Brexit: Británie z EU odešla, ale odešla, protože to byl plán
K tomu něco o „agentuře pro globální řízení voleb“ a o tom, co bude následovat
Když v listopadu 2016 v amerických volbách zvítězil Donald Trump, týden na to jsem napsala článek: Clintonová: USA vs. globalisté a Rusko. Trump: Globalisté a USA vs. Rusko. O měsíc dříve, tedy ještě před americkými volbami jsem napsala článek (no, v podstatě je to překlad ruského článku generála Petrova ) Proč Spojené státy čeká rozklad, proč nesmí volby vyhrát Clintonová a o čem je současné dění ve světě. O tom, že Brexitem se má zopakovat historie a že na Brity je činěn nátlak, aby z EU odešli, jsem psala v článku Blížící se Brexit, vražda poslankyně. O tom, že Clintonová ve volbách nezvítězí, jsem napsala více článků a stejně jako o Brexitu jsem je tehdy psala jako protikladný pohled k názorům stránek, pro které jsem tehdy psala (Aeronet označoval za vítězku amerických voleb „globalistku“ Clintonovou, o Brexitu psal, že Británii nikdy nebude dovoleno z EU odejít, následně psal, že Donald Trump i Brexit jsou porážkou globalistů). A protože názor, že zvítězí Clintonová a Brexit neprojde, nebyl jen názorem alternativy, ale i mainstreamu, byla jsem tehdy se svým pohledem (až na malé výjimky) zcela osamocena. Všechny tři články na úvod připomínám proto, že už tehdy šlo o proces, jehož je současné finále Brexitu součástí. A jako jsem tehdy nesdílela názory většiny, ani teď nesdílím nadšení z toho, jak to Británie „konečně všem předvedla“ (a že těch oslavných ód obzvláště na alternativě je!). Tímto článkem chci v podstatě jen připomenout, že Brexit je součástí plánu, podle kterého Británie z EU odešla, protože musela. A dále chci upozornit na postavu Stephena Bannona, který nejen, že svou roli sehrál jak v případě vítězství Donalda Trumpa, tak v případě Brexitu, ale že jeho postava se dále ukáže jako zásadní i pro další jak evropské, tak světové dění.
Na úvod přesto řeknu stručně, o čem článek je, protože ne každému se chce číst dlouhé texty. Rokem 2015 začal proces ukončení dominance atlantického vlivu ve světě, ten v roce 2016 pokračoval referendem o Brexitu a volbami v USA, účelem přitom bylo předat Evropu pod vliv Francie a Německa, a tento proces je právě ukončen. Hlavními postavami roku 2016 byly Nigel Farage a Donald Trump, nad oběma však stáli mnohem vyšší loutkovodiči – Steve Bannon s jeho Breitbart News a firma Cambridge Analytica, vlastněná americkým miliardářem Mercerem. Firma Cambridge Analytica samu sebe označuje jako „agenturu pro globální řízení voleb“, přičemž pracuje s psychickým ovlivňováním davů.
Brexit proto nebyl o tom, jestli Británie chce z EU odejít, ale o tom, že musí odejít. A právě to měla zajistit firma Cambridge Analytica, která ve spolupráci s Bannonem a jeho Breitbart News a přes data z Facebooku hlasování jak v případě Brexitu, tak v případě zvolení Trumpa řídila tím, že psychicky ovlivňovala davy tak, aby hlasování dopadlo tak, jak je žádoucí. Odstranění atlantického vlivu v Evropě je 31. lednem 2020 završeno (završeno?), to je ale pouze první krok procesu, opětovně namířeného proti Rusku. A zatímco první krok byl o posílení role Francie a Německa, druhým krokem bude zopakovat stejný proces na opačné straně Evropy: Oddělit od západního jádra neatlantické Evropy všechny země, které dříve byly tu součástí, tu pod vlivem Sovětského svazu. Centrum tohoto procesu je účelově vytvářeno ze zemí V4, jeho konečným cílem je projekt „16+1“, tzn. všechny země bývalé východní Evropy plus postsovětské země od Pobaltí po Balkán (tedy plus země bývalé Jugoslávie), všechny jako spojenci Číny. V tomto procesu je hlavní postavou Viktor Orbán, mnou dlouhodobě označovaný za Farage východní Evropy. A právě s Orbánem navazuje kontakty onen Bannon, který stál jak za Brexitem, tak za zvolením Donalda Trumpa.
