Bývalý terapeut stříhá elitu. V salonu kombinuje psychologii s kadeřnictvím
Jeden z nejslavnějších českých kadeřníků Robert Starý není obdivuhodný pouze pro technickou jistotu, s jakou vede nůžky po linii střihu nebo vrství barvu. Ale především pro způsob, jakým dokázal v oboru, který je plný ega, soutěživosti a přelétavosti trendů, nastavit vlastní pravidla hry a držet se jich s disciplínou, jež působí téměř starosvětsky.
Jeho salon v centru Prahy je prostorný, plný světla a zrcadel. Přesto v něm i během plného provozu panuje klidná, soustředěná atmosféra. Nejde o efekt ani okázalost, ale o vnitřní řád zakladatele, který jej umí předat svému týmu.
Robert Starý se v kadeřnickém světě pohybuje 28 let, z toho dvě dekády vede vlastní salon v centru Prahy a za tu dobu získal jedenáct vítězství v Czech and Slovak Hairdressing Awards, uspěl v One Shot Hair Awards, International Hairdressing Awards i AIPP v Londýně.
To v součtu znamená, že obstál v různých typech hodnocení, od odborných porot složených výhradně z profesionálů přes novinářské ceny až po globální soutěže s masivní konkurencí, kde se porovnávají stovky kolekcí z celého světa.
Kdo se v oboru orientuje, ví, že tato ocenění nejsou jen otázkou popularity nebo schopnosti vytvořit vizuálně atraktivní fotografii, ale že představují průnik mezi řemeslnou kvalitou, kreativní vizí a schopností obstát před lidmi, kteří sami jsou na vysoké úrovni. A právě tím se Starý liší od mnoha kolegů, protože dokáže projít všemi těmito filtry, aniž by musel měnit vlastní přístup podle očekávání poroty či publika.
Přesto další pobočky svého salonu nechce a zdůrazňuje, že potřebuje mít práci pod kontrolou nejen z hlediska kvality, ale také z hlediska odpovědnosti, protože růst bez osobního dohledu by podle něj nutně vedl ke kompromisům, které by se nakonec podepsaly na atmosféře i výsledku.
Napříč historií byli kadeřníci důležitou postavou v životě bohatých a mocných, protože vlasy vždy fungovaly jako vizuální symbol postavení, ať už šlo o Léonarda Autiého, jenž vytvořil ikonický pouf pro Marii Antoinettu a tím se stal součástí politické i kulturní reprezentace francouzského dvora, nebo Sama McKnighta, který během focení pro britský Vogue ostříhal princeznu Dianu a pomohl určit její veřejný obraz novým, modernějším způsobem.
Robert Starý má svou hvězdnou klientelu také, ale není to záležitost, po níž by prahl, protože podle jeho vlastních slov je důležitější kvalita vztahu než status klienta.
Proto si téměř se všemi vyká a drží pečlivě hranice jejich pracovního vztahu, což v českém prostředí působí nezvykle. Některé z těchto vztahů se postupem času přirozeně transformovaly a dnes fungují spíše na úrovni pevného přátelství než původního partnerství.
Jeho postoj ve vztahu klient–kadeřník je někdy až drsně přímý, protože otevřeně říká, že nejen zákazník je ten, kdo poroučí. Proto pokud si lidsky nesednou, spolupráci odmítne bez ohledu na jméno či společenské postavení.
Problémové zákazníky už podle svých slov pozná poměrně rychle a raději s nimi spolupráci ukončí, než aby dlouhodobě fungoval ve vztahu, který by mu bral energii a radost z práce. Kvalita podle Roberta Starého nemůže vzniknout pod tlakem neustálého zpochybňování.
Robert Starý vnímá vlasy velmi komplexně, proto je v salonu nejdůležitějším momentem konzultace. „Nikoho neobjednáme tak, abychom mu na hlavě ‚něco udělali‘. Potřebujeme si sednout v komunikaci. Práce s vlasy je intimní proces, musíme si rozumět. Problémové klienty už poznám a odmítám je,“ vysvětluje.
Jako vystudovaný psychoterapeut je schopen již během prvního kontaktu leccos odhalit. Jak se ke své původní profesi vůbec dostal?
„Pocházím z rodiny psychologů a teologů. Otec měl i vysokou vojenskou školu, matka geografickou. Pracovali ve vojenském centru na fyzice utajených projektů a právě tam, v prostředí, které si člověk spojuje s racionalitou a disciplínou, uvěřili v Boha. Otec pak šel studovat teologii,“ vzpomíná Robert Starý.
