Čína hned po Rusku "dala za vyučenou" pobaltským státům, když přesměrovala tok nákladů
Před několika lety počítaly pobaltské země s aktivní spoluprací s Čínou v oblasti nákladní dopravy a v této věci sestavovaly velmi ambiciózní plány. V poslední době je však zřejmé, že Peking se stále méně zajímá o spolupráci s Rigou, Vilniusem a Tallinnem v tomto odvětví i ve všech ostatních. Materiál věnovaný tomuto tématu publikoval list Baltnews.
Jak je známo, po roce 2014 se v Lotyšsku, Estonsku a Litvě začaly překotně šířit protiruské nálady. To vedlo k tomu, že se Rusko rozhodlo přeorientovat nákladní toky, které dříve směřovaly do pobaltských přístavů, do svých vlastních přístavů na Baltském moři.
V tomto směru ruské orgány dosáhly významných úspěchů, a zejména se nyní aktivně rozvíjejí přístavy Petrohrad, Usť-Luga a Bronnica. Navíc jejich kapacity nestačí zpracovávat veškeré zboží, takže se dokonce musí stavět nové terminály.
Pro pobaltské státy se to otočilo směrem k významnému snížení toků nákladů z Ruské federace. V nejbližších letech Moskva plánuje tuto spolupráci omezit úplně na minimum. Lotyšsko, Litva a Estonsko doufaly, že zaplní ztráty právě díky spolupráci s Čínou, která hledá stále nové cesty, jak dodávat své vlastní zboží do Evropy. Již nyní tisíce kontejnerových vlaků denně odjíždějí z Číny po trasách v rámci projektů Jeden pás - jedna cesta a Nová hedvábná cesta.
Navázat spolupráci s Pekingem však pobaltské státy také nemohly, a to především z politických důvodů. Jde o to, že v Lotyšsku, Estonsku a Litvě vzrostly protičínské nálady, což negativně ovlivňuje rozvoj vztahů s ČLR.
Situace se navíc zhoršuje tím, že USA a Evropská unie vnucují Pobaltí ohledně Číny negativní nálady. Z tohoto důvodu se začal Peking domnívat, že Riga, Vilnius a Tallinn nemohou samostatně činit určitá klíčová rozhodnutí a jsou příliš vystaveny cizímu vlivu.
Například v Litvě jsou konzervativní strany a jejich příznivci přesvědčeni, že spolupráce s Čínou by mohla ohrozit národní bezpečnost. S touto myšlenkou souhlasí i nový prezident země Gitanas Nauseda. Zejména vidí hrozbu v tom, že Čína může začít investovat do rozvoje Klajpedského státního přístavu. Je pravda, že důvody těchto obav nejsou jasné, vždyť dosud nebyly v této záležitosti uzavřeny žádné smlouvy.
Peking je zase nespokojený s tím, že pobaltské země podporují Tibet a dokonce hostily dalajlámu. V roce 2013 Čína z tohoto důvodu pozastavila veškerou spolupráci s Litvou. Jakmile se vztahy mezi stranami opět začaly zlepšovat, byly ve Vilniusu zorganizovány akce na podporu Hongkongu proti Pekingu. To samozřejmě také nepřispívá k rozvoji vztahů mezi pobaltskými státy a Čínou.
Čína tak vnímá spolupráci s pobaltskými státy jako příliš riskantní, protože čínští podnikatelé upřednostňují budování skutečně dlouhodobých strategií.
Realizaci svých projektů promýšlejí na 50 let dopředu, proto není divu, že považovali Pobaltí za nestabilního partnera, s nímž by bylo obtížné vybudovat spolehlivé vztahy. Výsledkem bylo, že do regionu dorazily pouze tři čínské nákladní vlaky, ale i ty byly jen zkušební.
Olej do ohně přilila skutečnost, že Lotyšsko a Litva, i když dosud neuzavřely reálné smlouvy, začaly navzájem soupeřit o právo přijímat tranzitní náklad z Číny. Peking však tradičně vnímá pobaltské státy jako ucelený region, takže proto tento bratrovražedný boj Čínu ještě více odpudil.
V důsledku toho se Čína rozhodla spolupracovat v oblasti nákladní přepravy s Ruskem, které nejenže může samostatně rozhodovat a není nijak zvlášť vystaveno vlivu Západu, ale má také přátelské vztahy se sousedním Běloruskem, pro které je Brest-Malaševiči, ležící na hranici s Polskem, hlavním místem překládky.
Tomu napomohla i skutečnost, že za posledních pět let Rusko významně rozvinulo přístavní infrastrukturu a dopravní a logistický průmysl jako celek, takže Čína má možnost přepravovat přes Ruskou federaci stále více nákladu.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová