Andrej Babiš premiér a jeho tradiční facebookové hlášení z uplynulého týdne...
22.4. 2018 PL, část článku
Popsal i zajímavé zážitky z Karlovarského kraje, které zde v rámci výjezdu společně s ministry nasbíral.
Čau lidi, tak jsem vyšel na terasu a jsem úplně vyjevenej. Vždyť tohle je už léto! Kde zůstalo jaro? No nic, dám si kafe a budu odpovídat na vaše otázky. Konečně na čerstvém vzduchu. Už určitě víte, že ČSSD s námi obnovila jednání o vládě... Ptali jste se, proč to dělám, jestli se něčeho nebojím, třeba toho, že můžou být předčasné volby nebo co tomu řeknou v Evropské unii. Tak vám to řeknu jasně a definitivně, jo?
Já se nebojím NIČEHO.
Můj život nebyl nikdy motivovaný strachem. Fakt ne. Byl motivovaný touhou něco udělat. Nikdy jsem před ničím neutíkal, ale vždycky jsem k něčemu směřoval. A to, k čemu směřuju posledního půl roku, je stabilní vláda. A dělám pro to všechno. Možné i nemožné.
Nemáme většinový systém jako v USA, vítěz nedostává právo rozhodovat a řídit, ale musí jednat. A takhle jsou, přátelé, rozdané karty, tohle jsou strany, které s námi jednaly nebo jednat chtěly: ČSSD, KSČM, SPD. Žádná jiná strana nechce pro tento stát pracovat. Mimochodem, tohle řekl předseda ČSSD Jan Hamáček na tiskovce teď nedávno: “Povinností každé strany je prosazovat svůj program.” Tohle je podle mě skutečná zodpovědnost vůči voličům. Ostatní, ty tzv. „demokratické strany“ ji prostě nemají.
My svůj program naplňujeme. Máme jedny z nejlepších financí v Evropě, jedno z nejnižších zadlužení a zásadně jsme potlačili korupci. Na tom budeme dál stavět. Bez ohledu na to, s kým uzavřeme koalici, bez ohledu na to, jaká konkrétní ministerstva kdo dostane, budeme dál pracovat pro tuto zemi a budeme úspěšní. Dohlédnu na to. Nikdy v životě jsem nepracoval víc než teď. A to jsem předtím vybudoval firmu s 35 tisíci zaměstnanci.
Hned, jak jsem vám minulou neděli dopsal report, skočil jsem do auta a jel za panem prezidentem, abych mu vysvětlil, jak se to vyvíjí s jednáním. No a další den v 6:30 ráno už jsem seděl v autobuse. Měli jsme s ministry další výjezd, tentokrát na Karlovarsko.
Ve Stružné, kde plánují stavbu dálnice D6 do Prahy, nás přivítala kapela Oldboys a panáky Bechera. Tyhle ranní rány do hlavy jsou už taková tradice. Skoro všude kam přijedeme. Ale je to milé. Kapelník mi ještě povídá, ať si zkusím s nimi zahrát na vozembouch. Řekl jsem mu, že jim to fakt nechci kazit, protože to neumím. On na to: „Každý umíme něco, vy umíte vládnout.“ No to se teprve uvidí. Aspoň jsem si zatancoval, i když jsem se trochu styděl. Tancující premiér. V demisi. No, snad už brzy v demisi nebudeme. Jestli se nám podaří sestavit vládu a jestli bude fungovat tak dobře, jako doposud ta naše. Udělám pro to všechno.
I tady nám místní potvrdili, jak hrozně je potřeba už konečně schválit náš zákon o liniových stavbách. Hlavně tu část o předběžné držbě. Bez něj se prostě stavba dálnic do pohybu nedá. Třeba tady ta D6 půjde celkem přes tři kraje, spojí nás s Německem a kraj propojí s Prahou. Je kolem ní samozřejmě strašné papírování a vyřizování a nakonec to stejně může shodit nějaký spekulant nebo aktivista kvůli křečkovi polnímu. Tak snad nám ten zákon poslanci co nejrychleji schválí. Vždyť právě Karlovy Vary - ty, které by měly být naše národní chlouba - mají snad nejhorší spojení s Prahou ze všech ostatních krajských měst. Kdo jste tam někdy jel na Mezinárodní filmový festival, tak mi dáte za pravdu, že to je něco neuvěřitelného.
