Nejsem jen chodící peněženka. Také čeští tátové chtějí skloubit práci s dětmi
Přibývá otců, kteří si berou rodičovskou dovolenou, zkracují si úvazky a hledají cesty, jak skloubit kariéru s rodičovstvím. Jak to nejlépe udělat, řešili manažeři, šéfové firem a experti na rodičovství na konferenci Táta v 21. století.
Otcové jsou v rodičovství často na druhé koleji. Den otců v Česku na rozdíl od Dne matek nikdo neslaví. Stále totiž panuje představa, že muž má hlavně živit rodinu a o děti se má starat především žena. Čím dál více mužů ale nechce být jen „chodící peněženkou“. Touží s dětmi trávit více času a hledají cesty, jak skloubit rodičovství a kariéru.
Přibývá tak otců, kteří si berou rodičovskou dovolenou, zkracují si úvazky nebo tráví čas s dětmi i během pracovního dne a práci dodělávají, když děti spí. O tom, jak si i při náročné kariéře najít dostatek času na své potomky, diskutovali manažeři, šéfové firem a experti na rodičovství na konferenci Táta v 21. století.
Uspořádala ji organizace Dobrý táta, za kterou stojí David Škrobánek. Bývalý personální ředitel společnosti Brown-Forman v Londýně ji založil na základě své vlastní zkušenosti. Po návratu do Česka sháněl flexibilní úvazek, aby se v rámci střídavé péče mohl starat o tři děti.
Jenže neuspěl. Firmy nechápaly, proč jako muž žádá volnější pracovní dobu kvůli péči o děti. Rozhodl se proto situaci na trhu práce změnit a dnes radí mužům, kteří chtějí lépe skloubit práci s péčí o děti, a také firmám, které jim v tomto ohledu chtějí vyjít vstříc.
Těch sice přibývá, ale spoustu zaměstnavatelů požadavky na flexibilitu ze strany mužů stále překvapují. Ostatně na nedostatek flexibilních úvazků narážejí i ženy, natož muži. „Otcové se navíc bojí si o flexibilitu říct. Mají strach, že když jako muži s takovým požadavkem přijdou za svým šéfem, okamžitě je odstaví a jejich kariéra skončí,“ upozorňuje Škrobánek.
V důsledku toho muži často netráví s dětmi tolik času, kolik by chtěli. A to se podepisuje na jejich vztahu. Podle průzkumu think-tanku Solvo podnikatelky Ivany Tykač a agentury SC&C mají české děti nejlepší vztah s matkami, následují prarodiče, kamarádi, sourozenci, vedoucí kroužků a trenéři, strýčkové a tety a až na sedmém místě jsou otcové.
Krize otcovství souvisí i s tím, že zhruba polovina manželství končí rozvodem a děti ve většině případů v péči matky. A zatímco někteří muži pečovat o děti jednoduše nechtějí, jiní si prostě jen nevědí rady, jak skloubit všechny své role.
„Nároky na současného otce jsou větší než jen vydělávat peníze. Musí být úspěšný muž, aktivní milující táta, pozorný partner a inspirativní leader,“ vyjmenovává psychoterapeutka a vztahová poradkyně Eliška Remešová.
Proměna tradičního vnímání otce z živitele rodiny na pečujícího angažovaného tátu je podle ní sice náročná, ale zároveň nesmírně přínosná pro společnost. „Narušení kultu mateřství je ku prospěchu matkám, otcům, dětem i ekonomice. Všichni potřebujeme mámu i tátu,“ říká.
Podle Anny Machin, evoluční antropoložky z Oxfordu, jsou otcové biologicky stejně připraveni starat se o děti jako matky. „Vztahy otců s dětmi jsou jiné než s matkami, ale pro vývoj dítěte jsou nesmírně důležité,“ říká autorka knihy o otcovství The Life of Dad: The Making of a Modern Father.
Upozorňuje také, že zatímco většina zemí nabízí určitou formu rodičovské dovolené pro ženy, mužům takovou možnost dává jen polovina států.
„Pokud mají možnost vzít si rodičovskou dovolenou oba rodiče, pomáhá to udržet ve firmách talenty z řad žen i mužů, snižuje to riziko vyhoření a duševních problémů, zmenšuje se díky tomu rozdíl v platech mužů a žen a zlepšuje postavení žen na trhu práce,“ říká Machin.
V Česku přitom na placenou rodičovskou odchází jen dvě procenta mužů. Další si berou neplacené volno a pomáhají doma svým ženám. Jedním z nich je i Vojtěch Švagr, HR konzultant ve společnosti SAP Services, který byl na mateřské i rodičovské dovolené. „Doma jsme byli společně s manželkou. Teď máme oba zkrácený úvazek a péči o děti si dělíme,“ popisuje Švagr.
Dobrý vztah s dětmi podle něj nezáleží na množství času, který s nimi strávíte, ale hlavně na jeho kvalitě. „Důležité je dětem věnovat plnou pozornost, a to ideálně každému dítěti zvlášť. A také nemít příliš vysoká očekávání. Nezáleží, kolik ujdeme kilometrů nebo jestli program bude super zajímavý. Hlavní je být spolu,“ říká Švagr.
Podobnou zkušenost má i Jakub Heikenwälder, který pracoval v oblasti lidských zdrojů pro pojišťovnu Uniqa. Nejprve si zkrátil úvazek a teď z firmy zcela odešel. „Po deseti letech se učím žít s tím, že mám relativně prázdný diář. Mám doma tři malé trpaslíky, kteří rychle rostou a já s nimi chci trávit více času,“ vysvětluje své rozhodnutí.