Druhou významnou postavou je rakouský kancléř, který se zasloužil o to, že se z V4 stala V5 – už nejen Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko, ale i Rakousko. Z toho nám plyne, že tady máme západní Evropu pod velením Německa a východní Evropu pod velením Rakouska, přitom Rakouska ve spojení s hlavní postavou V4, Orbánem. A protože Orbán rovná se Maďarsko, tak tady máme obnovené Rakousko-Uhersko na straně jedné a obnovené silné Německo ve spojenectví s Francií na straně druhé. Co je nejdůležitější: Obě spojenectví, jak Německo-Francie, tak Rakousko-Maďarsko jsou pro spolupráci s Čínou a Íránem, ale ani jedno ve skutečnosti nestojí o spojenectví s Ruskem (resp. není vytvářeno pro spojenectví s Ruskem). Co dále považuji za důležité – Německo a Rakousko nejsou nepřátelské země! Ve skutečnosti pouze představují to, co už hodný čas slýcháváme jako „federalizovaná Evropa“, resp. „dvourychlostní Evropa“, ač v základu jde pouze o dvě strany téže mince, analogické tomu, jako když Hitler Rakousko „anektoval“ („anektoval“ v uvozovkách, protože „jako“ anektoval). A v tom je pointa toho, proč považuji za varující kontakty Orbána s Bannonem. A kontakty nejen S. Bannona, ale i Sebastiana Kurze s hlavní tváří globalistů Henry Kissingerem. Formát „16+1“ je o spojenectví východní Evropy s Čínou, mezitím ale běží proces sbližování i atlantického světa s Čínou, jen ten jako divadlo pro svět běží formou hry na „hodného a zlého policajta“. Donald Trump se s Čínou „hádá“, Británie Číně povoluje zavést síť 5G, Trump prý zuří, ve skutečnosti si ale oba „policajti“ velmi rozumí, jak ukazuje tento vševypovídající obrázek:
A co dělá ten S. Bannon, který je hlavní postavou „organizace pro globální řízení voleb“ a který se už zaměřil hlavně na Maďarsko? (ZDE) Natáčí film o tom, jak jsou si čínský a americký prezident vystupováním podobní a jak se ve skutečnosti proto mají (mají mít) v oblibě (ZDE). Což je téma, které S. Bannon probral především s H. Kissingerem (ZDE). T
Tolik můj pohled na Brexit ve stručnosti. Kdo raději konkrétnější pohled a odkazy, ten může pokračovat ve čtení článku, v jehož závěru uvedu i svou predikci o tom, co bude po Brexitu následovat. Předesílám, že článek jsem rozepsala hned po předčasných britských volbách, ve kterých tak „nečekaně a překvapivě“ (stejně „nečekaně a překvapivě“ jako Donald Trump) zvítězil Boris Johnson a že i o těch je jeho obsah. Tak tedy – o Brexitu, o roli Steve Bannona a o tom, co bude následovat, konkrétněji.
Brexit je hotový a po cca tři a půl letech je rozhodnuto, Británie odchází z EU. Rozhodnuto bylo už nedávnými předčasnými volbami, když Konzervativní strana Borise Johnsona ziskem 364 mandátů proti 203 mandátům J. Corbyna získala plný mandát k provedení Brexitu. Názory a komentáře k britským volbám se různily tak, že jeden nevěděl, jestli se radovat nebo obávat a nejlepší ukázkou byly články, které si všímaly výrazů tváří redaktorů ČT po oznámení výsledků voleb (ZDE, ZDE), což článek Institutu V. Klause okomentoval slovy „Britské volby ukázaly, že máme problém s fake news, lžemi a manipulacemi, a to ze strany médií“ (ZDE). Tím se potvrdilo, že „pražská kavárna“ pořád nechápe (stejně jako za voleb Donalda Trumpa), která bije, jinak by totiž volebním výsledkem (stejně jako u Trumpa) nebyla tak překvapena, respektive by v komentářích nebyla ke své škodě tak tendenční.
