Býval přírodovědec či námořník. Teď Roman Garba činí archeologické průlomy
Nikdy neměl jasný plán. Zato měl zvědavost, technické myšlení a ochotu začít znovu ve chvíli, kdy většina lidí přemýšlí o stabilitě. A tak životní kariéru změnil rovnou dvakrát. „Nikdy jsem nechtěl být námořník ani archeolog. A skončil jsem postupně jako námořník a archeolog,“ říká s nadhledem o dvojí životní změně Roman Garba v 6. díle seriálu Restart.
Jeho archeologická práce je na světové úrovni a jeho výzkum byl zaznamenán v prestižním časopise Nature. Zařadil se v něm na patnácté místo nejzajímavějších článků z celkových 1100.
K jeho současné profesi přitom vedla klikatá cesta. A začínala docela běžně. „Asi jako každé dítě jsem chtěl být kosmonautem. Sbíral jsem známky o kosmonautice a četl sci-fi. Ale zároveň jsem se zajímal o tropické rostliny a orchideje. Takže jsem byl vlastně dvojí typ. Technolog a přírodovědec zároveň,“ vzpomíná.
Už tehdy byl Roman Garba fascinován tím, co lze objevit, zkoumat a pochopit. Ve studiu se rozhodoval mezi elektrotechnikou, kterou mu vnukl otec, a tropickou botanikou. „Obojí mě moc lákalo, ale nakonec zvítězila elektrotechnika, hlavně díky mým výsledkům v soutěžích a olympiádách,“ popisuje klidně.
Na průmyslové škole v Olomouci se jeho zájmy prolínaly. „Chodil jsem do skleníků, koukal na orchideje a citrusy, pořád jsem sbíral brouky. Byla to moje vášeň, i když oficiálně jsem studoval elektro,“ vzpomíná. Už tehdy se ukazovala jeho schopnost kombinovat technickou preciznost s pozorovacím talentem a sběratelstvím, které později uplatnil nejen v telekomunikacích, ale i v archeologii.
Zlom v jeho životě přišel díky náboru na studium v zahraničí. „Měl jsem možnost jít studovat elektrotechniku do Polska. Nakonec jsem skončil na Námořní univerzitě v Gdyni, i když jsem nikdy nechtěl být námořník, ale byla to obrovská zkušenost,“ usmívá se dobrosrdečně.
Studium bylo náročné, ale hlavně dobrodružné. Výuka kombinovala teoretické znalosti s praxí na lodích po celém světě, od Jordánska přes Rudé moře až po Novou Kaledonii. „Hned na první lodi se mi podařilo navštívit Japonsko, Austrálii a tichomořské ostrovy. To splnění snu bylo hned na začátku. Celý svět byl přede mnou,“ popisuje.
Oka cyklonů a rovníkový křest
Na palubě byl radiodůstojníkem, zodpovědným za elektroniku, satelitní komunikaci a morseovku. „Musel jsem umět všechno od satelitů po radary, a když se to pokazilo, musel jsem to opravit sám. Byla to obrovská zodpovědnost, ale také obrovské dobrodružství,“ říká.
Vzpomíná i na extrémní situace. „Dvakrát jsme byli v oku cyklonů, na Filipínách nás vyhnali z přístavu. A pak byly ty rituály, jako rovníkový křest. Bylo to drsné, ale nezapomenutelné,“ dodává.
Objevoval svět od New Yorku po Sydney, obeplul mys Horn, ale po pěti letech strávených na lodích se rozhodl, že námořní život není kompatibilní s rodinným životem. I změny v námořnictví daly jasný signál, že je čas hledat nové výzvy. Po návratu na pevninu kdysi špičková československá námořní plavba procházela privatizací, propojením s Harvardskými investičními fondy, podnikatelem Viktorem Koženým a automatizací.
U slova a konceptu signálu však zůstal. Přesunul se do světa telekomunikací a nastoupil do Paegasu, dnešního T-Mobilu. „Byl jsem zaměstnanec číslo třicet,“ dodává plaše. Začínal jako servisní inženýr, postupně přešel k systémové integraci, strategii, inovacím.
Podílel se například na vzniku GSM bankingu. „Byli jsme první na světě, kdo umožnil aktivní finanční transakce přes mobil,“ říká. Projekt získal ocenění pro nejinovativnějšího mobilního operátora světa na kongresu v Cannes.
Jeho kreativní a technický talent našel plné uplatnění při testování satelitních přenosů dat, psaní specifikací pro roamingové služby, tvorbě šifrování a spolupráci s německým Deutsche Telekomem. Dále byl u přechodu na IP sítě, satelitní komunikace, podmořské kabely, strategického plánování budoucnosti.