A popisuje dětství, kdy rodiče sledovala Státní bezpečnost. Zažívali sice velký strach, jenže ani ten neohrozil soudržnost rodiny – hodnotu, jíž si Robert Starý doteď cení nejvíce. „Dnes nemusíme o nic bojovat, život je někdy až příliš snadný a ztrácíme tím odolnost,“ říká. Odkazuje na nutnost předvádět se na sociálních sítích, které on sám pro byznys příliš nevyužívá.
„Je to pro mě doplněk, nikoli strategie. Mnoho mých klientů sociální sítě vůbec nemá a dozví se o našem salonu na přímé doporučení,“ prozrazuje. Zákazníci tak nechtějí iluzi o kadeřníkovi celebrit a dobře zvoleném úhlu, ale přicházejí proto, že dobře ostříhané a obarvené vlasy vidí v reálném životě na svých známých.
Mezi zákazníky má také řadu psychiatrů a psychologů, ale i těch, kdo jejich pomoc potřebují. Robert Starý bez nadsázky říká, že ročně domluví svým klientům přes desítku konzultací u bývalých kolegů z oboru. Nestýská se mu po něm?
„Když jsem působil jako terapeut, někdy mě trápilo, že si tu nemohu dovolit říct svůj názor. Klient si na vše musí přijít sám – a to je správné. Ale v kadeřničině je to jiné, mohu to sdělit, dát podnět, ukázat jiný směr, a když je třeba, pomoci domluvit terapii u kolegů,“ popisuje a myslí si, že největší problémy obecně máme stále ve vztazích a komunikaci.
Co si však mysleli jeho vlastní rodiče, když zanechal své psychoterapeutické praxe v Německu a vyučil se v legendárním salonu Vidala Sassoona v Berlíně na kadeřníka?
„Nikdy mi nic nenutili, předali mi pokoru, čest, ale také sebevědomí,“ dodává Robert Starý. A syn je nezklamal, kromě vlastního salonu působil také jako prestižní školitel v zahraničí, od Švýcarska po Rusko.
Zběsilý životní styl je ale Robertovi Starému nyní velmi vzdálený, vnímá, že kdo chce uběhnout kariérní maraton, tak nemůže činit v rytmu sprintu. Jeden den v týdnu má proto volno, věnuje se sobě a svým nejbližším. „Proto nejsem vyhořelý, a i když mám hodně projektů, takhle mi to nejvíc vyhovuje.“
Jak s tímto přístupem funguje se svými zaměstnanci? „Jsem velmi opatrný na to, s kým budu pracovat. Potřebuju lidi, kteří budou mít zápal pro práci, pochopí svou odpovědnost v týmu,“ deklaruje.
Někdy se požadavky na odpovědnost a vášeň k řemeslu nepotkávaly se zkušeností s generací Z, a proto Robert Starý vytvořil a pracuje na projektu Next Gen Leaders s Mastercard, kde v sérii videí představuje výrazné kreativní osobnosti napříč obory a pokládá jim zásadní otázky. Odpovědi pak mají mladému publiku přiblížit, co je v cestě za podobným kariérním snem může potkat a jak se s případnými překážkami vyrovnat.
Mnoho mladých kadeřníků si momentálně otevírá vlastní malé salony, jak Robert Starý vnímá lokální proměnu trhu, kdy velké zavedené řetězce už tolik „nefrčí“?
„Na jednu stranu je to velká svoboda, ale pokud nemáte potřebnou praxi a disciplínu, spadnete během roku. Chybí vám inspirace, možnost někam růst,“ říká. Je v Česku fungující kadeřnická komunita? „Spolupracuju se značkou Kevin Murphy a v mezinárodním měřítku ji tvoří dobří a přející odborníci,“ tvrdí.
Jak se udržet na špičce v oboru, kde se střídají trendy nejen barev a střihů, ale také způsobu, jakým přistupujeme k vlasům a oboru samotnému? „Potřebujete mít disciplínu, touhu dělat nové věci, vzdělávat se i učit se od mladých,“ vypočítává Robert Starý.
Odmítá uniformitu, oceňuje odvahu, proto nesnese, když z barber shopů všude po Praze vycházejí zákazníci ostříhaní jeden jako druhý. „Chce to více přemýšlet o individualitě,“ namítá.
Co je pro Roberta Starého v jeho kariéře stále výzvou? Nechce se vrátit k psychoterapii? „U kadeřničiny ještě nějakou dobu zůstanu, ale chci podporovat povědomí o nejrůznějších tématech a po projektu Next Gen Leaders pracuji na projektech od paliativní péče až po filantropii.“
The post Bývalý terapeut stříhá elitu. V salonu kombinuje psychologii s kadeřnictvím appeared first on Forbes.