Sbal prachy a vypadni. Jak USA v minulosti kupovaly území od svých rivalů?

Je to velký, krásný kus ledu. Jen stěží se to dá nazvat zemí. Těmito slovy americký prezident Donald Trump na Světovém ekonomickém fóru v Davosu před pár dny popisoval území, které podle jeho vidění světa Spojené státy nutně potřebují pro zajištění vlastní bezpečnosti. Jelikož se Trumpova prohlášení mění rychleji než počasí na horách, není zrovna jednoduché se v postoji země orientovat.

Podle současného stavu věcí se však zdá, že Trump nehodlá Grónsko obsadit silou. A že by ho rád ovládal jinou cestou, přičemž stále nevylučuje ani nákup. Jeho poslední vyjádření se týkalo jakési budoucí dlouhodobé dohody s NATO, o níž ale nikdo další nic neví a kterou nepotvrdil ani generální tajemník NATO Mark Rutte. A Dánsko nadále trvá na tom, že Grónsko není na prodej.

Jakkoli se můžeme nad současnými místy zmatenými výroky hlavního představitele nejmocnější země světa pozastavovat, faktem je, že podobným způsobem Spojené státy americké postupovaly ve své historii častěji.

Jejich územní zisky především v 19. století byly často spojené právě s koupí území. Více než čtyřicet procent současného území Spojených států bylo oficiálně získáno koupí, ačkoli za jednáními často stála i hrozba vojenskou silou.

Navíc ani záměr koupit Grónsko není ničím novým. V době, kdy Spojené státy kupovaly od Ruska Aljašku, prosazoval jeden názorový proud i zisk Grónska, aby Státy mohly vyvinout tlak na britskou Kanadu, která byla také v hledáčku tehdejší vlády.

Podívejte se na nejdůležitější historické územní zisky, které nebyly čistou anexí, ale za něž šla druhé straně finanční kompenzace.

Louisiana, 1803

Dvacet let po podepsání Pařížské mírové smlouvy, která ukončila americkou válku za nezávislost, se Spojené státy americké vydaly na nákupy poprvé. A rovnou ve velkém. Odkoupením území Louisiany od Francie za cenu patnáct milionů dolarů, Spojené státy zdvojnásobily svoji rozlohu a otevřely možnosti další expanze na západ.

Motivací za nákupem obrovského území plného velkých plání západně od řeky Mississippi byla snaha prezidenta Thomase Jeffersona postavit budování federace na soukromých zemědělcích a farmářích. A k tomu bylo potřeba více půdy.

Prostoru na farmaření tehdy získaly v USA opravdu dost. Nešlo totiž jen o území dnešního státu Louisiana, ale o více než 2,1 milionu kilometrů čtverečních území zahrnujícího patnáct současných amerických států a část dvou kanadských provincií.

To představovalo zvětšení území o zhruba dvaadvacet procent, což by odpovídalo územnímu zisku, které by USA dosáhly připojením Grónska.

Florida, 1819

Několik let po nákupu Lousiany se do popředí zájmu dostala Florida, která byla v té době pod kontrolou Španělska. Ale spíše jen na papíře. Už v roce 1810 se totiž američtí osadníci v západní Floridě vzbouřili a vyhlásili nezávislost na Španělsku. Americká vláda mezitím tvrdila, že část západní Floridy byla zahrnuta už do koupě Louisiany, a byla tedy americká.

V roce 1818 zahájil generál Andrew Jackson nájezdy na domorodé obyvatelstvo a španělské pevnosti na Floridě, čímž zvýšil tlak Spojených států na Španělsko. Nakonec v roce 1819 podepsaly se Španělskem smlouvu Adams-Onís, kterou formálně získaly kontrolu nad východní a západní Floridou výměnou za nárok na části Texasu.

Spojené státy zároveň převzaly odpovědnost za pět milionů dolarů v nárocích amerických občanů vůči Španělsku.