V tomto období se formovalo jeho strategické myšlení, schopnost koordinovat složité projekty a kombinovat technologické inovace s obchodními cíli. „Člověk musí hodně číst, mě to hrozně bavilo a baví ještě stále nasávat nové informace,“ vysvětluje.
Jeho práce ho vedla do odlehlých oblastí Blízkého východu, kde si náhodou všiml archeologických lokalit, jež nebyly zaznamenány. Při projektu v Ománu narazil na opevněnou lokalitu, která nebyla nikde evidovaná. „Věděl jsem, že to místo není známé,“ říká o začátcích svého bádání.
Zájem o historii a archeologii, který se postupně zrodil během práce na věžích pro telekomunikační projekty, vedl k tomu, že se stal účastníkem mezinárodních konferencí a publikoval své objevy.
Zlom nepřišel v kanceláři, ale v poušti. Vášeň pro historii v něm už dlouho doutnala. Cestoval právě po Blízkém východě, studoval kadidlovou stezku, snil o knize.
Světové hurá
„Mé nálezy byly nadějné, ale co s tím, abych mohl pokračovat? Musel jsem mít znalostní bázi, musel jsem se vzdělávat dál,“ vzpomíná. Díky dálkovému studiu v Anglii postupně získal bakalářské, magisterské a doktorandské tituly v archeologii a památkové péči.
Dokonce si ho uznávaný profesor Maurizio Tosi vzal pod svá křídla. „Začal mě seznamovat se světovými archeology,“ říká Garba a networking hodnotí jako klíčový v této oblasti.
Postupně realizoval vlastní archeologické expedice v Ománu, kde se zaměřil na pyramidové struktury, takzvané trility. Účel záhadných kamenných monumentů s ohništi nebyl znám. Spojil své technické znalosti, strategické myšlení z telekomunikací a nadšení pro objevování, aby tyto lokality dokumentoval a studoval.
Jeho výzkum zahrnoval datování uhlíkem 14C, spolupráci s mezinárodními laboratořemi a využití kosmogenních nuklidů, což vedlo k významným objevům o nejstarším lidském osídlení v Evropě, publikovaným v prestižním časopise Nature.
„Život je zvláštní, člověk se dostane na různá místa. Začalo to věží, kterou jsem zaměřoval pro T-Mobile, a skončilo to objevem historie,“ říká Garba.
„Bylo to obrovské hurá,“ říká. Však o tom psala CNN, Reuters, světová pozornost. Jenže to celé znamenalo velkou změnu. Musel začít znovu a bez jistot. Expedice si financoval z vlastních peněz. I ostatní by podpořil v tom, aby se nenechali odradit tím, když jim nevyjde grant, a bádali dál.
Začalo to věží, kterou jsem zaměřoval pro T-Mobile, a skončilo to objevem historie.
Uhlíkové datování ho přivedlo do Ústavu jaderné fyziky, kde se znovu propojila technika s archeologií. Dnes působí v Archeologickém ústavu Akademie věd, spolupracuje s Cambridge, expedicemi v Saúdské Arábii, Africe. Doktorát dokončil v 56 letech a má částečné úvazky na Archeologickém ústavu Akademie věd v Praze, na Archeologickém ústavu Akademie věd v Brně a v Ústavu jaderné fyziky Akademie věd v Řeži u Prahy.
V současné době chystá další tři články na základě svých nálezů, které by znovu mohly způsobit rozruch ve vědecké komunitě. Víc prozradit nechce, protože je na tom potřeba ještě minimálně rok či dva pracovat.
„Zjišťuji, že mé zkušenosti z vrcholového byznysu jsou ve vědě strašně užitečné,“ shrnuje svou životní cestu. Při vypisování žádostí o granty, plánování projektů a expedic používá své strategické myšlení, plánování, vedení týmů a schopnost vidět celek.
„Archeologie je úžasná, protože je stále co objevovat,“ říká. A také proto, že výsledek zůstává. „V byznysu služba za deset let zmizí. Tady něco zůstane,“ líčí.
Když se ohlédne, přiznává, že jeho pracovní dráha byla občas intenzivní. „Jsem rozvedený, mám svůj byteček za Prahou, kde mám klid. Všechno mě baví, ale samozřejmě by to nemělo být úplně na úkor soukromého života,“ říká.
A tak se snaží svou cestovatelskou vášeň sdílet s třiadvacetiletým synem. Navštívili například Uzbekistán, Afghánistán, Tádžikistán a plánují východní Bhútán a východní Indii. A dá se čekat, že ani u toho neskončí.
The post Býval přírodovědec či námořník. Teď Roman Garba činí archeologické průlomy appeared first on Forbes.