Kdybychom neměli tak neschopné předchůdce, mohli jsme tady mít dálnici samozřejmě dávno. Karlovarsko by se nevylidňovalo, určitě by tady měli i vlastní vysokou školu a mnohem víc peněz z turismu. Takže my se teď na dálnici maximálně soustředíme.
Byli jsme se podívat i na karlovarském letišti. Místní by mu chtěli rozšířit ranvej, aby tam mohla přistávat velká mezinárodní letadla i za špatného počasí. Já jim na to povídám, jestli není lepší za ty prachy postavit několik domovů důchodců. Vždyť jde o 650 milionů. Za to by mohli mít v kraji pět nových supermoderních a příjemných domovů. Mezinárodní letiště máme přece v Praze. Z Varů to na něj potrvá 55 minut, až se dostaví dálnice. Musíme uvažovat koncepčně. Naši senioři si zaslouží lepší život.
Stavili jsme se v Lomnici kousek od Sokolova. Tady má vzniknout nové testovací centrum BMW včetně dráhy, na které se budou zkoušet samořídicí auta. Celkem to bude 100 kilometrů silnic. Německá firma chce investovat šest miliard. Bavili jsme se o tom s nimi už v březnu, ale já to chtěl vidět nejdřív naživo. Řekl jsem jasně, že BMW musí zaměstnat naše lidi včetně vysoce kvalifikovaných pozic. A taky, aby nám dali přesná čísla, kolik pracovních míst vytvoří a jaké za ně budou platit odvody. Mělo by to být minimálně 500. Do konce června jim pak dáme nabídku, jak se zapojí stát. Nemůžeme dávat dotace a pobídky každému, máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě. Takže podpoříme jen ty, kteří nám pomůžou, zlepší kvalifikaci našich lidí a přinesou high tech technologie.
V Sokolově jsme zašli na střední školu technického zaměření, ale na oběd nás obsluhovali studenti ze střední školy pro kuchaře a číšníky. Holky měly červené a kluci modré stejnokroje. Oběd nám přinesl kluk klasicky s bílým ubrusem na předloktí. Tak jsem si ho od něj půjčil, abych zapadl. Začal jsem nahlas přemýšlet, jestli bych radši neměl dělat tohle než svou současnou práci. Student mi na to povídá, že bych si to po 12 hodinách na place určitě rozmyslel. Když jsem mu řekl, že pracuju 18 hodin denně, trochu mu spadla brada. Samozřejmě došlo i na selfíčka.
Tradiční setkání se starosty jsme měli tentokrát v sokolovském kostele. Byla tam neuvěřitelná akustika. Snad jsem při odpovídání na otázky o školství, platech, památkách nezněl jako kazatel. Dokonce, když jsme skončili, dostal jsem od místního pana faráře požehnání křížkem na čelo.
V Karlovarské krajské nemocnici jsem měl úžasné setkání se dvěma dámami: bylo vidět, že paní ředitelka a předsedkyně představenstva mají obrovský drajv a taky plno plánů kam investovat. Ukázaly mi moderní urgentní příjem s heliportem. Bohužel letecká záchranná služba zatím chybí, stejně tak traumacentrum. Taky by potřebovali nemocnici rozšířit. Celkem věci za 1,3 miliardy. A největší problém jako všude jinde: lidi. Třetina personálu je v důchodovém věku. Lékaře poptávají v Rusku a na Ukrajině. Zahraniční personál si tady fakt pochvalují. Jenže zase ten problém s pracovním povolením, vízem… Třeba si vemte případ chirurga z Oděsy: měl praxi 30 let a stejně jim trvalo rok a půl než povolení pracovat dostal. Abychom tenhle problém vyřešili, musíme zvládnout dvě věci: zrychlit přijímání odborníků ze zahraničí a HLAVNĚ dát víc peněz na lékařské fakulty. Mladých lidí se hlásí dost, udělají i zkoušky, ale nedostanou se, protože nám chybí pedagogové.
