Pokušení protekcionismu

Po roce v úřadu bych prezidenta Donalda Trumpa hodnotil takto: jeho politika je nadprůměrně úspěšná, rozhodně lepší, než jsem očekával (daňová reforma snižující daně, realismus v zahraniční politice, potvrzení významu NATO, přísnější sankce vůči Rusku, uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele atd.). Osobnost prezidenta je však nevyrovnaná a dětinská. Takže otázkou pro mě bylo: jak osoba, již považuji za psychologicky nezpůsobilou být prezidentem, měla tak úspěšnou politiku? Odpověď: dobří ministři a poradci. Jenže zdá se, že jeho limity se začínají projevovat stále více. Trump rozhodl, že uvalí cla na ocel a hliník dovážené ze zahraničí. Jde-li o protekcionismus, vždy byl konzistentní: hlásá ho už třicet let a hlásal ho i v kampani. Dodržuje tak svůj volební slib. To však nic nemění na tom, že to byl slib škodlivý jak pro ekonomiku americkou, tak i jiných zemí. A že protekcionismus je hloupý. Jiná forma zdanění  Cla a tarify jsou jen jinou formou zdanění; ve prospěch některých na úkor ostatních. Například cla na ocel ze zahraničí (nejvíce jí do USA nevyváží Čína a Evropa, nýbrž Kanada) pomůžou majitelům a zaměstnancům amerického ocelářského průmyslu, ale tím, že zdraží ocel, poškodí ta odvětví, jež ocel používají, tedy především stavaře a výrobce dopravních prostředků i [...]