Ministr školství Mikuláš Bek dostává aktuálně „školení“ ohledně nákladného služebního bydlení placeného z veřejných peněz. Skromnost politikovi samozřejmě sluší. K tomu drobnou příhodu z chudších devadesátek. Jistý ministr projednával se svým německým protějškem velmi důležitou dohodu. Německý ministr ho na znamení důvěry a kvůli prolomení ledů pozval po práci večer k sobě domů, do pěkné rodinné vily. U krbu si nad koňáčkem padli do noty a dohoda důležitá pro náš stát nakonec klapla. „Příště zase u tebe doma“, loučil se srdečně německý ministr. A tomu českému se orosilo čelo při představě, jak ho vede k sobě do doupokojáku v tehdy drobátko ušmudlané pražské čtvrti, do oprýskaného domu, kde u přízemního krámku den, co den postávají chlapi v montérkách a popíjejí z lahváčů. Tolik další úhel pohledu do debaty o bydlení ministrů české vlády. Zvážení okolností je na každém z nás.