Skutečnost je totiž taková, že Západ, tedy americký i britský vliv ve světě, a především v Evropě je odepisován. Myšleno tím je odepisování státních elit USA, neoconů. „Pražská kavárna“ to nepochopila ani nedávno, když byl britský vliv v Česku zastaven odvoláním Fajta z postu šéfa Národní galerie, čímž byla opětovně zastavena výstavba rothschilldovské Kaplického knihovny (ZDE). A zřejmě to nechápe ani teď, kdy americký Boeing končí, zatímco z toho těží francouzský (evropský!) Airbus ((ZDE). Ve výčtu podobných indicií by se dalo pokračovat (jako jednu z nejvýznamnějších nelze nezmínit konec západního vlivu na Ukrajině, potvrzený zcela novými postoji Kolomojského). Před očima nám totiž běží dlouhodobý proces, který je ale natolik rozprostřený v čase, že jeho pointa se ztrácí (klasický postup globalistů tak, aby nebyla viděna mozaika).
Ten proces začal už rozpadem SSSR, ale pro souvislost s Brexitem musíme začít v roce 2015. Naprosto zásadní událostí byl březen 2015, kdy byla spuštěna činnost čínské AIIB, Asijské rozvojové investiční banky, kde zcela zásadní projev pronesla šéfka MMF (dnes šéfka ECB) (ZDE). Následovala další významná událost, která rovněž souvisí s Čínou (a s Ruskem!), červencová jaderná dohoda s Íránem „5+1“ Ve stejném roce došlo k tomu, že Británie i Spojené státy se s královskými poctami klaněly čínskému prezidentovi. Na podzim proces pokračoval vstupem Ruska do Sýrie – hlavního spojence Íránu. Tím vším byl proces konce atlantické světové dominance spuštěn a od té chvíle Británie neřešila, jestli z EU odejde, ale to, že odejít musí. I když na jaře 2016 měla v EU vyjednáno tolik výjimek, že si v ní mohla spokojeně žít, Nigel Farage nepřestával po Brexitu volat. Když se David Cameron k vyhlášení dříve slibovaného referenda ale nijak neměl, přišla kauza Panama Papers (duben 2016, dva měsíce před Brexitem, Cameron je vyzýván k reziganci), poté se kál, hlavně ale pochopil, co se od něj žádá. Ani sakrální oběť Coxové už mu nebyla nic platná a Brexit byl v červnu 2016 spuštěn. Po něm se Farage ztratil ze scény, zatímco nastoupila loutková vláda Theresy Mayové. Ta ve skutečnosti neměla nic vyřešit a měla jen získat čas k tomu, aby byla z Británie vyvedena sídla nadnárodních firem. Současně bylo nutné počkat na listopad 2016, na volby v USA, ve kterých zvítězil Donald Trump, po Nigelu Faragovi druhá postava k odstavení atlantického vlivu ve světě. (Trumpovi od začátku říkám „americký Gorbačov“…)
Mezitím bylo nutné poposunout dění v EU. Za prvé předat mocenské žezlo duu Německo-Francie a za druhé upevnit spojenectví zemí V4, resp. učinit z V4 země V5 (+Rakousko), následně pak formát „16+1“, ale o tom později. S tím je pak spojen třetí proces, a sice rozdělení EU na tzv. dvourychlostní Evropu. V neposlední řadě proces rozdělení NATO, kde bylo nutné vyřešit především Turecko. „Puč“ proti Erdoganovi v roce 2016 a následný odklon Turecka od USA (a tehdy pražská kavárna rovněž nechápala viz ZDE).
Když byla 22. ledna 2019 uzavřena tzv. Cášská smlouva (ZDE), bylo ji možné považovat za uzavření procesu, kdy moc v Evropě byla předána „superstátu“ Německo-Francie, tedy za ukončení vlivu Spojených států a Británie v Evropě. Do půl roku následoval odchod Mayové z postu britské premiérky a na její místo v červenci 2019 nastoupil, Johnson, který jako „pan Brexit“ (ZDE,) od roku 2016 neměl jiné přání, než vyvedení Británie z EU, jenž kvůli neúspěchům T. Mayové podal demisi z postu ministra zahraničí a který se v nové funkci pustil do díla s odhodláním, že Brexit bude tak nebo tak, ale že prostě bude. A po mimořádných volbách (a to zdůrazněme, protože to je důležité), slavil drtivé vítězství, protože mohl slavit Brexit jako hotovou věc.
