Kauza „Jakub Železný a zrádce národa Ludvík Svoboda“: Nové informace o „zradě“ z roku 1968. Od zasvěceného pamětníka
25. 7. 2020 ParlamentníListy
Poté, co se redaktor České televize Jakub Železný přímo ve vysílání podivil, proč se jedno pražské nábřeží stále jmenuje po „komunistickém prezidentovi Ludvíku Svobodovi“, v polemice ještě přitvrdil a napsal o legendárním generálovi a pozdějším prezidentovi, že dvakrát zradil národ. Druhá z těchto zrad se měla odehrát v srpnu 1968. ParlamentníListy.cz k tématu oslovily novinářského nestora Milana Syručka, který v té době jako zástupce šéfredaktora Mladé fronty patřil k nejinformovanějším novinářům. Nyní vzpomíná, jak to tehdy bylo s tou „zradou“ prezidenta Svobody.
Během diskuse v České televizi se k tématu mimořádné série nehod nečekaně objevilo jméno generála Ludvíka Svobody, když moderátor Jakub Železný mimochodem poznamenal, že vicepremiér Karel Havlíček pendluje mezi nábřežím Na Františku a nábřežím, které se bůhvíproč jmenuje po komunistickém prezidentu Ludvíku Svobodovi. Co si o tom myslíte? Mělo by se opravdu přejmenovat?
Nebylo by to poprvé a ani naposledy, co bychom něco přejmenovali, tak jako neustále přepisujeme naši historii, ačkoli se už jednou odehrála. Nemyslím tím její hodnocení, to se může různit, ale sám fakt, co a jak se skutečně už stalo a nedá se změnit. Tím je i životopis generála Ludvíka Svobody, našeho osmého prezidenta, který také už skončil.
Prakticky celý svůj život zasvětil armádě. V první světové válce bojoval na východní frontě v řadách rakouské armády, v roce 1915 se však nechal zajmout u Tarnopolu. Nejdříve vstoupil do kyjevského hasičského sboru, o rok později se však přihlásil do československých legií, prošel s nimi sibiřskou magistrálu a složitou cestou přes Japonsko, Tichý oceán a Spojené státy se dostal zpět do Československa.
Po válce sloužil nejprve v Kroměříži, poté v Zakarpatí, a protože se při službě v Užhorodu naučil maďarsky, vyučoval tento jazyk na Vojenské akademii v Hranicích. Nacistická okupace ho znovu zastihla v Kroměříži, odkud se v září 1939 dostal ilegálně do Polska. Zformoval ze 700 našich vojáků legion, s nímž přešel do SSSR. Tam se podílel na vojenské dohodě mezi oběma státy, podepsané měsíc po napadení SSSR Německem. V ní byla zakotvena také spolupráce československých a sovětských vojenských zpravodajských služeb. Na jaře 1941 byl jmenován zástupcem velitele tajné čs. vojenské mise. Kvůli jejímu působení, jak se píše v jiném článku, byl souzen a druhý den ráno měl být dokonce popraven.
VÍCE JSME O ŽIVOTĚ LUDVÍKA SVOBODY PSALI ZDE
Svoboda si celou historku s vojenským soudem zaznamenal ve svém deníku, který si vedl, ale ztratil se. Obával se, aby se nedostal do rukou NKVD, protože v něm měl i jiné poznámky, nelichotivé vůči Sovětům. Například to, že se podílel na zprávě pro československou vládu v londýnském exilu o Češích a Slovácích, vězněných v sovětském gulagu. Právě ty chtěl Svoboda získat pro vstup do samostatné československé jednotky, o jejíž vznik usiloval, a potřeboval, aby to Beneš zařídil u Stalina. Zprávu o nich poslali do Londýna po plk. Vodňanském, ale loď, která ho tam vezla, se potopila.
Nemohu si odpustit ještě jednu poznámku. Od roku 1937 do rok 1945 působil v sovětské metropoli československý vyslanec, později velvyslanec Zdeněk Fierlinger. Ale když SSSR po uzavření sovětsko-německého paktu v srpnu 1939 uznal Slovenský štát, ten zřídil v Moskvě také své velvyslanectví. Po přepadení Německem Stalin uznání Slovenska zrušil a uznal opět pokračující existenci Československa.
Po různých peripetiích se Svoboda, tehdy plukovník, dostal do Buzuluku, kde začal vytvářet z českých a slovenských občanů samostatnou jednotku, posléze armádní sbor, s nímž se probojoval po boku Sovětské armády do Československa.
Takže jeho pobyt v SSSR nebyl tak jednoduchý a růžový, jak se někdy líčí, a čímž se vysvětluje, že se tak snadno podrobil Sovětům v srpnu 1968 při moskevských jednáních.
Jaká byla vlastně jeho úloha v srpnu osmašedesátého roku? Ta se mu nyní také velmi vytýká, že se nepostavil na odpor...
Jeho negativní hodnocení některými novináři a politiky se opírá o jeden Svobodův citát, kdy řekl Dubčekovi a dalším: „Tak už přestaňte žvanit a podepište, prožvanili jste se až k okupaci.“ To sice řekl, ale souvislosti byly složitější.
Objasnil mi je jak třeba Zdeněk Mlynář, tak Svobodova dcera Zoe Klusáková-Svobodová, kterou jsem v Praze několikrát navštívil. Tehdy, v těch srpnových dnech, byla na Hradě s otcem a s celou svou rodinou. Přijeli totiž k němu na večeři a zůstali tam spát. Tak byla svědkem nočního příjezdu sovětského velvyslance Červoněnka, který ho informoval o tom, že vojska pěti států Varšavské smlouvy v příští hodině zahájí okupaci Československa. Žádal ho, aby jako vrchní velitel vydal naší armádě rozkaz nepostavit se na ozbrojený odpor. Červoněnko to vyřizoval vestoje, Svoboda mu ani nenabídl židli a okamžitě proti tomu protestoval.
21. SRPEN 1968 V TEHDEJŠÍM FILMOVÉM TÝDENÍKU
Jediný Svoboda z naší delegace pochopil, že v Kremlu nesedí u jednacího, ale podpisového stolu, že dokument ležící na stole není k diskusi, ale pouze k podpisu. A bude tam ležet tak dlouho, pokud nebude podepsán, protože o nějakém jednání ani nebyla řeč. Čím déle se bude oddalovat jeho podepsání, tím déle tam budou naši nejvyšší představitelé vězněni. A tím více hrozí doma nebezpečí, že dojde ke krveprolití, protože na obou stranách poroste napětí, nervozita a tím i možnost prvních střetů.