Nemohli jsme se, aspoň na chvilku, neotočit v Císařských lázních. Je to zapomenutá perla. Hodně hluboko schovaná v kraji bez dálnice. A přitom by mohla přilákat do kraje tolik turistů! Tahle národní kulturní památka si zaslouží rekonstrukci za 550 milionů. Ještě jako ministr financí jsem se domluvil s ministrem kultury a sehnali jsme ze státní kasy 250 milionů. Jenže se to nějak zaseklo mezi krajem a městem, které musí do obnovy lázní taky přispět. Musíme to znovu nastartovat. Politikaření přece nemůže stát v cestě rozvoji celého kraje.
Věci z vlády jsem vám sem dával průběžně v týdnu. Takže už víte, že pomůžeme zemědělcům, kterým sucho a mráz minulý rok zdecimovaly úrodu. Celkem jim dáme 2 miliardy za sucho a 208 milionů za mrazy. Slíbil jim to už předchozí ministr zemědělství těsně před volbami, 27. září, ale peníze neměl. A my jsme jeho slib naplnili.
A důchody. Zvyšujeme je nejvíc za posledních 20 let. Prošlo to parlamentem v prvním čtení. Od ledna příštího rok se zvedne základní výměra z 9 na 10 procent průměrné mzdy. Navýšení by mělo být průměrně 918 Kč měsíčně. A taky všichni lidi nad 85 let začnou dostávat o tisícovku měsíčně. Nikdo z nás nepochybuje, že si to zaslouží.
Pamatujete ještě na ten řev, když jsem ohlásil, že všem důchodcům a studentům dáme 75 procent slevu na jízdné? Tak v pátek za mnou přišli zástupci Studentské komory. Prý tu slevu nechtějí a bojí se, že na ni vezmeme peníze ze školství. A někteří studenti začali proti tomu psát petici. Tak jsme se v osm ráno potkali a já jim dal s naší ministryní financí školení. Hodinové. Tak vám to sem nebudu celé psát, protože rozpočet je velice složitý a krátce: ty peníze totiž nebudeme nikomu brát. Opakuju: nikomu. Naopak, třeba právě školství dostane příští rok o 30 miliard víc. Hlavně na platy učitelů a pro univerzity na vědu a výzkum. Pořád platí, že do roku 2021 chceme zvednout platy učitelů o 150 procent.
No super, a jsme zase na čtvrté straně. Tak já to tady s dovolením zabalím. Zítra mám nabitý program. Jako vždycky. A v pět večer sedám do vlaku a jedeme s ministry za vámi. Jo, už zase. Tentokrát na Moravskoslezsko. Strávíme s vámi jeden večer a dva dny.
Já se nebojím NIČEHO.
Můj život nebyl nikdy motivovaný strachem. Fakt ne. Byl motivovaný touhou něco udělat. Nikdy jsem před ničím neutíkal, ale vždycky jsem k něčemu směřoval. A to, k čemu směřuju posledního půl roku, je stabilní vláda. A dělám pro to všechno. Možné i nemožné.
Nemáme většinový systém jako v USA, vítěz nedostává právo rozhodovat a řídit, ale musí jednat. A takhle jsou, přátelé, rozdané karty, tohle jsou strany, které s námi jednaly nebo jednat chtěly: ČSSD, KSČM, SPD. Žádná jiná strana nechce pro tento stát pracovat. Mimochodem, tohle řekl předseda ČSSD Jan Hamáček na tiskovce teď nedávno: “Povinností každé strany je prosazovat svůj program.” Tohle je podle mě skutečná zodpovědnost vůči voličům. Ostatní, ty tzv. „demokratické strany“ ji prostě nemají.
My svůj program naplňujeme. Máme jedny z nejlepších financí v Evropě, jedno z nejnižších zadlužení a zásadně jsme potlačili korupci. Na tom budeme dál stavět. Bez ohledu na to, s kým uzavřeme koalici, bez ohledu na to, jaká konkrétní ministerstva kdo dostane, budeme dál pracovat pro tuto zemi a budeme úspěšní. Dohlédnu na to. Nikdy v životě jsem nepracoval víc než teď. A to jsem předtím vybudoval firmu s 35 tisíci zaměstnanci.
