Mnoho povyku pro nic! Nebo že by přece jen pro něco?
Jiří Baťa
20. 4. 2016
Není známo, kdo otevřel dvířka diskuzi o přejmenování České republiky na Česko, které svým způsobem částečně mění historickou identitu českého státu. Ale vraťme se k nedávné historii, která má tuto kauzu de facto na svědomí.
Je všeobecně známo, že česká identita vznikla ve spojení s identitou slovenskou, které dal základ sám T.G. Masaryk ve chvíli, kdy dal v USA podnět ke vzniku nové samostatné republiky Československé. On sám bral na vědomí skutečnost, že je to název nejen spravedlivý, protože obsahuje shodné zájmy Čechů a Slováků, ale že ani to jinak (zřejmě) spravedlivě vyjádřit nelze. Pomineme-li období II. světové války kdy název Československa byl násilně poněmčen na Protektorat Böhmen und Mähren, Československo existovalo od 28. října 1918 do 31. prosince 1992. Oficiálním názvem v letech 1918 až 1920 byla Republika Československá nebo případně Česko-Slovenský stát. V letech 1920 až 1938 se používal název Československá republika. Za tzv. druhé republiky (1938–1939) byl používán název Česko-Slovenská republika. Po válce byl opět zaveden a užíván název Československá republika (bez přívlastku) až do roku 1960.
Jak výše uvedeno, rozpad Československa má tedy na svědomí tehdejší politická reprezentace, která se v rámci rozdělení republiky na dva samostatné státy dohodla na vzniku dvou států a sice České republiky a Slovenské republiky. Zatímco toto rozdělení Československa z pohledu názvu to Slovákům nečinilo potíže, protože jim zůstalo zachovalé jejich původní názvosloví Slovensko, Čechům, Moravanům a Slezanům vznikly potíže. Pravda, název se sice ustálil na České republice, nicméně patrioti to dodnes považuji za diskriminační, neboť se prý v názvu prezentuje jen vůle a identita „Čechů“ (Čecháčků).
Z Československa nám tedy zbyla Česká republika a tu se nám dnes někdo snaží zase nějak technokraticky modernizovat na korporátní (spíše komerční) "značku" Czechia. Češi jsou podle pana dr. Čulíka (Britské listy) prostituti, kteří jsou ochotni se podřídit jakýmkoliv marketingovým a komerčním zájmům . Nechápu, proč pan dr. Čulík užívá množné číslo v případě vyslovení názoru, že Češi jsou prostituti, když nemá jediné indicie a důkazy k tomu, aby se mohlo Češích vyjadřovat takovým urážlivým způsobem. Že se jedná zatím o jedince, kteří se teoreticky touto možností zabývají (např. Zaorálek, Zeman a další) svědčí mimo jiné také skutečnost, že se zase něco odehrává o nás bez nás, tedy bez občanů. Stejně, jako tomu bylo při rozdělení Československa, kdy dokonce politici deklarovali, že o rozdělení republiky budou občané rozhodovat v referendu a ...a nic! Rozdělili republiku bez toho, aby se k tomu občané republiky vyjádřili. Obezřetný pan Čulík by si měl dát pozor a to, co říká, protože Češi se zatím k uvažovanému návrhu neměli možnost vyjádřit (je otázka, jestli ji vůbec dostanou) je velmi urážlivé vyjadřovat se o spoluobčanech jako o prostitutech! (Tím není vyloučeno, že jimi mohou být někteří jedinci, že?).
Domnívám se, že lze hledat racionální řešení v komerční účelovosti používání názvu republiky. Není to přece nic neobvyklého, vždyť je řada států, které používají více názvů pro svůj stát, jako například pro Anglii – Velká Británie, Německo- Spolková republika Německo, Japonsko-Nippon, Finsko-Suomi nebo Polsko-Rzeczpospolita atd., atd. Je tedy možné používat jak stávajícího oficiálního názvu, zaregistrovaném v OSN tj. Česká republika, resp. Czech republik a v případě např. komerčních, sportovních nebo ryze specifických zájmů Česko v domácích a Czechia se zkratkou CZ v zahraničních podmínkách. Myslím, že by si na to časem zvykli i v zahraniční stejně, jako jsme si my zvykali a zvykli (protože si museli zvyknout) na Finy, kteří užívají název Suomi, Německo (němečtí sportovci používají na dresech nápis Deutschland, ne Bundesrepublik Deutschland, nebo BRD), nebo Angličany, používající Great Britain apod.
Nejapná a trapná poznámka pana dr. Čulíka o tom, že nemůžete diktovat Američanům, Francouzům či Němcům, jak mají mluvit a jaké výrazy mají používat jsvědčí o tom, jak malý, ubohý, v předklonu se nacházející (poloha rektálního alpinisty) pan Čulík je, který se připosraženě obává, že nemůžeme (v obecném pojetí) Američanům (rozuměj administrativě Spojených států severoamerických, tj. USA, případně Francouzům či Němcům) předkládat vlastní návrhy, názory, postoje a nebo řešení, v tomto případě o změně názvu republiky. Nebo si pan Čulík myslí, že bychom je, mocipány, měli o záměru informovat a laskavě žádat o souhlas?
Ve hře je však ještě jeden faktor a ten se jmenuje prezident ČR Miloš Zeman, který je rovněž nakloněn specificky účelové změně názvu České republiky na Česko. Není vyloučeno, že právě on může být ten „problém“, o kterém mluví pan dr. Čulík a někteří další, kterým se změna názvu republiky tak zajídá. Politická reprezentace v období od r. 1989 do dnešních dnů už nadělala v „demokratickém“ uspořádání a zákonodárství tolik nežádoucích, zbytečných, a hlavně škodlivých, (na druhé straně ovšem pro někoho velmi užitečných) změn, že taková případná změna oficiálního, notabene legislativou schválené změny používání názvu Česko by bylo opravdu to poslední, co by mělo dělat občanům republiky nějaké problémy. Nemluvě o tom, že se tento název běžně léta používá jak v mainstreamu, tak v běžné konverzaci a nikdo proti tomu dosud oficiálně neprotestoval. Neměli bychom být v otázce používání názvu Česko či Czechia zas až tak úzkoprsí, protože opravdových a vážných problémů máme více než dost, ve zcela jiných, velmi zásadních otázkách a záležitostech.