sebe mají druhé, o které se starají a kteří zase pečují o ně.
Jedna epizoda vypráví o japonském ostrůvku Okinawa. Trauma, které v tamních obyvatelích zanechala druhá světová válka, ostrovany semklo. Vznikla prosperující komunita, která si pomáhá.
Většinu obživy u lidí požehnaného věku pak v dokumentu tvoří lokální průmyslově nezpracované potraviny, víceméně zdravé jídlo, které si sami vypěstují na zahrádce.
Když nad tím přemýšlím, v tom dokumentu nenajdete žádné přísné zásady zdravého životního stylu, zákazy, spíš se zde dozvíte, že zdraví se těší ti, kdo žijí pro to, co je opravdu důležité. A v dlouhodobě udržitelném rytmu. A také žijí i pro druhé, nejen pro sebe.
Já bych pak čtenářům a čtenářkám doporučila pravidelnou fyzickou aktivitu. Procházky, běhání, cvičení, posilování, cokoli, co je zrovna baví. A celkově asi klidnější a pravidelnější život. Víc spát, namísto kompenzace stresu různými zlozvyky, které častokrát nebývají zrovna nejzdravější.
The post Out of Office z ordinace: Diabetoložka doporučuje více spánku i dokument na Netflixu appeared first on Forbes.