Hned, jak jsem vám minulou neděli dopsal report, skočil jsem do auta a jel za panem prezidentem, abych mu vysvětlil, jak se to vyvíjí s jednáním. No a další den v 6:30 ráno už jsem seděl v autobuse. Měli jsme s ministry další výjezd, tentokrát na Karlovarsko.
Ve Stružné, kde plánují stavbu dálnice D6 do Prahy, nás přivítala kapela Oldboys a panáky Bechera. Tyhle ranní rány do hlavy jsou už taková tradice. Skoro všude kam přijedeme. Ale je to milé. Kapelník mi ještě povídá, ať si zkusím s nimi zahrát na vozembouch. Řekl jsem mu, že jim to fakt nechci kazit, protože to neumím. On na to: „Každý umíme něco, vy umíte vládnout.“ No to se teprve uvidí. Aspoň jsem si zatancoval, i když jsem se trochu styděl. Tancující premiér. V demisi. No, snad už brzy v demisi nebudeme. Jestli se nám podaří sestavit vládu a jestli bude fungovat tak dobře, jako doposud ta naše. Udělám pro to všechno.
I tady nám místní potvrdili, jak hrozně je potřeba už konečně schválit náš zákon o liniových stavbách. Hlavně tu část o předběžné držbě. Bez něj se prostě stavba dálnic do pohybu nedá. Třeba tady ta D6 půjde celkem přes tři kraje, spojí nás s Německem a kraj propojí s Prahou. Je kolem ní samozřejmě strašné papírování a vyřizování a nakonec to stejně může shodit nějaký spekulant nebo aktivista kvůli křečkovi polnímu. Tak snad nám ten zákon poslanci co nejrychleji schválí. Vždyť právě Karlovy Vary - ty, které by měly být naše národní chlouba - mají snad nejhorší spojení s Prahou ze všech ostatních krajských měst. Kdo jste tam někdy jel na Mezinárodní filmový festival, tak mi dáte za pravdu, že to je něco neuvěřitelného.
Kdybychom neměli tak neschopné předchůdce, mohli jsme tady mít dálnici samozřejmě dávno. Karlovarsko by se nevylidňovalo, určitě by tady měli i vlastní vysokou školu a mnohem víc peněz z turismu. Takže my se teď na dálnici maximálně soustředíme.
Byli jsme se podívat i na karlovarském letišti. Místní by mu chtěli rozšířit ranvej, aby tam mohla přistávat velká mezinárodní letadla i za špatného počasí. Já jim na to povídám, jestli není lepší za ty prachy postavit několik domovů důchodců. Vždyť jde o 650 milionů. Za to by mohli mít v kraji pět nových supermoderních a příjemných domovů. Mezinárodní letiště máme přece v Praze. Z Varů to na něj potrvá 55 minut, až se dostaví dálnice. Musíme uvažovat koncepčně. Naši senioři si zaslouží lepší život.
Stavili jsme se v Lomnici kousek od Sokolova. Tady má vzniknout nové testovací centrum BMW včetně dráhy, na které se budou zkoušet samořídicí auta. Celkem to bude 100 kilometrů silnic. Německá firma chce investovat šest miliard. Bavili jsme se o tom s nimi už v březnu, ale já to chtěl vidět nejdřív naživo. Řekl jsem jasně, že BMW musí zaměstnat naše lidi včetně vysoce kvalifikovaných pozic. A taky, aby nám dali přesná čísla, kolik pracovních míst vytvoří a jaké za ně budou platit odvody. Mělo by to být minimálně 500. Do konce června jim pak dáme nabídku, jak se zapojí stát. Nemůžeme dávat dotace a pobídky každému, máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě. Takže podpoříme jen ty, kteří nám pomůžou, zlepší kvalifikaci našich lidí a přinesou high tech technologie.
V Sokolově jsme zašli na střední školu technického zaměření, ale na oběd nás obsluhovali studenti ze střední školy pro kuchaře a číšníky. Holky měly červené a kluci modré stejnokroje. Oběd nám přinesl kluk klasicky s bílým ubrusem na předloktí. Tak jsem si ho od něj půjčil, abych zapadl. Začal jsem nahlas přemýšlet, jestli bych radši neměl dělat tohle než svou současnou práci. Student mi na to povídá, že bych si to po 12 hodinách na place určitě rozmyslel. Když jsem mu řekl, že pracuju 18 hodin denně, trochu mu spadla brada. Samozřejmě došlo i na selfíčka.
