Ve vlastních botách projít krizí. Brašnářství Tlustý spustilo výrobu obuvi
Byly to hodně těžké časy, ale Brašnářství Tlustý nepoložily. Firma se naopak do těžkých časů pořádně obula. Riskantně vsadila na nový segment, výrobu bot, díky čemuž odvrátila pád.
Ivan Petrův v tom umí chodit. Aby ne, když šije vlastní boty. „Rozhodnutí, že se kromě brašen a opasků vrhneme i do výroby bot, padlo v době vrcholného covidu,“ směje se spoluzakladatel a šéf Brašnářství Tlustý a sám si u toho klepe na čelo. Bláznivý kousek? Možná, ale zjevně vyšel.
Právě proto, že riziko klaplo, lze posledních pár turbulentních let známého a populárního pražského brašnářství líčit bezmála jako pohádku. Vždyť přes veškeré těžkosti nechybí dobrý konec.
Název pohádky? Jde si vypůjčit jeden notoricky známý: Dlouhý, široký a bystrozraký. Šéf podniku je totiž pořádně vysoký, tedy dlouhý. Podnik nese jméno Tlustý, tímto synonymem jde vyjádřit širokého. A protože Petrův bystrozrace viděl příležitost, odvážně rozjel nový segment byznysu, čímž dostal firmu od propasti, k níž se nebezpečně blížila.
Novým segmentem byznysu byly boty. „My jsme ve firmě v podstatě rebelové – když všichni půjdou doprava, my vyrazíme doleva,“ říká vůdčí postava brašnářství, když začíná líčit okolnosti, které za spuštěním výroby obuvi stály.
Doleva, doprava… Ať se ale člověk vydá na tu či onu stranu, bez pohodlných bot se daleko nedostane. Pouze pohodlné boty mu umožní hladkou chůzi. Klidně i tak rychlou chůzi, že se špatně přerušuje, přičemž zrovna taková chůze by se podobala řeči Ivana Petrův – ten mluví o překot, z čehož lze jasně rozpoznat, jak velmi je s firmou spjatý.
Na svém vlastním příkladu navíc může Petrův demonstrovat podnikatelský záměr, s nímž prorazil. Když si v průběhu rozhovoru přehodí nohu přes nohu, spatříte, že velikost jeho chodidla s převahou přesahuje domovskou čtvrť jeho firmy: Vršovice jsou pražská část číslo deset, desítku by ovšem Petrův rozhodně neobul.
„Udělali jsme si výzkum a ten odhalil, že dvacet osm procent lidí má problém dobře se obout. Chápete to? Dnes, kdy je trh přeplněný všemožným zbožím ve všech cenových hladinách, nemůže téměř třetina lidí sehnat vhodné boty?“ rozhazuje Petrův rukama. „Já jsem kvůli nekonfekční velikosti zářný příklad problému a rozhodl jsem se ho vyřešit tím, že jsme začali boty sami šít.“
Bývá poměrně časté, že k lecčemu vás ponouknou důvody zvnějšku. Potvrzením tohoto pravidla je i Brašnářství Tlustý, byť zde nahrávaly realizaci nápadu i vnitřní podmínky: firma byla léta zárukou vysoké kvality, co se týká kožených opasků, peněženek, brašen na notebooky či aktovek, takže posun k botám nepostrádal logiku.
Logický posun? Ano. Jednoduchý? Ani náhodou.
Ivan Petrův o něm snil devět let. „A pak přišel covid, který samozřejmě i nás těžce sevřel. My si přesto řekli: Hop, nebo trop! Vyrábět v Čechách boty je naprosto raritní, tenhle obor je prakticky celý v Asii. Pro nás to byl obrovský projekt a pustili jsme se do něj s tím, že budeme vyrábět kvalitní, neošizenou a individuální obuv.“
Kurážný koncept zněl přiblížit luxus zakázkové výroby běžnému spotřebiteli. Z důvodu v Česku víceméně mrtvého odvětví to bylo složité technologicky i personálně, ale současným výsledkem je tisíc individuálně obsloužených zákazníků. To je – jak říká Petrův – na firmu skromných rozměrů hodně slušné. Tím spíš je to slušné, že první boty byly na světě teprve předloni.
