Don Quijote české kultury. Josef Sedloň láká hvězdy, i když to finančně nevychází
Legendární DJ a moderátor, který formoval lokální hudební scénu, vytvořil festival městské hudby, který u nás nemá obdoby. Spectaculare oceňují fajnšmekři, co za podobnými zážitky jezdí do velkých evropských metropolí. Ale i když se Josefu Sedloňovi podařilo přivést interprety, z nichž se mnozí pak stali ve svém oboru opravdovými legendami, nikdy neví, jak se mu podaří projekt finančně zajistit.
Na nejistotu je Josef Sedloň zvyklý. Za svou kariéru už několikrát zažil, že vyprodané sály a vracející se návštěvníci nemusejí garantovat vůbec nic. Muž, který od začátku devadesátých let pomáhal vytvořit lokální klubovou scénu po revoluci a pomohl sem dostat méně komerční, ale velmi zajímavé proudy techna a elektronické hudby, spolupořádal se svou promotérskou agenturou první velké open air festivaly u nás.
„Pak se u velkého sponzora proměnil management, akci jsme udělali s jiným sponzorem, dal nám podstatně méně financí a skončili jsme v mínusu,“ vzpomíná. I když pro něj éra velkých open air parties skončila, navázal hned v roce 2005 se sérií koncertů Music Infinity. Tehdy ještě netušil, že tím otevírá kapitolu, která zásadně promění pražskou kulturní scénu.
Tehdy šlo o malou přehlídku nové zahraniční hudby. Dva interpreti na večer, šest koncertů ročně, jména, která tu povětšinou nikdy nehrála. „Vybírali jsme lidi, kteří byli na scéně dlouho, ale v Praze je nikdo neznal,“ vzpomíná Josef Sedloň.
Bylo to v časech, kdy se o alternativní elektronice, soudobé vážné hudbě nebo experimentálních projektech mluvilo jen v úzkých kruzích, na rozdíl od Berlína, Londýna či Barcelony, kde to bylo součástí mnohem větší scény. Josef Sedloň ale už tehdy cítil, že Praha má na víc, že potřebuje přehlídku, která nebude táhnout slavnými headlinery, ale platformou pro hluboký kulturní zážitek.
Tak vznikla městská akce, která se koná v první polovině roku, kdy je ještě festivalové ticho. Návštěvníkům nabízí elektroniku, soudobou vážnou hudbu, jazz, multimediální projekty, site-specific zážitky.
Josef Sedloň nikdy nehrál na jistotu, jeho dramaturgie byla vždy založená na intuici a osobními vztahy s interprety, často předběhl dobu. Když přivezl Nilse Frahma v roce 2011, nebylo vyprodáno, když přijel Jon Hopkins, spolupracovník Briana Ena a Coldplay, přišlo 140 lidí. Dnes oba patří mezi největší hvězdy své generace.
Stejně tak islandská superstar Jóhann Jóhannsson, držitel Zlatého glóbu za hudbu k filmu Teorie všeho, tehdy vystoupil v kostele sv. Šimona a Judy v roce 2008, dávno předtím, než se stal vyhledávaným hollywoodským skladatelem. „Takové momenty charakterizují festival: přivést někoho poprvé, ještě než se stane všeobecně populárním,“ vysvětluje Josef Sedloň.
Festival se postupně rozrostl do měsíčního formátu, expandoval do netradičních prostor a stal se platformou, která propojuje hudbu, vizuální umění a vzdělávání. Letos měl několik představení v pražském planetáriu i centru architektury CAMP. „Prostor je součást příběhu, každá akce musí mít vlastní duši,“ popisuje Josef Sedloň.
Spectaculare ale zažilo i temné období, nepřekvapivě během covidu, kdy festival zbankrotoval. Palác Akropolis, dlouholetý partner projektu Josefa Sedloně, se tedy vrátil po letech přestávky do hry a akci pomohl realizovat.
Finance jsou teď obecně v kulturním sektoru neúprosné. „I když vyprodáte koncert, interpreti jsou tak drazí, že jste rádi na nule,“ přiznává Josef Sedloň. Festival končí pravidelně v minusu kolem sta tisíc, jen loni byl poprvé v plusu dvou set tisíc. „Ale hned vzápětí jsem udělal dvě akce, kde hrají noví talenti z oblasti ambientu, jazzu, nu-jazzu i post-klasické hudby, nazvané Music Infinity, kde se to prodělalo,“ směje se Josef Sedloň.
Sám o sobě říká, že je Don Quijote české elektronické scény. Je si vědom, že dokáže vytvořit vysoce kvalitní, umělecky hodnotnou produkci, která podle něj diváky nadchne, zaujme, ale dokáže také léčit. „Nemohu to dělat jinak než přes osobní kontakty, srdcem. Nechci dělat obrovské akce a jezdit na sympózia bookerů,“ deklaruje Josef Sedloň.
Jeho dramaturgie není o trendech, ale kvalitním vnitřním zážitku. Generace lidí, která Spectaculare navštěvuje, se pohybuje mezi 35 a 60 lety, tedy takoví zájemci, kteří oceňují uměleckou hodnotu festivalu. „Kultura se musí vnímat do hloubky,“ tvrdí Josef Sedloň a dodává, že výzvou je nejen samotné financování, ale také marketing. Způsob, jak se dostat k mladší generaci návštěvníků.
Muž, který spolutvořil základ české klubové scény, vzpomíná na pocit opojné svobody. „Dnes se toho děje hrozně moc, odevšud se na nás valí informace, je to náročnější,“ tvrdí. Zároveň mu ale připadá, že kulturní úroveň v Praze a domácí alternativní scéna se neuvěřitelně pozvedla.
„I interpreti, které sem vozíme, mi říkají, že si tu připadají jako v Berlíně. Ale Praha je hezčí, malebnější. Jsem přesvědčen, že do pěti let budeme zásadním kulturním městem Evropy,“ přeje si.
Zároveň věří, že festival Spectaculare čeká snad silná budoucnost. „Letošní ročník je opravdu výjimečný. Lidé odcházejí nadšení, akce jsou z mého pohledu hudebně i vizuálně dokonalé. Měli jsme silnou odezvu, to je pro mě největší odměna,“ uzavírá.
Vyvrcholí 10.4. v paláci Akropolis koncertem oceňovaného kanadského skladatele Flore Laurentienne.
Osmého dubna v Sasazu vystoupí Apparat alias Sascha Ring, německý producent, skladatel a performer, známý také jako spolutvůrce projektu Moderat. Jeho hudba, oscilující mezi ambientem, orchestrálními baladami a jemnou elektronikou mu přinesla nominaci na Grammy za album LP5, ocenění na festivalu v Benátkách i celosvětový zásah díky titulní skladbě k seriálu Dark.
The post Don Quijote české kultury. Josef Sedloň láká hvězdy, i když to finančně nevychází appeared first on Forbes.