Volby a referenda- kdo ve skutečnosti tahá za nitky?
Vraťme se ještě v čase a připomeňme, že D. Cameron o žádný Brexit nestál a že k němu byl donucen, protože vůbec nešlo o to, jestli Británie z EU odejít chce, ale o to, že Británie z EU odejít musí – jak jinak by totiž moc v Evropě přešla pod globalisty žádoucí tandem Německo-Francie. A zatímco Cameron si po Brexitu a své rezignaci již jen zcela oddaně zpíval, Brusel hned za dva dny po Brexitu (a ve stínu Brexitu), 28. června 2016, schválil svou novou globální strategii, kterou lze nazvat jako vybudování impéria, které bude zahrnovat Evropu, Blízký východ a část Afriky (tedy impérium obdobné Perské říši) a který už tehdy m.j. plánoval i vlastní evropskou armádu (ZDE), navíc tu německou doplněnou i o cizince, v souladu s „Bílou knihou“ A. Merkelové (ZDE) .A v čase se vraťme právě do onoho roku 2016, kdy proběhlo jak hlasování o Brexitu, tak následně v listopadu zvolení D. Trumpa. V obou případech šlo o odstavení atlantického vlivu ve světě, obě události však mají jednu společnou nitku, která se jmenuje – Steve Bannon. Přesněji S. Bannon a britská (!) firma Cambridge analytica.
Cambridge Analytica: „Agentura pro globální řízení voleb“
Už kolem hlasování o Brexitu se objevovaly informace, že za ním stojí britská firma Cambridge Analytica, o půl roku později informací přibývalo, a to v souvislosti s americkými prezidentskými volbami. Když se do té doby jen šeptalo, že Steve Bannon byl hlavním strůjcem vítězství Donalda Trumpa, následně to bylo potvrzeno, když se Bannon stal hlavním poradcem v Bílém domě. Nyní se ale podívejme na Cambridge Analytica a Bannona podrobněji, protože je to dle mého důležité i do budoucna. Britská Cambridge Analytica vznikla v roce 2013 jako dceřiná společnost mnohem starší soukromé britské společnosti, SCL Group (Strategic Communication Laboratories). Ta vznikla v roce 1990, popisovala se jako „agentura pro globální řízení voleb“ a jedním z ředitelů byl bratranec britské královny. Činnost této neziskové společnosti stála na tom, že „studium chování davů je cestou ke změně masového mínění a že poznatky získané psychology a antropology mohou být pro výsledky voleb úspěšnější, než tradiční reklamní metody.“
Dceřiná Cambridge Analytica měla v roce 2013 vzniknout zcela cíleně za tím účelem, aby ovlivnila jak Brexit, tak americké prezidentské volby. Hlavním investorem byl americký počítačový expert, miliardář Robert Mercer (ZDE). Ten se ve své práci zaměřuje především na psychometriku (ZDE, ZDE), k čemuž cituji: „Základním předpokladem psychometriky je, že je možné různé psychické jevy jednoznačně kvantifikovat a klasifikovat“ a následně měřit míru jejich množství či kvality“. O společnosti Cambridge Analytica se pak můžeme dočíst, že „používala analytickou metodologii k získávání skrytých a potenciálně užitečných informací z různých databází a používala je pro strategickou komunikaci ve volebních procesech“ (ZDE)
Když se prokázalo, že potřebná data získávala Cambridge Analytica přes Facebook, ta v roce 2018 svou činnost ukončila s tím, že majitele Facebooku hodila přes přes palubu. České odkazy ZDE ,ZDE ZDE ZDE. Už v roce 2017 však společnost, která založila Cambridge Analytica, založila jinou společnost, společnost Emerdata – viz česky ZDE, kdo raději například Guardian, tak ZDE, další odkazy na skandál Cambridge Analytica a vzniku společnosti Emerdata ZDE, ZDE. Jestli v tom nadále jede i Bannon, není jasné, důležité je, že Mercer stále tahá za nitky – a tahá-li za nitky Mercer, tak za ně nadále tahá Bannon Mercerem placený web Breitbart News. A tady ještě zůstaňme u toho,jak Cambridge Analytica fungovala, tedy k roli S. Bannona jak u Brexitu, tak u zvolení Trumpa, tak i u britských voleb, ve kterých zvítězil Johnson. Existuje totiž propojení Cambridge Analytica – Breitbart News – S. Bannon, ba co víc, existuje i propojení S. Bannon a N. Farage.
