V Evropě je jen sedm z tisíce nejvyšších budov. Kam zmizel symbol bohatství?
Jen pouhých sedm z tisíce nejvyšších budov světa se nachází na území Evropské unie. To je pozoruhodně zanedbatelné číslo na to, že Evropa stála u počátku konstrukce vysokých staveb.
O tom, kam se z Evropy vytratila ambice stavět rekordně vysoké budovy, které starý kontinent prakticky vymyslel, se v komentáři zamýšlí ekonom a hlavní investiční stratég ČSOB Jaroslav Vybíral.
Britský The Economist přišel se zajímavou statistikou, že pouze sedm z tisíce nejvyšších budov světa se nachází na území Evropské unie. To je pozoruhodně zanedbatelné číslo. Evropa přitom stála u počátku konstrukce vysokých staveb.
Jako malý kluk jsem obdivoval nadčasově elegantní konstrukci Eiffelovy věže. Evropští průmyslníci tehdy ovládali potřebné technické umění pro takový typ staveb, výrobu a uchycení oceli (inženýr Eiffel) a efektivní výtahy (poskytnuté panem Siemensem).
Eiffelova věž byla při svém otevření v roce 1889 nejvyšší stavbou světa, svojí výškou překonala Washingtonův monument a svůj primát si držela dlouhé dekády až do roku 1930, kdy ji v New Yorku pod rouškou prachu z krachu Wall Street přerostl Chrysler Building.
Ten již o rok později překonal Empire State Building (dokončen 1931), po kterém tehdy v legendárním filmu šplhal King Kong. Trofej nejvyšší budovy světa zůstávala i dále na Manhattanu, v roce 1972 se na krátký časový úsek nejvyšší stavbou světa stalo severní dvojče Světového obchodního centra.
Následně štafetu převzalo Chicago, které bylo v roce 1973 svědkem dokončení Sears Tower. Tato 527 metrů vysoká stavba hrdě nesla jméno společnosti, která ji nechala postavit. Obchodní dům Sears byl jednou z největších firem tehdejšího světa.
Co však stačilo na století dvacáté, neuspělo v době současné a online nakupování Sears přivedlo do krachu. Věžák v Chicagu stále stojí, nicméně jmenovka Sears se z něj odloupla, budova nese jméno Willis Tower.
S nástupem globalizace se společenské ambice a stavební um přesunuly do asijských ekonomik. O rázné slovo se přihlásila Malajsie a její Petronas Towers (1998) a krátce poté Tchaj-wan se svojí věží Tchaj-pej 101 (2004).
Úspěch asijských ekonomik však začal dráždit vládce v bohatých ropných státech, a proto aktuálně nejvyšší stavbu světa nalezneme v Dubaji, kde se sličná Burdž Chalífa objímá s oblaky ve výši 828 metrů.
Ambice dosáhnout výše než ostatní se často prolínají s vrcholy ekonomického cyklu a velkými krizemi.
V Americe jsme viděli budování Chrysler Building i Empire State Building v časech vrcholícího optimismu dvacátých let dvacátého století, který skončil krachem na newyorské burze v roce 1929. Stejně tak asijské stavební nadšení v devadesátých letech přidusila asijská měnová krize v roce 1997.
Také ekonomika Dubaje si prošla developerskou krizí po roce 2008 a od krachu ji zachránila až výpomoc sousedního bohatého Emirátu z Abú Dhabí. Dubaj z vděku pojmenovala svoji dokončovanou nejvyšší stavbu světa právě po představiteli sousedního emirátu.
Kam lidstvo míří dále? Úspěch Dubaje vyvolává žárlivost Saúdské Arábie. V Rijádu se staví Jeddah Tower s ambicí dosáhnout rovnou kilometrové výšky. Výstavba započala v roce 2013, byla zabrzděna kvůli pandemii, ale nyní stavba opět pokračuje vzhůru.
Pro Blízký východ jde o velkou historickou smyčku, mystická Babylonská věž se nacházela na území dnešního Iráku. Pokud se podíváme na historii nejvyšších staveb světa, vidíme propojení ambicí, ega a nezbytné ekonomické síly.
Závod o stavbu novodobé babylonské věže se během 140 let prohnal přes Evropu, severní Ameriku, asijské ekonomiky a nyní se odehrává na Blízkém východě. Období evropské dominance je v tomto směru nenávratně historickou záležitostí.
Nejvyšší budovou Evropské unie je varšavská Varso Tower s 310 metry. Je tak jen o pouhých deset metrů vyšší než Eiffelova věž z roku 1889. Pokud se však podíváme na celý starý kontinent, tak primát drží šestnáctá nejvyšší budova na světě Lakhta Centr v ruském Petrohradu se svými 462 metry.