Kdy je načase opustit toxické pracoviště? Odpovězte si pěti jednoduchými kroky
Tolerovali byste, kdyby vaše děti musely každý den chodit do třídy s toxickou atmosférou? Dokázali byste jen nečinně přihlížet, jak jsou vaši nejlepší přátelé, sourozenci nebo rodiče vystavováni rozmarům narcistického šéfa? Pravděpodobně ne.
Proč byste se tedy měli s toxickým pracovištěm smiřovat vy sami? Jistě, každý musí platit účty, ale škodlivé účinky chronického stresu nestojí za to, abyste se kvůli kariéře mučili. Jak tedy postupovat, pokud se z podobného zaměstnání chcete dostat pryč?
Posuďte potenciál pro změnu
Před radikálními životními kroky je potřeba budoucnost pečlivě promyslet a naplánovat. Hledáte-li nové pracoviště, vyčerpejte nejprve všechny možnosti, které by mohly na „práci snů“ proměnit to současné. Co všechno ve vás vyvolává pocity, kvůli kterým se na pracovišti cítíte pod tlakem? Které situace, činnosti, pravidla a požadavky umocňují váš stres?
Odhalte, co by se muselo změnit, abyste mohli v současném zaměstnání zůstat. A následně zvažte, s jakou pravděpodobností se to skutečně změnit může. Obvykle to obnáší rozhovor s kolegy a kolegyněmi nebo nadřízenými. Předložte své podmínky a požádejte o změnu.
Vyjádřete své obavy ve vhodném prostředí – nevyhrožujte šéfovi či šéfce veřejnou výzvou na týdenní poradě. Snažte se své stížnosti formulovat pozitivně: „Myslím si, že mi tohle pomůže být v práci produktivnější a efektivnější. Je možné se v této věci posunout vpřed?“
Následně zvažte reakci, kterou dostanete. Berou vaše obavy vážně? Cítíte se respektováni? Věnujte také zvýšenou pozornost odezvám, kterých se vám dostane v následujících dnech a týdnech. Umí šéf nebo oslovení kolegové dodržet slovo? Skutečně se mění situace? Pokud je odpověď na všechny výše uvedené otázky záporná, je čas začít plánovat odchod.
Upřednostněte svoje základní potřeby
Spíte v noci osm hodin? Stravujete se pravidelně? Cítíte se v bezpečí? Syndrom vyhoření je stále častějším problémem a je při něm až příliš snadné přehlížet základní lidské potřeby. Jejich uspokojování je však předpokladem pro využijí vašeho plného potenciálu.
Již ve čtyřicátých letech dvacátého století představil Abraham Maslow teorii hierarchie potřeb, podle které musí být nejprve uspokojeny základní biologické požadavky, aby mohl člověk dosáhnout pocitu bezpečí, lásky a sounáležitosti. Teprve poté se může plně seberealizovat.
Převezměte proto zpět kontrolu nad těmito maličkostmi. Nejezte před počítačovým monitorem, udělejte si pořádnou přestávku na oběd. Neodpovídejte na e-maily po večeři, uklidněte se a běžte včas spát. Vezměte život do vlastních rukou. Každý krůček bude znamenat malé vítězství, které ve vás zanechá další motivaci.
Obklopte se lidmi, kteří vás podpoří
Odvaha je klíčem k nastavení zdravých hranic na toxickém pracovišti – i k nalezení cesty ven. A je nakažlivá. Obklopte se proto lidmi, kteří vás budou posouvat vpřed. Potřebujete podpůrný tým, který vám bude během kariérních problémů i během případného hledání práce krýt záda.
Zvažte výhody přechodného zaměstnání
Zjistili jste, že je vaše současné pracoviště toxické a potenciál pro zlepšení je zanedbatelný? Pokud se vám nedaří najít novou práci, která by vám umožnila kariérní růst, zvažte výhody přechodného zaměstnání. Přestože se nemusí jednat o nejvýznamnější položku v životopise, za útěk z toxického prostředí to stojí.
Přechodné zaměstnání pomůže zaplatit účty a zároveň poskytne více času na usměrnění kariérních cílů a následné hledání odpovídající práce.
Nebojte se využít finanční polštář
Když už mluvíme o financích – máte nouzové úspory? Dokážete pokrýt výdaje tří až šesti měsíců? Možností pak může být okamžitý odchod z aktuálního zaměstnání i bez záložních plánů do budoucna.
Univerzální řešení toxické situace neexistuje, ale obava z neúspěchu je téměř vždy děsivější v abstraktní rovině. Buďte proto konkrétní. Jak vypadá naprosté selhání? Co by se stalo, kdybyste nemohli platit účty? Co byste dělali a kam byste šli?
Práce v toxickém prostředí nemá a nemusí být normou. Lidé, kteří podobné zaměstnání opustili, většinou sdílí jedinou lítost – litují, že to neudělali dřív.