Cambridge Analytica, Breitbart News, Bannon a Farage
Breitbart News je tzv. „alternativní“ web pravicově orientovaných konzervativců, označovaný za rasistický, xenofobní a antisemitský. Vznikl v roce 2005 a jeho zakladatelem byl Andrew Breibart (ZDE). Sídlo webu je v Los Angeles a pobočky má v Londýně a v Jeruzalémě. Andrew Breitbarts zemřel v březnu 2012, už v roce 2011 však Robert Mercer činnost webu podpořil více než 10 miliony dolary. Po smrti Breibarta se výkonným ředitelem stal Steve Bannon a podpora Breitbart News (a tedy i Bannona) miliardářem Mercerem pokračovala – obzvláště pak ve volebních kampaních jak k Brexiitu, tak ke zvolení D. Trumpa (obsáhle jsem o tom psala v roce 2017 v článku „Jak Globalisté řídí volby“ ZDE ). K tomu nelze neuvést, že zakladatel Breitbart News Andrew Breitbart byl adoptivním dítětem židovských rodičů a hlásil se k židovské víře a dále, že výkonný předseda L. Solov, který se následně stal generálním ředitelem, stejně jako šéfredaktoři J. Pollak a A. Marlow jsou židé. Je totiž přinejmenším paradox, když S. Bannon na jedné straně vystupuje proti židům a na druhé pracuje pro stránky, které vlastní židé (nemluvě o tom, jak je S. Bannon jakožto „alternativa“ bohatě financovaný). A teď už zpět k Brexitu.
Je všeobecně známým faktem, že největším bojovníkem za vystoupení Británie z EU byl N. Farage. Po docílení prvního hlasování, které v té době účelově ještě skončilo v podstatě „50 na 50“ (a kdo chce, ten si může dohledat, jak se v tom pracovalo s hlasy Britů, elektronicky „došlými“ ze zahraničí), jako by se po něm slehla zem. A i nyní, kdy „najednou“ ve volbách drtivě zvítězil B. Johnson a strana N. Farage žádný mandát nezískala, to může vypadat, že N. Farage prohrál. Ve skutečnosti je to ale tak, že k čemu N. Farage jen dlouhodobě připravoval půdu, to až B. Johnson dovedl do finále. Hlavní postavou konečného vítězství Brexitu proto není B. Johnson, ale N. Farage. Ale ani to není konečná, protože když se blíže podíváme na N. Farage, tak zjistíme, že hlavním vítězem Brexitu je kdo? Cambridge Analytica a spolu s ní mnohem vyšší loutka – S. Bannon a jeho Breitbart News, obojí financované miliardářem R. Mercerem. Brexit i americké volby tak mají stejné jmenovatele – R. Mercer, Cambridge Analytica, Breaitbart News a S. Bannon (viz vševypovídající obrázky ZDE,ZDE, a především ZDE ).
O roli S. Bannona a Cambridge Analytica vyšel svého času článek na The Guardian (ZDE), kdo raději česky, tak ZDE .
Máme-li si tedy odpovědět na otázku, kdo je vítězem britských voleb a tím i dovedení Bexitu do finále, tak za mě odpověď zní, že je to N.Farage a s ním britská Cambridge Analytica, resp. R. Mercer, který financuje globalistický Breitbart News a s ním globalistického S. Bannona. A co z toho plyne pro Česko? Václav Klaus Británii blahopřeje, čímž je s N. Farage na stejné lodi – ostatně Británii podpořil už v květnu, viz „Klaus st. u Nigela Farage: Vytrvejte! Nezklamte nás, potřebujeme vás“ (ZDE). Ač netuším (no, tuším, ale to,by bylo na jiný článek) proč podle V. Klause st. Česko tak velmi potřebuje Británii (přesněji bezkonkurenčně protiruskou Británii), za mě je nejdůležitější sledovat další kroky S. Bannona.
