Výzvy pro asistovanou reprodukci. Ubývají nejen děti, ale i lidé, kteří je chtějí

Zatímco přirozená porodnost kolabuje na historická minima, v laboratořích se za přísně střeženými dveřmi rodí naděje. Asistovaná reprodukce je technologický a byznysový Silicon Valley střední Evropy. Budoucnost, kde se o přežití západní civilizace bojuje pomocí umělé inteligence, sekvenování genomu a mrazení času, je tady. Co všechno přináší, se můžete dozvědět v 7. dílu seriálu Reprodukční medicína.

„Reprodukční medicína představuje významnou subspecializaci gynekologie a porodnictví, která prochází dynamickým vývojem a za posledních dvacet až třicet let zaznamenala mimořádný pokrok,“ říká na úvod Nicole Mardešićová, vedoucí lékařka skupiny Pronatal. 

Dnes už se nebavíme o tom, zda dokážeme počít dítě „ve zkumavce“. Budoucnost IVF bude řešit, jak precizně dokážeme vybrat to nejzdravější embryo, jak obejít biologické stárnutí a jak zefektivnit byznys, který se stal tuzemským exportním hitem.

Česko se v roce 2026 ocitá v paradoxní situaci. V posledních dvou dekádách se stalo evropskou velmocí z hlediska reprodukční medicíny, domácí porodnost však v roce 2024 dosáhla kritické hranice 1,4 dítěte na ženu.

Asistovaná reprodukce (IVF) je ale strategickým sektorem, který dnes stojí za zrozením sedmi až osmi procent všech dětí v Česku. Jinými slovy to znamená, že vstupujeme do éry, kde se biologie mísí s hi-tech byznysem a kde se o přežití západní civilizace bojuje v „Petriho miskách“.

Genetické vizionářství

Pokud byl dříve symbolem asistované reprodukce v minulosti mikroskop, symbolem budoucnosti je sekvenátor DNA. Filip Doležel, ředitel pro asistovanou reprodukci v Gennetu, hlásí meziroční nárůst poptávky po genetickém testování embryí (PGT) o neuvěřitelných 170 procent. 

„Dnes už neztrácíme čas transfery embryí, která nemají šanci na život. Vyšetříme je, vyloučíme ta špatná a transferujeme hned to zdravé,“ vysvětluje Doležel. 

Zdá se, že budoucnost ale míří k totální datové transparentnosti. Díky technologiím, které dokážou přečíst celý exom (všechny geny), už lékaři nehledají jen jednu konkrétní vadu. 

„Dneska už máme stroj, který umí sekvenovat, což znamená, že umí přečíst celou šroubovici DNA. My si jenom vyzobneme část, na kterou se díváme. Když se potřebujeme podívat na jinou část, třeba na jiné vady, nemusíme dělat znovu test, my si jen vytáhneme data a podíváme se v nich. To je celkem průlomová věc, kterou děláme od loňska. Posouvá to genetiku jinam,“ popisuje Doležel technologický průlom, který směřuje genetiku do sféry digitálních archivů života.

Toto genetické vizionářství však přináší také etické otázky. 

„Největší etické dilema v reprodukční medicíně představuje genetická modifikace embryí, tedy jejich cílená genetická úprava. Známou kauzou byla situace v Číně, kdy vědec využil CRISPR (technologii, která umožňuje vědcům cíleně upravovat genetickou informaci – pozn. red.) na lidská embrya, což vyvolalo rozsáhlou etickou diskusi,“ varuje Mardešićová.

Podle lékařky je zásadní rozlišovat mezi výběrem geneticky zdravého embrya a jeho genetickou úpravou.

„Do genetické modifikace bychom se v současnosti neměli pouštět. Je však pravděpodobné, že technologie bude dříve či později dostupná a bezpečnější, a s tím vznikne náročná společenská a etická debata o tom, zda, kdy a za jakých podmínek je její použití přijatelné,“ míní.

A další příklad, v současném Česku není například možné vybírat embryo podle pohlaví. Otázka je, jestli to tak vydrží, či půjdeme příkladem Spojených států, kde je výběr pohlaví embrya povolen i z nezdravotních důvodů.

Algoritmus místo oka

Embryolog Petr Honner dále popisuje budoucnost, kde lidské oko doplňují algoritmy. Už nyní speciální systémy time-lapse v laboratořích snímají vývoj embrya každých pět minut. „Můžu se na embrya podívat odkudkoli, třeba z New Yorku, a vidím jejich vývoj bez nutnosti otevírat inkubátor,“ říká.

Umělá inteligence se v tuto chvíli využívá jako pomocný nástroj, finální rozhodnutí je ale na specialistovi. AI může pomoci odhalit detaily v dělení buněk, které by člověk přehlédl, ale musí to být certifikovaný nástroj a za tím je dlouhý proces. 

Ačkoli Honner i Mardešićová zatím krotí přehnaná očekávání od umělé inteligence a tvrdí, že je to ve fázi studií, Štěpán Machač, předseda Sekce asistované reprodukce, vidí v AI klíč k budoucí selekci. 

„Chybí nám nástroj na správnou selekci embryí. V současné době jsme schopni říci, že dané embryo vypadá nejlíp a má největší šanci, že žena otěhotní, ta šance je padesát procent. To je málo a v tom v budoucnu pomůže umělá inteligence. Teď to tak ale ještě nefunguje,“ upřesňuje Machač.

Už tři roky testují model, který by byl schopen vybrat spermie, vajíčka a embrya. Nicméně v tuto chvíli mají ještě příliš málo dat.

Lékaři se však shodují, že budoucnost IVF leží v prevenci. Social freezing, tedy zamrazování vajíček z nezdravotních důvodů, zažívá boom. Lékařka Mardešićová ovšem vyvrací mýtus, že za to mohou primárně kariérní důvody, jak se často uvádí. 

„Vadí mi, když se o ženách říká, že si potřebují něco dokázat. Říká se to samé o mužích? Ne. Muži by tedy neměli hodnotit, jak ženy žijí své životy. Hlavním důvodem odkladu mateřství je skutečnost, že ženy nenajdou perspektivního partnera. To je nejčastější motivace žen, které přicházejí na preventivní zamražení vajíček, tedy social freezing,“ popisuje lékařka.

„Původně se očekávalo, že hlavním motivem bude uvolnění cesty pro kariéru, ale praxe ukazuje, že tomu tak většinou není. Ve skutečnosti jde spíše o nutnost odložit mateřství z jiných životních důvodů,“ dodává Mardešićová.

Tento trend se stává i korporátním tématem. Například německá farmaceutická společnost Merck patří mezi firmy, které zaměstnancům přispívají na reprodukční léčbu. Vedle vitrifikace vajíček podporuje také další postupy při řešení neplodnosti.

„Merck byl v roce 1958 první společností, která začala nabízet produkt k léčbě neplodnosti. Od té doby jsme si vydobyli pozici inovátora a lídra na globálním trhu. Díky našim produktům se celosvětově narodilo šest milionů dětí. Dává nám velký smysl, aby tyto léky a inovace byly přístupné i našim zaměstnancům,“ vysvětluje historickou i hodnotovou motivaci Barbora Hatalová, která se ve firmě této problematice věnuje.

Zároveň je důležité, že nejde jen o „ženskou“ položku, kterou si firma odškrtne v reportu. „Nárok na využití tohoto benefitu mají všichni zaměstnanci a jejich partneři, a to bez ohledu na jejich rodinný stav či sexuální orientaci,“ zdůrazňuje zástupkyně firmy Merck.

„Za hodnotu jednoho iPhonu si koupíte čas. A já to vždycky říkám, lepší to mít zmražené a nikdy to nepoužít než ve čtyřiceti letech utrácet spoustu peněz, energie a své vlastní víry tak, aby to nakonec skončilo dárkyní,“ glosuje Štěpán Machač.

Česko je země zaslíbená

Česko je dnes druhou nejdůležitější destinací pro IVF turisty po Španělsku. Zdeněk Dvořák z Praga Medica, která zprostředkovává cizincům IVF v tuzemsku, potvrzuje, že pro Američany jsme zemí zaslíbenou.