Jeho pravidlem pro trávení času s dětmi je přitom odložit telefony, aby nerozptylovaly děti ani dospělé. „Aby člověk dokázal dlouhodobě fungovat na manažerské pozici, tak potřebuje i prostor pro rodinu. Jsem přesvědčený, že péče o děti jde skloubit i s náročnou prací, aniž by člověk něco šidil. Ale je potřeba si nastavit určité rutiny a pravidelnost,“ říká Heikenwälder.
Stále oblíbenější jsou u mužů také zkrácené úvazky, přestože jejich celkový počet v Česku zatím hluboce zaostává za zbytkem Evropské unie. Využívá je jen asi šest procent zaměstnanců ve srovnání s evropským průměrem, který se pohybuje kolem pětiny pracovníků.
O zkrácený úvazek si kvůli dětem požádal i manžel Martiny Kneiflové, vedoucí partnerky EY Česká republika. „Když byl první dceři rok, manžel navrhl, že se budeme o péči o ni dělit. Já jsem pracovala dopoledne, on odpoledne. Fungovalo nám to skvěle. Byla jsem tehdy první ve firmě, kdo zkrácený úvazek dostal. Dnes takových rodičů máme v EY spoustu,“ líčí Kneiflová.
Péči o děti si s partnerem dělí i Barbora Vachová, finanční ředitelka ČSOB Stavební a Hypoteční banky.
„První dítě jsem měla ve stejnou dobu, kdy jsem získala ředitelskou pozici. Díky tomu, že jsme se s partnerem na rodičovské vystřídali, jsem to zvládla. Dnes spolu vychováváme čtyři děti a pomáhá nám i to, že máme oba zkrácené úvazky. Za osm let jsme nikdy nepracovali na plný úvazek,“ popisuje Vachová.
Vycházet vstříc otcům se snaží i některé firmy. Populární jsou otcovské dovolené, sabatikly či workshopy o rodičovství.
„Pro druhého rodiče nabízíme šestnáct týdnů placeného volna, které může čerpat až do dvou let dítěte. A nemusí to být jen tatínkové, jsou i duhové rodiny. Dítě si tak může tvořit pouto s oběma rodiči. Je to jeden z nejoblíbenějších benefitů,“ říká Jana Vychroňová, manažerka diverzity a inkluze ve společnosti Vodafone.
Deset týdnů otcovské dovolené nabízí také Oracle. „Z tisícovky rodičů v naší firmě to už zhruba dvě stě tatínků využilo,“ popisuje HR manažerka Iva Šimůnková.
Česká spořitelna zase umožňuje zaměstnancům vzít si sabatikl a každý rok jim dává dvanáct dní volna navíc, které mohou čerpat na cokoli.
„Můžete si třeba každý měsíc prodloužit víkend a strávit ho s dětmi. Podpora rodičů je pro nás klíčová i proto, že máme neustále více než deset procent zaměstnanců na rodičovské. A to včetně tatínků, kteří u toho mnohdy částečně pracují,“ líčí Petra Ondrušová, šéfka udržitelnosti v České spořitelně.
Ne všechny benefity pro rodiče ale otcové využívají. „Máme program pro rodiče na rodičovské dovolené, který jim pomáhá zůstat v kontaktu s prací. Ale ze 700 zaměstnanců na rodičovské ho využívají jen tři muži. Naopak o naše firemní školky je velký zájem i ze strany otců. Děti tam dávají ze třetiny právě tatínkové. Oblíbené jsou i workshopy, kde se řeší, jak lépe porozumět roli otce,“ říká finanční ředitel ČSOB Jiří Vévoda.
Firmy ale nemusí mít žádné speciální programy, často stačí vstřícný přístup manažerů. „Mám pravidlo, že nechci vidět v práci žádného tátu po páté hodině, aby mohli večer trávit s rodinou,“ popisuje ředitel vnějších vztahů Škody Auto Michal Kadera.
Zároveň si sám jako táta vyzkoušel, že je potřeba o svých potřebách s nadřízenými mluvit. „Řekl jsem svému CEO, že potřebuji do práce chodit až poté, co odvedu syna do školky, což je později než běžný začátek pracovní doby. Neměl s tím problém, ale hlavní je se nebát zeptat,“ říká Kadera.
Některé firmy vycházejí rodičům vstříc prostřednictvím home officů nebo jiných forem flexibilní práce pro všechny. „Zvažujeme, že zavedeme čtyři pracovní dny místo pěti, aby se zaměstnanci mohli věnovat i rodině,“ říká zakladatel sklářské firmy Lasvit Leon Jakimič, který je sám otcem pěti dětí.
„Není to známka dobrého táty. Znamená to jen, že můžu pětkrát neuspět. Jako mladý se člověk věnuje hlavně kariéře, ale s věkem přijde na to, že děti jsou to nejdůležitější. Naštěstí jsem založil vlastní byznys a můžu spoustu práce delegovat na ostatní. Ale zároveň se snažím jim pořád nechat dostatek volnosti, aby měli čas na vlastní rodiny,“ líčí Jakimič.
Munir Nanji, šéf banky Citi pro střední Evropu a Irsko, se zase cíleně snaží odcházet domů včas. „Je nesmírně důležité, jakou firemní kulturu váš manažer nastaví. Chci proto jít příkladem, aby zaměstnanci viděli, že když můžu jít domů já, tak mohou také. Čím víc času strávíte s rodinou, tím produktivnější jste v práci,“ je přesvědčený Nanji.
S tím souhlasí i Martina Kneiflová z EY. „Čím větší balanc mezi prací a rodinou máte, tím jste spokojenější. V důsledku toho jste lepší rodiče i pracovníci. Důležité je ukazovat příklady toho, že svět se mění a spousta věcí, které jsme si dříve nedovedli představit jako tátové na rodičovské nebo s částečnými úvazky, se stává realitou,“ uzavírá Kneiflová.