Farage daroval Bannonovi obraz, na kterém je vyobrazen jako Napoleon
Bannon a jeho Breitbart News ve spolupráci s britskou Cambridge Analyticou vyvedli Británii z EU a do čela Spojených států dosadili Trumpa. Bannon, Breitbart News, Cambridge Analytica a miliardář R. Mercer tedy stojí za odpisem atlantického vlivu v Evropě (i ve světě ruku v ruce s tím, jak je vyzdvihována role Číny a Íránu). Výsledkem je vytvoření evropského mocenského dua Německo-Francie, které ale vším je na jedné straně pročínské a proíránské, co se ale nezměnilo, tak stále je protiruské! V současnosti jsme svědky přepisování historie a dějin 2. světové války (k paktu Ribbentrop-Molotov, který je nově označován jako akt sovětské agrese proti Německu a vůči kterému Putin vystoupil ZDE),dále můžeme všude také sledovat obnovu jak nacismu, tak antisemitismu. Mocenské duo Německo-Francie však můžeme jinak označit jako duo Hitler-Napoleon. A můžeme to číst i tak, že co se oběma vůdcům nepodařilo jednotlivě, to by se jim mělo nově podařit společně. A právě zde mám zásadní otázku k roli S. Bannona: Co si totiž myslet o tom, že do roka od spuštění Brexitu N. Farage daroval S. Bannonovi obraz, na kterém je Bannon vyobrazen jako Napoleon Bonaparte (obrázek ZDE ). Vybavil se mi V. V. Pjakin, který hned v prvním komentáři k Brexitu v červnu 2016 kromě jiného řekl, že globalisté právě spustili obrovský manévr, který lze přirovnat k Waterloo…
Tak si to teď znova shrňme: Bannon a „jeho“ Breitbart News („jeho“ v uvozovkách, protože ve skutečnosti vlastněn a financován někým úplně jiným a tedy žádná skutečná alternativa) a britská Cambridge Analytica R. Mercera odstavily v Evropě vliv atlantické části světa. Až potud s tím většina, sledující alternativu, nemá problém souhlasit. Ale co s tím, že je Bannon pasován do role novodobého Napoleona? A to v souvislosti s tím, že Brexit byl konečně dotažen do cíleného finále až poté,co byla v lednu 2019 uzavřena ona Cášská smlouva mezi Německem a Francií?
Manévr započatý rokem 2015 je tedy v současnosti ve fázi, kdy teoreticky bude Evropě velet už jen Německo a Francie – a o to šlo! A důvod? Zdůrazňuji, že globalistické předávání moci Číně a Íránu na straně jedné a odepisování USA a Británie na druhé vůbec nic nemění na tom, že stále jde o politiku proti Rusku! Izolace Británie a především izolace USA od Evropy, to není nic nového pod sluncem, podobná „izolace“ tady totiž už byla!
Ono už i heslo „America first“ je původně heslem izolace USA za T. Roosevelta z roku 1942. A jako přes kopírák se opakuje tehdejší dění – nástup nacismu, antisemitismu,spojenectví s muslimy, očekávaná krize (koronavirus jako spouštěč?) viz America first, krach 1929 a poté válka, plán evropské říše s Německem v čele, německá armáda táhnoucí na Rusko a Rusko jako strašák světa, proti kterému je nutné zasáhnout, to všechno už tu bylo. Zopakuje se historie? A jako přes kopírák je zde opět silné Německo, tentokrát dokonce ve spojenectví s Francií, navíc Evropa od Švédska k Balkánu islamizována (jaký to rozdíl proti Hitlerovi, který musel za muslimy pro spojenectví proti Židům dojíždět až do Jeruzaléma). O další ekonomické krizi se zatím jen hovoří, ale Evropa už teď je jako vřící kotel – a co USA a Británie? „My nic,my muzikanti.“ Spojené státy a Británie totiž nikdy do války s Ruskem nepůjdou – a o tom je izolacionismus USA a Brexit. Do přímé války s Ruskem ovšem nepůjde ani Německo ani Francie. A za tím účelem teď přijde na řadu vyřešit východní Evropu, kde nejedno potenciální ložisko konfliktu existuje – a to především v rámci projektu V4 (přesněji V5 až 16+1). A tady se opět podívejme na S. Bannona, toho nového Napoleona.