Snahou brašnářství je přinášet prémiovou kvalitu za rozumné peníze. Boty od Tlustého stojí v průměru osm tisíc korun, což není zcela málo, nicméně ve srovnání s konkurencí ze zahraničí je to zhruba trojnásobně nižší cena. Nabízena je případná možnost tří splátek a také díky tomu si boty z Vršovic pořizují i lidé, kteří nejsou movití.
„Nejde o botu dělanou úplně na zakázku včetně měření kopyta, to by bylo děsně drahé a na příznivou cenu bychom se nemohli dostat,“ upřesňuje Petrův. „Náš projekt dokáže vyhovět zákazníkům, protože máme k dispozici čtrnáct délek a pět šířek obuvi, což je v podstatě nastavení z roku 1932, kdy ho měl jako standard slavný Baťa.“
Metou je produkovat řádově sedm až deset tisíc bot ročně. „Myslím, že takový potenciál tady je,“ uvažuje Petrův nahlas. „Zatím jsme se soustředili pouze na pánské boty, nyní míníme rozšiřovat portfolio o dámské i sportovní.“
Ivan Petrův si po devíti letech zhmotnil sen, tím však není řečeno, že snít přestal. Naopak: „Moc si přeji, abychom s unikátním konceptem a za pomoci franšízového nebo online prodeje oslovili lidi v západní Evropě, kde je zakázkovost ještě vzácnější než u nás. Teď ještě nejsme na expanzi zralí, ale až se projekt usadí, rádi bychom o ni usilovali, tak v roce 2025 zkusíme vystrčit růžky.“
Následně se šéf firmy na okamžik odmlčí, vstane a na velkých „lodích“ vlastní výroby „dopluje“ ke stolu. Z něj vezme elegantní peněženku, a když ji donese blíž, je na ní patrný nápis: Pravda vítězí.
„Tuhle sadu jsme dělali k příležitosti inaugurace nového prezidenta. Jde o limitovanou edici, každá peněženka má své číslo,“ ukazuje Petrův a vzápětí položí snadnou hádanku, kdo má 001, jejíž zásluhou víme, kam si Petr Pavel nejspíš ukládá hotovost.
Petrův dar Petrovi (Pavlovi) naznačuje další směr, kam se Brašnářství Tlustý vrhlo a tím si v pandemických časech výrazně pomohlo. Zacílilo na B2B segment a podařilo se mu navázat spolupráci s řadou firem včetně Škoda Auto, Preciosa nebo Samsung.
„Firmy u nás objednávají nejen výrobky z kůže jako dárky, ale také třeba komponenty ke speciálním produktům, výrobky pro eventy nebo doplňky k prémiovým modelům. Mezi tuzemskými výrobci máme výjimečnou pozici – pokud firmy poptávají českého dodavatele na cokoli spojeného s kůží, jsme jejich lidé,“ popisuje Ivan Petrův.
Sázka na boty a B2B, který nyní tvoří silný pilíř byznysu, se vyplatila a jde to vyjádřit čísly. Během covidu se produkce brašnářství přes noc propadla o devadesát pět procent a následovaly dva těžké roky. Za uplynulý rok však firma hlásí sedmatřicetiprocentní meziroční růst tržeb a pro letošek je v plánu další minimálně dvacetiprocentní růst a obrat čtyřicet pět milionů korun.
Dobrá čísla se propojují s dobrem. Brašnářství Tlustý se velmi intenzivně angažovalo v pomoci napadené Ukrajině, i ve výrobně ve Vršovicích lze nyní řeč okupované země zaslechnout. „Je to vlastně smutný paradox toho, co nám ta válka přinesla. Přivála nám kvalifikované lidi, které bychom jinak možná hledali roky,“ říká Petrův.
Svou firmu majitel charakterizuje slovy, že v ní jsou bojovníci. Zjevně to platí ve všech směrech, třicetičlenný tým brašnářství se do toho umí obout. A žádný strach, obout může i vás.