Tradiční setkání se starosty jsme měli tentokrát v sokolovském kostele. Byla tam neuvěřitelná akustika. Snad jsem při odpovídání na otázky o školství, platech, památkách nezněl jako kazatel. Dokonce, když jsme skončili, dostal jsem od místního pana faráře požehnání křížkem na čelo.
V Karlovarské krajské nemocnici jsem měl úžasné setkání se dvěma dámami: bylo vidět, že paní ředitelka a předsedkyně představenstva mají obrovský drajv a taky plno plánů kam investovat. Ukázaly mi moderní urgentní příjem s heliportem. Bohužel letecká záchranná služba zatím chybí, stejně tak traumacentrum. Taky by potřebovali nemocnici rozšířit. Celkem věci za 1,3 miliardy. A největší problém jako všude jinde: lidi. Třetina personálu je v důchodovém věku. Lékaře poptávají v Rusku a na Ukrajině. Zahraniční personál si tady fakt pochvalují. Jenže zase ten problém s pracovním povolením, vízem… Třeba si vemte případ chirurga z Oděsy: měl praxi 30 let a stejně jim trvalo rok a půl než povolení pracovat dostal. Abychom tenhle problém vyřešili, musíme zvládnout dvě věci: zrychlit přijímání odborníků ze zahraničí a HLAVNĚ dát víc peněz na lékařské fakulty. Mladých lidí se hlásí dost, udělají i zkoušky, ale nedostanou se, protože nám chybí pedagogové.
Nemohli jsme se, aspoň na chvilku, neotočit v Císařských lázních. Je to zapomenutá perla. Hodně hluboko schovaná v kraji bez dálnice. A přitom by mohla přilákat do kraje tolik turistů! Tahle národní kulturní památka si zaslouží rekonstrukci za 550 milionů. Ještě jako ministr financí jsem se domluvil s ministrem kultury a sehnali jsme ze státní kasy 250 milionů. Jenže se to nějak zaseklo mezi krajem a městem, které musí do obnovy lázní taky přispět. Musíme to znovu nastartovat. Politikaření přece nemůže stát v cestě rozvoji celého kraje.
Věci z vlády jsem vám sem dával průběžně v týdnu. Takže už víte, že pomůžeme zemědělcům, kterým sucho a mráz minulý rok zdecimovaly úrodu. Celkem jim dáme 2 miliardy za sucho a 208 milionů za mrazy. Slíbil jim to už předchozí ministr zemědělství těsně před volbami, 27. září, ale peníze neměl. A my jsme jeho slib naplnili.
A důchody. Zvyšujeme je nejvíc za posledních 20 let. Prošlo to parlamentem v prvním čtení. Od ledna příštího rok se zvedne základní výměra z 9 na 10 procent průměrné mzdy. Navýšení by mělo být průměrně 918 Kč měsíčně. A taky všichni lidi nad 85 let začnou dostávat o tisícovku měsíčně. Nikdo z nás nepochybuje, že si to zaslouží.
Pamatujete ještě na ten řev, když jsem ohlásil, že všem důchodcům a studentům dáme 75 procent slevu na jízdné? Tak v pátek za mnou přišli zástupci Studentské komory. Prý tu slevu nechtějí a bojí se, že na ni vezmeme peníze ze školství. A někteří studenti začali proti tomu psát petici. Tak jsme se v osm ráno potkali a já jim dal s naší ministryní financí školení. Hodinové. Tak vám to sem nebudu celé psát, protože rozpočet je velice složitý a krátce: ty peníze totiž nebudeme nikomu brát. Opakuju: nikomu. Naopak, třeba právě školství dostane příští rok o 30 miliard víc. Hlavně na platy učitelů a pro univerzity na vědu a výzkum. Pořád platí, že do roku 2021 chceme zvednout platy učitelů o 150 procent.
No super, a jsme zase na čtvrté straně. Tak já to tady s dovolením zabalím. Zítra mám nabitý program. Jako vždycky. A v pět večer sedám do vlaku a jedeme s ministry za vámi. Jo, už zase. Tentokrát na Moravskoslezsko. Strávíme s vámi jeden večer a dva dny.