Kalifornie, Nevada, Utah, Nové Mexiko a další, 1848

Vyústěním dvouleté mexicko-americké války o území Texasu byla mírová smlouva z Guadalupe Hidalgo z roku 1848, na jejímž základě Mexiko postoupilo USA kontrolu nad dnešní Kalifornií, Nevadou, Utahem a Novým Mexikem, většinou Arizony a Colorada a částí Oklahomy, Kansasu a Wyomingu.

Šlo o území velké víc jak 1,36 milionu kilometrů čtverečních, tedy více než polovinu tehdejší mexické rozlohy. Spojené státy zaplatily Mexiku jako náhrady válečných škod patnáct milionů dolarů. O pět let později odkoupily Spojené státy od Mexika další území, rozprostírající se na jihu dnešní Arizony a Nového Mexika, za deset milionů dolarů.

Aljaška, 1867

Aljaška byla součástí ruské expanze na východ. O západní pobřeží severní Ameriky se Rusko zajímalo delší dobu a v roce 1725 vyslal car Petr Veliký na pobřeží Aljašky průzkumníka Vituse Beringa. Na konci století byla na ostrově Kodiak vybudována trvalá ruská osada a obchodní základna.

Osidlování se ovšem příliš nedařilo a nehostinná krajina nepřála ani zemědělství. Navíc přišly dluhy ruské říše po krymské válce v polovině 19. století a Rusové začali vyjednávat o prodeji území. Oslovili proto amerického ministra zahraničí Williama H. Sewarda, zda by si Spojené státy náhodou Aljašku nechtěly pořídit.

Seward, který sloužil jako ministr zahraničí pod prezidenty Abrahamem Lincolnem a Andrewem Johnsonem, byl zastáncem americké rozpínavosti v duchu tehdejšího hesla „zjevný úděl“ (manifest destiny), které razilo myšlenku, že je americkým osadníkům souzeno expandovat na západ. A pro nákup Aljašky se nadchnul, i když se na něj v tehdejším tisku snášela silná kritika.

K obchodu s Ruskem došlo v roce 1867. USA za Aljašku zaplatily pouhých 7,2 milionu dolarů, což by v dnešních dolarech bylo 156,4 milionu. Státy tím získaly zhruba 1,5 milionu kilometrů čtverečních téměř nedotčené divočiny, což je území velké téměř jako třetina Evropské unie. 

Filipíny, 1898

Jedním z výsledků španělsko-americké války, která skončila v roce 1898, byly vedle konce španělské koloniální říše na západní polokouli také další územní zisky. Spojené státy získaly kontrolu nad Kubou, Portorikem, ostrovem Guam a již dříve anektovanou Havají.

Španělsko Spojeným státům postoupilo také Filipíny, za něž zaplatily dvacet milionů dolarů. Ostrovy byly pod americkou správou až do roku 1946, kdy získaly nezávislost.

Panenské ostrovy, 1917

V případě Panenských ostrovů jsou patrné jisté paralely se současnou situací kolem Grónska. Stejně jako „velký, krásný kus ledu“ totiž ostrovy v Karibiku spadaly pod nadvládu Dánska. Spojené státy se o Panenské ostrovy začaly zajímat už v roce 1867, Dánsko ale o prodej nemělo zájem, a to ani při dalším pokusu v roce 1902.

Zlom přišel až v době první světové války, kdy USA argumentovaly bezpečnostními zárukami. Panovala obava, že Německo obsadí dánské kolonie v Karibiku a využije je jako ponorkové základny.

Prodej ostrovů nakonec Dánové v roce 1916 stvrdili v referendu a Spojené státy převzaly kontrolu v roce 1917. Cena nakonec dosáhla 25 milionů dolarů, což je více než šest set milionů dolarů v dnešní měně.

The post Sbal prachy a vypadni. Jak USA v minulosti kupovaly území od svých rivalů? appeared first on Forbes.