Bannon: „Orbán a Salvini jsou dnes nejdůležitějšími postavami Evropy“
Vždy jsem tvrdila, že Orbán je Faragem východní Evropy. Když srovnám obrázek, jak se S. Bannon a N. Farage plácají po ramenou (ZDE) a pak vidím stejného Bannona na schůzce s V. Orbánem (ZDE) a k tomu čtu, že podle Bannona jsou Orbán a Salvini nejvýznamnějšími evropskými politiky (ZDE), tak očekávám, že hned po Brexitu bude S. Bannon pracovat na stejném úkolu, ovšem z opačné strany, na oddělení dalších zemí od Evropy, tentokrát ovšem východních. Tedy zemí V4+, resp. na vytvoření formátu „16+1“. A nebude to nic nového, protože téma federalizované, resp. dvourychlostní Evropy už bylo nejednou zmiňováno.
Dlouho můžeme sledovat, jak země V4 odmítají politiku Bruselu ve věci migrace, LGBT a jak jsou nejen za to pranýřovány. Ve skutečnosti země V4 ale plní účel: Mají se stát základnou pro formát „16+1“, který jinak lze označit slovy: „Země východní Evropy a bývalé země Sovětského svazu plus Čína“. Obsáhle jsem o tom psala v článku, kde je i citace Pjakina a popis role Rakouska plus popis tzv. Mezimoří, viz ZDE . Jak významná je v tomto dění role Orbána a Maďarska, o tom svědčí skutečnost, že Maďarsko jako první země hned v roce 1989 zrušilo vízovou povinnost s Čínou. Hned v dubnu 2015 se rozhodlo vstoupit do čínské AIIB (ZDE), k tomu je Maďarsko největším centrem čínských investic ve střední a východní Evropě. V roce 2017 dosáhly čínské investice do Maďarska cca 4 miliardy dolarů (ZDE). Podobně je na tom silně protiruské Polsko, cituji: „Polsko-čínské vztahy jsou realizovány na evropské, regionální a bilaterální úrovni. Na evropské úrovni se Polsko účastní evropsko-čínského dialogu, na regionální úrovni se účastní pravidelných summitů hlavních představitelů účastnických zemí a polský koordinátor se účastní přípravy aktivit platformy. Na bilaterální úrovni jsou vzájemné vztahy intenzivní, v roce 2012 se ministři zahraničí obou zemí dohodli na vytvoření mezivládní komise, vedené ministry zahraničí, komise se schází jednou ročně, monitoruje vývoj vzájemných vztahů a připravuje setkání premiérů, ke kterému dochází v rámci strategického dialogu jednou za dva roky. Ve stejném roce pak polský premiér Donald Tusk vytvořil vládní poradní orgán pro polsko-čínský strategický dialog, v roce 2013 polský ministr obrany otevřel společný mechanismus spolupráce na úrovni náměstků ministrů obrany“.
Proč vadí Babiš, zopakuje osud Fica?
Dále jsou to právě Maďarsko a Polsko, kdo už nějaký čas volají po vytvoření středoevropské rozvojové banky, ve které by hlavním investorem byla Ćína. Odpůrcem byl vždy R. Fico, který se obával posílení role Maďarska, proto byl odpůrcem federalizované – dvourychlostní Evropy, stejně už dlouhodobě vystupuje i Andrej Babiš. Obsáhle jsem o tom psala v článku Čím se provinil A. Babiš – zopakuje osud R. Fica? “Odmítám dvourychlostní Evropu” – videa a video z onoho článku (video z května 2018) si dovolím jako velmi aktuální vložit samostatně ZDE.
