Kámo, máme Lva za scénář! Kéž by býval filmovou slavnost oživil fejkový DiCaprio
Český lev letos zařval tak trochu sám na sebe. Na to, v jak obřím sále se konal, připomínal místy odborný kongres, který mluví sám k sobě i ve chvílích, jímž by slušela show. Že vyhrálo drama Karavan, to víte, jaké detaily slavnostního večera vám ale možná unikly?
Slavnostní předávání jakýchkoliv cen je z povahy věci tak trochu mechanická záležitost, která je vždycky rukojmím mnoha kategorií, které pódium mění v jakýsi orloj předávajících a oceněních – ti všichni by tak měli dělat všechno pro to, aby diváka v sále i u televize nenapadala ta nejhorší možná myšlenka – this could have been an email. Nebo rozeslaná tisková zpráva, chcete-li.
Ocenění v pražském Kongresovém sále tomu ale šli často naproti, když svoje vítězné projevy četli z telefonu či z papíru, čímž slavnostním chvílím ubírali na spontaneitě.
Když už se začali dostávat k něčemu zajímavému, vystrašil je často časový limit na projev s blikající scénou – v tomhle kontextu díky třeba za bezprostřední videohovor z New Yorku s režisérem Dužanem Duongem, kterému přímo z pódia zavolal producent Lukáš Kokeš a zahlásil – kámo, tyvole, máme Lva za scénář!
Právě tvůrci Letní školy, 2001 byli jedni z mnoha mladých, slibných tvůrců, jímž byl sobotní ceremoniál věnován. Nic proti tomu, jde o sympatický nápad, když ale na pódium vysíláte jako předávající sošek další a další neznámé tváře, které v mnoha případech nutíte do jim nepříliš komfortních, rádoby vtipných slovních výměn, Český lev se vám paradoxně smrskne do jakéhosi zakončení Famufestu pro přehnaně gigantický sál.
Že tentokrát filmaři mluvili hlavně k sobě, potvrzuje i ocenění za mimořádný přínos české kinematografii pro bývalou šéfku Státního fondu audiovize Helenu Bezděk Fraňkovou. Její zásluhy jsou nezpochybnitelné, pořád jde ale o vrcholovou manažerku, která odpich ceremoniálu nedodá.
Je tedy škoda, že jí organizátoři aspoň nepřipravili medailonek se všemi zahraničními projekty, které do Česka dostala – protože jak správně poznamenal předávající Petr Ostrouchov, aktuální natáčení horečně utajovaného thrilleru Martina Scorseseho a Leonarda DiCapria u nás je její práce.
Vedle tohoto projektu česká audiovize žije ale především kauzou filmu Sbormistr, který už zvítězil na Cenách české filmové kritiky. Od té doby se spor mezi filmaři a bývalou sboristkou Bambini di Praga, která se jimi cítí využita, ještě vyhrotil, i když pro běžného pozorovatele trochu nepochopitelně – u tak křehkého, subtilního snímku. Mějme na paměti, že pořád žijeme v zemi, kde dvě „zločinožroutky“ vyprodají s krimipodcastem O2 arenu a nikdo neřekne ani popel.
Kauzy se naštěstí nelekla moderátorka večera Bianca Cristovao, i když terčem jejích vtipů byli právě tvůrci Sbormistra. To nevadí, tak to má být, nikdo nemá být ušetřen. Takzvanému „delivery“ některých humorů ale nečekaně podrazila nohy dramaturgie, která nechala Biancu vtipkovat o údajných záměrech režiséra Sbormistra Ondřeje Provazníka, aby je tvůrce sám o pár sekund později osvětlil v předtočeném segmentu.
Vedle třech sošek pro Sbormistra přitom slavil ve stejném počtu kategorií úspěch mnohem „lidovější“ true-crime v podobě minisérie Studna platformy Oneplay, která se akademikům líbila navzdory tomu, že případ známé rodinné tragédie v šesti epizodách natahuje až na hranici únosnosti.
Platforma ale slavila ve velkém, což je jeden ze skrytých příběhů včerejšího večera – v televizních hereckých kategoriích totiž uspěl ještě její thriller Král Šumavy 2 – Agent chodec.
Překvapení ale bylo víc, což každému večeru vždycky sluší, ať už si o výběru akademiků myslíte cokoliv. Tím největším byla bezesporu soška pro nejlepší režisérku Katarínu Gramatovou za malý film ze slovenské periferie Nahoře nebe, v dolině já.
Devětadvacetiletá filmařka tak za sebou nechala třeba i věhlasnou Agnieszku Holland, jejíž ambiciózní životopisný kaleidoskop Franz kromě cen za masky, kostýmy a scénografii nejvýrazněji zabodoval soškou pro nejlepšího herce Idana Weisse.
Časté záběry na polskou veteránku, která dění v sále sledovala se stoickým, poněkud nezúčastněným výrazem za slunečními brýlemi, dost možná vystihovaly pocit ze samotného ceremoniálu.
Ten by přes majestátní aranžmá potřeboval trochu víc dadaistického sebeshazování, třeba ve stylu jednoho z předchozích moderátorů Martina Zbrožka. Že se v tradici akce s falešným Jimem Carreym neprošel po ochozech Kongresáku fejkový DiCaprio, je trochu promarněná příležitost.
The post Kámo, máme Lva za scénář! Kéž by býval filmovou slavnost oživil fejkový DiCaprio appeared first on Forbes.