Mladá Češka uspěla v Londýně. Dělá pro McQueen a fotí pro světové magazíny
Sedm let žije v Londýně, pracuje pro módní dům Alexander McQueen a ve volných chvílích systematicky buduje autorskou fotografickou tvorbu, která se dostává do titulů jako Dazed nebo AnOther Magazine. Johana Kasalická je nastupující fotografka, která se na hraně dokumentu, portrétu a módy obrací k otázkám identity, migrace a původu.
Do britské metropole odešla studovat fotografii na London College of Fashion. K fotce se dostala oklikou: v osmnácti letech sama chvíli pracovala jako modelka a tehdy si uvědomila, že ji víc než stát před objektivem přitahuje být na druhé straně, za kamerou.
„Začala jsem fotit lidi kolem sebe a postupně jsem cítila, že se tomu chci věnovat víc,“ vzpomíná. Studium v Londýně jí nabídlo úplně jiný pohled na to, co módní fotografie může být. Místo práce s produktem se seznámila s konceptuálním přístupem, důrazem na výzkum a kulturní kontext.
„Fashion photography má až antropologický přesah. Hodně pracuje s identitou, s tím, odkud pocházíte a jak vás prostředí formuje,“ vysvětluje Kasalická.
Právě pocit vykořenění a střetu kultur se stal zárodkem projektu, který Kasalickou poprvé výrazně zviditelnil. Jako Středoevropanka v Londýně začala narážet na to, jak je Česko a východní Evropa obecně stále vnímána jako „někde na východě“.
Zároveň kolem sebe viděla komunitu lidí z dalších východoevropských zemí, kteří řešili podobné otázky domova, sounáležitosti a nostalgie. Rozhodla se je začít fotit a zpovídat.
Vyrážela za kamarády či kamarády kamarádů. Ne jako stylizované archetypy, ale jako normální lidi u nich doma, obklopené drobnými artefakty, které si přivezli: náboženské obrázky na stěnách, broušené sklo, porcelánové dekorace, kostky cukru jako symbol Česka, mušle nebo kamínky nasbírané u moře.
„Začalo mě zajímat, jaké objekty nám připomínají domov a proč si je s sebou vozíme a jak jsme si vlastně podobní. Ptala jsem se: Co je to vlastně identita? Co jsou objekty připomínající nám domov a proč si je vozíme s sebou?“
Vznikl dlouhodobý projekt My Favorite Slavs in London, později označovaný i jako London Slavs, který od roku 2022 mapuje zkušenost východoevropské diaspory v Londýně. Kasalická k němu přistupuje téměř etnograficky: čte o marginalizaci migrantů, vede rozhovory, sleduje drobné každodenní rituály.
Cílem je nabídnout jiný obraz než ten, který se často objevuje v médiích. „Chci vytvářet pozitivní portrét Východoevropanů. Je kolem nás spousta negativních narativů umocněných i brexitem, kdy vygradovala diskuse okolo východoevropské migrace. Přes tváře, předměty a obyčejné životy se snažím budovat pocit blízkosti. Lidé se často bojí toho, co neznají – tak je s tím chci seznámit.“
Projekt si postupně našel cestu do mezinárodních médií, včetně magazínů Dazed a AnOther, a otevřel Kasalické dveře k dalším publikacím a kontaktům v módním světě. Rozvíjí vlastní fotosérie, které po uzavření nabízí niche publikacím zaměřeným na kulturu, umění a současnou módu. Do budoucna by z londýnského cyklu ráda vytvořila knihu i výstavu – zatím ale dál sbírá materiál.
Paralelně s londýnskou sérií začala pracovat na projektu Prague Youth’s, který vzniká pro tituly jako Dazed nebo i-D a mapuje mladou generaci v Česku – především lidi z uměleckých kruhů, kteří podle ní mění podobu postsocialistické společnosti.
„Když se vracím do Prahy, jsem někde mezi nostalgií a tím, jak rychle se město proměňuje. Dokumentuju nové liberální postoje, otevřenost a energii, která přetváří místní kulturní scénu,“ říká. I rozhovory pro česká média bere jako poctu, ne jako něco, od čeho by se chtěla distancovat. Do budoucna dokonce připouští návrat, i když nijak nespěchá. „V mojí profesi není kam pospíchat.“
Paradoxně se přitom fotografií neživí na plný úvazek. Její každodenní práce probíhá v úplně jiném rytmu: jako součást kreativní produkce v Alexander McQueen se podílí na přípravě přehlídek a kampaní, dvakrát ročně cestuje do Paříže na fashion week a koordinuje projekty od předprodukce až po finální výstupy.
„Je strašně zajímavé sledovat, jak módní průmysl funguje zevnitř. Jaké jsou mocenské vztahy, kdo rozhoduje, jak se skládají týmy. Móda je subjektivní, je to o vkusu, a přitom se tam točí obrovské peníze. Je to intenzivní svět, ale hodně mě učí.“
Právě kombinace stabilního zaměstnání a osobní tvorby jí dává svobodu. Po škole dostala nabídku do McQueena: „Takové práci čerstvě po škole prostě nemůžete říct ne. Fotografií se dá uživit, ale je to finančně nestabilní. A když je vaším hlavním cílem přežít, je těžší si udržet uměleckou svobodu. Takhle mám prostor budovat vlastní projekty a zároveň vidím, jak fungují komerční zakázky a co všechno fotograf musí obětovat klientovi.“
Nechce mít tunelové vidění, naopak ji inspirují lidé, kteří se ke svému cíli dostanou oklikou. „Někdy je práce mimo vysněnou dráhu mnohem přínosnější než se slepě hnát jedním směrem.“
Uvědomuje si také, že módní fotografie je extrémně konkurenční prostředí a pro ženy často ještě komplikovanější. „Asistentské pozice bývají obsazované muži a celá struktura průmyslu má svá nepsaná pravidla. Asi to tak mělo být, že jsem šla jinudy, myslím, že by mi v takovém prostředí nebylo dobře,“ říká Kasalická, která si proto buduje vlastní cestu skrze autorské projekty a osobní vizuální jazyk.
V ideálním případě by právě ten měl být důvodem, proč ji klienti nebo redakce osloví – a nebudou tak svazovat její vizuální projev.
Velkým tématem posledních let je pro ni, stejně jako pro většinu kreativců, i nástup umělé inteligence. V McQueenu už se podílela na kampaních, které s ní pracovaly, a zároveň si uvědomuje, že technologie dnes nahrazují zejména juniorská místa – což komplikuje vstup do oboru nové generaci.
Přesto zůstává spíš optimistická a věří, že lidský dotek v umění bude na ceně spíš růst než klesat. Možná profese, která ji jednou bude živit, ještě ani neexistuje. A právě proto se chce ještě víc opřít o vlastní styl, vizuální jazyk a dlouhodobé autorské projekty – lidskost, která bude ve světě AI dokonalosti možná tou nejcennější komoditou.
The post Mladá Češka uspěla v Londýně. Dělá pro McQueen a fotí pro světové magazíny appeared first on Forbes.