„U nás utratí deset tisíc dolarů (210 tisíc korun – pozn. red.) a má v tom darovaná vajíčka, kdežto u něj doma by to stálo od dvaceti pěti tisíc dolarů (525 tisíc korun – pozn. red.) výš,“ objasňuje.

Dalším důvodem je unikátní koktejl liberální legislativy kombinované s extrémně přísnou státní kontrolou kvality.

Štěpán Machač však predikuje, že v budoucnu nebudou cestovat lidé, ale buňky: „Budoucnost asistované reprodukce v Evropě? Budou cestovat gamety, lidi už tolik za zákroky cestovat nebudou. Pacient nemá cestovat. Má svého doktora, svoji zemi a svá rizika.“

Pokud jsme to schopni udělat, tak máme podle Machače dělat právě tohle. „Pomáhá tomu i evropská direktiva, protože v Evropě jsou všechny laboratoře stejné, všechny to stejně hodnotíme. Říká se tomu SEC kód, Single European Code. To má každé embryo, přesně dohledáte, kde a jak vzniklo,“ vysvětluje.

Tato vize „embryo-logistiky“ by mohla zásadně změnit byznys model celého oboru. I v éře zkumavek zůstává klíčová chirurgie. Michal Mára, špičkový reprodukční chirurg, však upozorňuje na stále rostoucí věk prvorodiček a s tím spojené diagnózy jako myomy a endometrióza. 

„Myomy má až 75 procent žen ve věku do padesáti let,“ upozorňuje Mára. Budoucnost vidí v miniinvazivních a robotických zákrocích, které „opraví“ dělohu tak, aby byla schopna donosit plod.

„Někdy odstraníme myomy preventivně a pak je souhrou štěstěny, že žena otěhotní. Jsme za hrdiny, ale ve zkratce jim jen zachováme šanci na plodnost,“ poznamenává.

Jaké jsou limity?

Reprodukční medicína nicméně stále naráží na zdi zastaralých zákonů. Lékaři se shodují, že legislativa, která vyžaduje „pár“ (muže a ženu), je přežitá.

„V současné době stejnopohlavním párům nebo single lidem asistovanou reprodukci legálně neumožňujeme a mírně je tlačíme do turistiky. Musejí jet do Nizozemska nebo do Francie, kde jim inseminaci udělají za peníze,“ popisuje Machač.

Zároveň však trh pociťuje ochlazení. „Investoři do toho šli s tím, že neplodnost je civilizační choroba, ale nepočítali s tím faktem, že lidé přestanou chtít mít děti. Kliniky nejsou zdaleka plné,“ komentuje Dvořák množství 48 klinik, co se zaměřují na asistovanou reprodukci. 

To potvrzuje i Miroslav Doležal z Gennetu, který vidí nasycenost trhu: „Trh je saturovaný. Od vzniku FutureLife v roce 2014 neproběhla zásadní změna v rámci akvizic nebo nových klinik. Trend bude spíš opačný. IVF je pořád potřeba, ale dřív rostla i porodnost, takže to byl dvojitý vítr do plachet. Dneska u lokálních pacientů ten vítr nefouká a centra se o pacienty musejí víc prát.“

I přes veškerou technologii a naději v lepší budoucnost zůstává IVF hluboce lidským příběhem. „Neplodnost je nemoc. Pro mě je to, že nebudu mít dítě, na úrovni toho, že přijdu o nohu,“ poukazuje lékařka Kristýna Zárubová z podpůrné pacientské organizace IVFka.cz. Sama vnímá svou práci v organizaci jako splátku za to, že ona své děti po letech „bojů“ má.

Reprodukční medicína v Česku tedy stojí na rozcestí. Máme špičkové technologie a světové renomé, ale bojujeme s klesající ochotou i možností lidí mít děti a se společenským stigmatem.

Budoucnost IVF v tuzemsku tkví v precizní genetické diagnostice, mrazení času a boji o každého pacienta. „Hormony nejsou zlo. Jsou to poslové života. Musíme o nich přestat mluvit s děsem a začít je vnímat jako nástroj, který nám vrací šanci tam, kde příroda zaváhala,“ uzavírá Mardešićová.

The post Výzvy pro asistovanou reprodukci. Ubývají nejen děti, ale i lidé, kteří je chtějí appeared first on Forbes.