Tento svůj názor A. Babiš vyjádřil před summitem „16+1“ v Sofii, cituji: „V sobotu 7. července 2018 se předseda vlády Andrej Babiš zúčastnil Summitu zemí střední, východní a jihovýchodní Evropy a Čínské lidové republiky ve formátu 16+1 v Sofii. Setkal se také s čínským premiérem Li Kche-čchiangem, se kterým jednal především o česko-čínských vztazích, ekonomické spolupráci a investicích. Předseda vlády Andrej Babiš se zúčastnil zahájení ekonomického fóra ve formátu 16+1 a také otevření výstavy mapující úspěchy spolupráce mezi zeměmi střední, východní a jihovýchodní Evropy a Čínou. Tam jsme byli vyhodnoceni jako nejúspěšnější ze všech zemí z hlediska leteckého spojení s Čínou. Následovalo plenární zasedání delegací hlav států a předsedů vlád zemí 16+1.“ (zdroj ZDE). Už v lednu 2018 A. Babiš Polsku i Maďarsku rozmluvil potřebu vytvoření Regionální rozvojové banky (ZDE), což byla jeho reakce na volání Polska a Maďarska (ZDE).
Co tedy může Evropa po Brexitu očekávat?
Myslím, že odpověď nabídl už 16. leden 2020, tedy doba dvou týdnů do finále Brexitu. Tehdy v Praze došlo k setkání, nejlépe označené titulkem „V Praze se sešli premiéři V4, později se přidal rakouský kancléř“ (článek ZDE). O čem si ve skutečnosti premiéři V4 a rakouský kancléř povídali, se asi nedozvíme, jedno je ale jisté: Brexitem ztratí EU britské členské finanční příspěvky. A jak už se Orbán vyjádřil v minulosti nejednou, když východní Evropa nedostane peníze od EU, dostane je od Číny. Tlak EU na země V4 přes uprchlické kvóty atd. bude pokračovat finančním vydíráním (účelovým a dávno k tomu naplánovaným), takže to hlavní, co po Brexitu nastane, bude obnovené volání Maďarska a Polska po vytvoření Regionální rozvojové banky, kde hlavním investorem bude Čína – tentokrát už k tomu bude důvod zcela reálný a oficiální. A už se o tom hovoří, viz Brexit zvýší zbylým zemím včetně Česka příspěvky do rozpočtu EU. Když k tomu přidáme další zprávu o tom, jak Německo a Rakousko budou koordinovat spolupráci (viz Německo a Rakousko nechtějí platit více do rozpočtu EU), tak si to lze přeložit tak, že Maďarsko a Polsko budou pracovat (budou donuceny pracovat) na vytvoření federalizované – dvourychlostní – Evropy. Na začátku to sice možná bude vypadat jako následování vzoru Británie, ale ve skutečnosti nepůjde o odtržení Polska či Maďarska od EU samostatně, ale o rozdělení Evropy na část pod vlivem Německa a Francie a na část pod vlivem Rakouska a Maďarska (RU). A to vysvětluje, proč jak Maďarsko, tak Polsko nevolají po vystoupení z EU a v případě Maďarska to vysvětluje i to, proč Maďarsko nakupuje tolik zbraní od Německa a Francie (zdroj ZDE), zatímco Polsko od USA.
Pointa je totiž v tom, že jako má Írán nahradit Evropu, tak má Čína nahradit Spojené státy. A jak víme, Spojené státy nikdy nebyly přítelem Ruska. A nově se podobným „přítelem“ Ruska (a policajtem světa) má stát Čína. David Cameron se hned po Brexitu jako zástupce britských soukromých firem angažoval v Číně (ZDE), Steve Bannon, který stál za Brexitem a zvolením D. Trumpa, pracuje na spojení USA a Číny a k tomu přes Maďarsko pracuje na formátu „16+1“, tedy na spojení východní Evropy s Čínou. Takže tady máme Čínu hned dvakrát: “ Británie plus Čína“ a „Východní Evropa plus Čína (16+1)“. Ale nakonec tady máme i „Spojené státy plus Čína“, byť ty v roli „tak nebo tak“ , tzn. s Ruskem proti Číně anebo s Čínou proti Rusku, viz