Óda na tradici. Designér Jiří Krejčiřík přetvořil ikonickou židli Ton
Židle číslo 14 slaví 165 let od svého vzniku. Jiří Krejčiřík ji na Salone del Mobile oblékl do moderního kabátu.
Židle bude vedle dalších novinek českého výrobce ohýbaného nábytku z Bystřice pod Hostýnem k vidění na prestižní přehlídce designu v Miláně. Salone del Mobile trvá od 16. do 21. dubna.
Jen málokterá firma, jež se ohání slovy jako nadčasový nebo nestárnoucí, má pro své tvrzení tak nosný podklad jako nábytkový výrobce Ton. V její továrně, kterou vedle dalších založil německý podnikatel a designér Michael Thonet, se nábytek z ohýbaného dřeva vyrábí už od roku 1861.
Ještě o dva roky starší je jedna z nábytkových ikon tohoto výrobce: Ručně ohýbaná židle 14, jejíž design, pod nímž je podepsaný sám Michael Thonet, vznikl před 165 lety. K dnešnímu dni se jí podle oficiálních statistik Tonu vyrobilo a prodalo na osmdesát milionů kusů.
Má to svou logiku – jednoduše tvarovaná židle byla součástí Thonetovy promyšlené strategie sériové výroby a patřila ve své době k nejdostupnějším kouskům na trhu.
Že má její tvarosloví co říct i víc než jeden a půl století od jejího vzniku, dokládá i nejnovější počin nábytkářské značky. Ta se na blížící se Salone del Mobile v Miláně spojila nejen s designéry ze švédského studia Claesson Koivisto Rune, ale i s výrazným českým designérem Jiřím Krejčiříkem.
Zatímco Krejčiřík vytvořil uměleckou interpretaci židle číslo 14, švédští designéři přicházejí s židlí, která se dá vyrábět sériově. Návrh nesoucí název 314 představí značka 17. dubna.
Jiří Krejčiřík studoval design nábytku už na střední uměleckoprůmyslové škole a ve své autorské tvorbě se zaměřuje primárně na art-designové solitéry a jeho kousky mnohdy připomínají spíše sochy než užité umění.
Jeho nábytek a svítidla prodává galerie Rossany Orlandi, australská Finkelstein Gallery, pařížská Boon_Room nebo americká Garde.
Propojení s Tonem začalo před čtyřmi lety. Tehdy firma oslovila několik českých kreativců (vedle Jiřího Krejčiříka to byl například i Tadeáš Podracký, další výrazný designér pohybující se na pomezí designu a umění), aby pro publikaci vydanou k 160. výročí firmy vytvořili skici na téma minulost a budoucnost ohýbaného nábytku z Bystřice nad Hostýnem.
Jiří Krejčiřík, výherce cen EDIDA 2023 a letošní finalista Czech Grand Design, tehdy přišel s náčrtem židle, jejíž opěradlo připomíná zdánlivě nekonečnou dřevěnou pružinu. Skica se vedení firmy natolik zalíbila, že se ji následně rozhodla proměnit v reálný nábytkový kus, ultramarínově modrý solitér.
„Jestli se židli nakonec povede vyrobit, jsme museli primárně konzultovat s technology Tonu. Na jaře minulého roku jsme si plácli a od té doby několik měsíců ladili ergonomii a další detaily,“ líčí pro Forbes Jiří Krejčiřík, absolvent Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni.
Jeho moderní verze klasické židle číslo 14 zachovává oválnou sedací část, největší designérskou intervenci naopak zaznamenává zmíněné nekonečnost imitující opěradlo.
To je tvořené několika vzájemně propojenými dřevěnými kruhy, které společně vytvářejí jakýsi zploštělý tubus (podobnou optickou iluzi jsme mohli před několika lety vidět u váz designéra Daniela Piršče).
Opakování jednotlivých elementů – v tomto případě dřevěných kruhů z ohýbaného bukového dřeva – můžeme u designéra Jiřího Krejčiříka sledovat dlouhodobě.
Příkladem nechť jsou jeho svítidla, kterými nedávno vybavil například restauraci Pauseteria na pražském Malém náměstí nebo jeho policové systémy či komody.
Protože Jiří Krejčiřík vnímá propojení tradice a moderního designérského přístupu jako klíčový element svého rukopisu, pracoval v továrně Ton pouze s prvky a nástroji, které má firma k dispozici.
Na výrobu židle, která existuje v jednom kuse, se tak nemusely tvořit nové formy. „Historií, zejména ve spojení s architekturou, jsem fascinovaný od malička,“ říká Jiří Krejčiřík, „možná i proto, že jsem vyrůstal na sídlišti na Jižním Městě, kde jí příliš nebylo,“ dodává.
O jeho nábytek, který jednomu může připomínat art deco, druhému divokou postmodernu, pak mají zájem nejen architekti, kteří jím vybavují prémiové interiéry (naposledy například letenský byt kulturní producentky a kurátorky Terezy Porybné studia Objektor), ale i sběratelé.
Vedle nich pak o kousky stojí i další čeští výrobci. Kromě Tonu, který bude Krejčiříkovu vizi prezentovat právě v Miláně, to je mladá česká nábytkářská značka Budu Adama a Anny Antošových, Modernista nebo nizozemská značka nábytku Kluskens.
S těmi všemi má Jiří Krejčiřík právě rozjednanou spolupráci. Současně dokončuje svůj studio–showroom na pražských Vinohradech, který před dvěma lety koupil a kompletně rekonstruoval.
Nově tam plánuje vystavovat své kousky – od svítidel, stolů až po barevné kabinety – pohromadě. „Sice jsem se kvůli tomu zadlužil na třicet let, ale jsem už ve fázi kariéry, kdy si věřím a tohle břemeno unesu,“ dodává.